Hoher Dachstein (3004 m) na kolech

24.-27.7.1995

Autor: Pavel Suchopárek

Kdo že na to vlastně přišel? Těžko říci, každopádně ten dotyčný moc rozumu nepobral. 15.7. se přesouváme na kolech z rodného Chomutova do Vimperka (230 km). Zde kola ukrýváme, přidává se k nám Péťa s Evičkou a celý týden se touláme po NÁŠUPu. Navštěvujeme skály na Kleti, Domoradice a další významné jihočeské skalní oblasti. No, a najednou zjišťujeme, že nám na náš zamýšlený "výlet" již moc času nezbývá. Urychleně se tedy vracíme do Vimperka a...

Den první:

Vyrážíme po nezbytných přípravách až na desátou. Jedeme v poklidu do kopce a po 25 km překračujeme hranice se SRN. Po dalších 20 km se loučíme s Láďou, neboť se mu vysypalo ložisko na předním kole. Má to na vlak asi 30 km.

Pokračujeme tedy ve třech. V Passau nemůžeme najít přechod a zajeli jsme si asi 10 km. S drobnými problémy projíždíme nakonec i rakouskou celnici. Hltáme kilometr za kilometrem a docela se trápíme. Do tmy najíždíme 210 km. Rychle zhltnout pár dobošek, namasírovat a spát.

Den druhý:

Vstávat jsme chtěli brzo, ale nezdařilo se. Po deváté vylézáme ztuhlí, malátní, fuj. Zbývá nám nějakých 110 km. Podle plánu jsme chtěli být ve čtyři pod kopcem a relaxovat na zítřejší výstup. Stále však bloudíme, provázejí nás defekty, bráchovi ruply dva dráty a mně jeden.

A tak jsme v Ramsau až kolem sedmé. Zbývá vyjet 6 km kopec pod Dachstein na parkoviště. Pod stoupáním se občerstvujeme. Máme toho plný zuby. Tak odporné stoupání jsem jaktěživ neviděl, v půlce kopce slézám dokonce z kola. Nahoru přicházíme za tmy urvaní jak koně. Uléháme na parkoviště a celou noc mne olizují krávy.

Den třetí:

Výstup. Vstáváme neuvěřitelně brzo. V pět hodin. Kola zamykáme k zábradlí, bereme to nejnutnější a v 6 hodin vyrážíme. Čeká nás převýšení 1300 m. Lanovka ještě nejezdí. Postupujeme rychle a v 9 hodin již stojíme u horní stanice lanovky. Zbývá přeběhnout ledovec a pak po skalách zdolat vrcholovou pyramidu. Po ledovci chůze nic moc. Nejvíc trpí brácha, neboť celý výstup absolvuje v obuvi ryze horské - v sandálích.

Pod feratou vzniká neskutečná fronta. Všichni cepři se jistí a postupují mizerně pomalu. Volíme tedy vlastní variantu a po desáté stojíme na vrcholu. Polovina akce je za námi. Krmíme oražený černý ptáky, zapisujeme se do vrcholovky a sestupujeme. V pravé poledne již stojíme na parkovišti u kol.

Trochu opravujem kola a sjíždíme kousek do údolí k potoku, kde si dopřáváme tříhodinový odpočinek a báječnou koupel v horské bystřině. Pohoda. I kolena přestala bolet. Změna pohybu zřejmě prospěla.

Ve čtyři hodiny vyrážíme dál. Potřebovali bychom do tmy ujet ještě nějakých 100 km, abychom dojeli zítra až domů. Přichází však krize za krizí. Při sjezdu se taví lepidlo na galuskách a ty se protáčejí. Každou chvíli musíme galusky přelepovat. Jardovi jedna bouchla, zavařili jsme pumpičku, tak musíme koupit novou, vyměnili dva dráty.

Poté už to jede. Asi v osm večer máme v nohách 80 km. Tu stovku bychom dali, kdyby bráchovi opět nepraskl drát. Končíme. Jsme někde u Bad Aussee kousek od Hallstattu. No, nevím, zda to zítra dorazíme. Zbývá 260 km.

Den čtvrtý:

V sedm už jsme v sedlech. Celý den je poznamenán neustálým praskáním drátů na bráchově zadním kole (asi je těžký) a neuvěřitelným vedrem. Po 80 km padá na bráchu děsná krize. Je to zlé. Dobří lidé nám dávají napít, odpočíváme a zanedlouho už opět točíme pedály, nálada je však pod psa. Každý koncentruje síly na dojetí.

V pět hodin jsme podle plánu v Passau. Bráchovi praskl čtrnáctý drát. Má poslední na výměnu. Začínáme věřit, že to dojedeme, zbývá 80 km. Čím jsme blíže k hranicím, tím tempo dokonce stupňujeme. Kousek od hranic zastavujeme pro vodu a jsme pozváni na prohlídku historických traktorů. Těsně před devátou jsme na čáře a o hodinu později již ve Vimperku.

Celkově jsme najeli za 4 dny 660 km a vystoupili na Dachstein.
1. den - 210 km - 12 hodin v sedle
2. den - 110 km - 12 hodin v sedle
3. den - 80 km - 5 hodin v sedle, výstup na Dachstein
4. den - 260 km - 15 hodin v sedle

Brácha vyměnil na zadním kole 14 drátů. To byly nervy!!