Mont Blanc

11.-21.7.1996   
Autor: Radek Hampl  
 
Tak a je to tady! Splnění tříletýho snu o vystoupení na nejvyšší horu Evropy - Mont Blanc bylo přede mnou. Sedím v autobusu a teplou nocí si to frčíme do Itálie, Pont de Valsaravanche v národním parku Grand Paradiso. Přemýšlím o své špetce strachu, zda moje fyzička bude stačit, když mi před třemi týdny byla sundána sádra z pravý nohy. No nic, jde se spát.
Ráno jsme na místě a 33 lidí plus tři průvodci začínají balit na parkovišti svoje životně důležité věci do batohu. Vypadá to jako na skládce.
Vyrážíme na aklimatizační výstup Grand Paradiso (4601 m n. m.). Bivak děláme ve výšce 3100 m n. m. na sněhu a zbytek dne trávíme vařením a pozorováním zničených turistů scházejících z vrcholu. Brzo ráno vyrážíme na vrchol, počasí jak na objednávku a východ slunce shlédneme těsně pod vrcholem.
Přejíždíme z Pontu do Chamonix, kde se dozvídáme skvělou zprávu: počasí na tři dny dopředu bude dobré. Další den vyrážíme z Montenvers zubačkou k ledovci Mer de Glace (1913 m n. m.) Výstup po tomto ledovci je zajímavý. Po bivaku na sněhu následoval den, který byl ve stylu "Co uděláte, když vám spadne půlka družstva do ledovcové trhliny?" Bylo to štěstí v neštěstí, neboť to odnesl pouze foťák, nějaké peníze, jeden pas (dotyčný se vrátil přes všechny hranice bez pasu a bez obtíží) a naštíplá kost v partiích pánve vysokohorské slečny, která vyměnila výstup na Mont Blanc za "svezení" vrtulníkem do nemocnice.
Dále jsme pokračovali volně ledovcem Tacul okolo Gros Rognou na sedlo Col du Midi (3500 m n.m.). Výstup na Mont Blanc du Tacul (4248 m n.m.). Bivak jsme zřídili mezi Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit, kde jsme druhý den jak vycvičené záchranářské družstvo volali vrtulník pro jednoho Itala, jehož koníčkem je metání kotrmelců ze svahu (při pádu z Mont Maudit si polámal žebra). Prožili jsme zde noční bouřku, kdy nad námi byly stovky hvězd a pod námi bouřkové mraky, ze kterých šlehaly nahoru blesky. Skvost.
Samotný výstup započal ve 4.00 hodin ráno. Známý a nekonečný zakulacený vrchol Mont Blancu nebyl zas tak hrozný. Vrcholový a azurový přípitek Staropramenem byl fajn. Holky pily šampáňo.
Dolů někteří sjeli na igelitu. Pak už byl jenom sestup, balení, lanovka, autobus, supermarket, camping, víno a oslava dobytí vrcholu a cesta domů.
 
 
P.S. Pozor na sportovní cestovky, které vás lákají na krásné výstupy do hor a nenabídnou Vám dostatečnou a bezpečnou výzbroj. Je lepší mít svůj vlastní matroš, než se spoléhat na cizí.