Tisá, Ostrov

11.-13.8.2000

Autor: Jířa Šťastný

 

Tak to vypadá, že k nám zase přišlo léto. Po těch pařákách v květnu a červnu je konečně slušná předpověď na víkend, a tak hurá na písek. V pátek sháním někoho, kdo by jel se mnou, protože Maruška musí v sobotu do práce. Nakonec je sestava následující: já, Haňule, Radka, Párci s malým Šimonem a Urbani s malým Hynkem a psem - to vše v transitu (i s kočárkem). Prima rodinný výlet.

V pátek dorážíme asi v půl osmé večer do Tisé a s neuvěřitelným množstvím krámů se přesouváme do Bürschlických stěn. Na našem oblíbeném místě vegetí parta Němčourů, a tak jdeme spát za roh. Párci a Urbani si stavějí stany a začínají přemlouvat děti k spánku. Opékáme buřty a pak vyrážím s holkama na Kačák na pivo. Když dorážíme zpět, jsou už všichni tuhý, a tak taky uléháme.

Je sobota ráno, nebe je mírně zamračené, od SZ přicházejí další mraky, ale nad námi se to zatím trhá. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. Přemýšlím, co bych tak ještě nového mohl tady lézt a narážím na Studentskou věž, kde jsem ještě nikdy nebyl. Takže po snídani přesouváme krámy tam a začíná lezení. Chvíli mě jistí holky, chvíli Luděk, pak Párek - prostě kdo zrovna nehlídá děti a je volnej. Na rozlezení si dávám Jižní cestu VI. Ke kruhu trochu solivý, ale nad ním už pěkný lezení s rajbákovým výlezem. Hned vedle je Reparát taky za VI. Kruh je sice dost vysoko, ale když člověk zapomene na výšku, tak se to dá a nad kruhem už je to dobrý. Další v pořadí jsou dvě cesty z údolí. Středem stěny za VII a při pravé hraně za VIIb. Vypadají moc hezky, v pevné skále, ale dost do kopce. Nejdřív zkouším sedmu. Kruh opět hodně vysoko, a tak si říkám, že to k němu bude dobrý. Chyba lávky. Celou dobu do kopce, navíc instalováním smyček se člověk utahá ještě víc, takže ke kruhu dolézám s rukama jako Pepek námořník. Ale dál už to vypadá lépe, a tak si ani nesedám a jdu rovnou. Pár metrů je to v pohodě, dávám dvě smyčky za dunivý odštěp, takže bandasky opět nabíhají a přes převis se vykláním do vrcholového rajbáku. Nechutný obláče, navíc nohy pod převisem, takže couvám zpět do chytů u smyček. Chvíli to rozdýchávám a pak jdu mírně vpravo. Konečně stojím na vrcholu, úplně grogy. Taková laciná sedma. Ve vrcholovce pak zjišťuji, že se to dolézá zleva spárou, zatímco v průvodci to píšou přímo na vrchol. Než doberu Luďka, Radku a Párka, tak mi bandasky trochu opadávají, ale pořád neví, jestli se vrhnout do toho béčka nebo ne. Svačím jablko, pak dojídám po Párkách polévku a všichni čekají co bude dál. Nedá se nic dělat, plán je třeba splnit, takže jdu do toho. Kruh je asi v osmi metrech a už k němu to není zadarmo. Navíc z dobrého chytu v díře dosáhnu na kruh jen tak tak, takže pro někoho menšího nic moc. Nad kruhem je šikmo vpravo se táhnoucí spárka, která by mohla řešit odlez od kruhu, a tak se snažím do ní dostat. Chytám malou škrabku pod kruhem pravou rukou a levou sahám do spáry. Ale mrcha vůbec nebere jako spára, tak jí chytám jako normální chyt v dolní části a zvedám se za ní nad kruh. Pravou rukou se snažím pobrat malé římsičky, ale neberou, a tak sedám do kruhu. Znovu ochmatávám římsičky nad kruhem a nacházím jednu která bere, pár centimetrů od té, co jsem držel. Pozdě. Nechávám se spustit znovu pod kruh a zkouším to ještě jednou. Je to sice špóna, ale už držím tu správnou římsu a zvedám to za ní přes převis. Hrana převisu nebere tak, jak jsem si představoval, takže opět není vyhráno. Přesouvám se trochu vlevo do malých kyzů, za které zvedám nohy přes převis. Už je to celkem v pohodě, dobře stojím a ani se nemusím moc držet. Hlavně nezmatkovat, mírně vpravo a už jsem u dalšího kruhu. Vpravo je to o něco více položené, tak to zkouším tudy. Pouští mě to asi metr a dochází chyty, takže se vracím pod kruh a nalézám zleva. Je to sice do kopce, ale jsou tu lepší chyty. Ten nad převisem je docela slušnej, ale poslední. Takže nezbývá než nacpat nohy až skoro k němu a prakticky bez rukou to na nich postavit. Taky hodnotnej krok. Ještě pár lehčích metrů a už jsem zase na vrcholu. Za mnou to jde Radka, ale kolem kruhu má problémy dosáhnout do chytů, takže jí chvíli trvá, než to vymyslí. Párek a Luděk dolézají na vrchol na pokraji sil a vůbec nesdílejí můj názor, že je to nádherná cesta. Jelikož jsou už tři hodiny, tak balíme a jdeme do Tisé. Mně přijede Maruška, ostatní se jdou umejt a dokoupit zásoby. Postupně se pak všichni přesouváme zpátky do skal. Maruška machruje, že by to béčko dala určitě RP, tak nacházím v průvodci ještě jednu sedmu z náhorní strany na Studenstskou věž. Kruh je docela nízko, ale nad ním asi metr hluchý prostor se žlutým výlomem, kde byl asi chyt. Jdu do toho, ale ten chyt tam fakt chybí. Sedím v kruhu a přemítám, jak dál, je tam jenom oblý bočák na levou ruku, tak to zkouším přes něj na sokola. Dosahuji do malých křaplí, které moc neberou, ale zvedám to za ně a už jsem v dobrých kyzech. Další laciná sedma. Maruška v tom visí docela dlouho, ale nakonec to přelézá. Házím jí lano do toho béčka a jsem na ní zvědavej. Poprvé sedí už pod kruhem a vymlouvá se, že neví, kudy se to leze. Pak sedí u kruhu, a tak ji radím ten velký chyt v díře pod kruhem. Po chvíli přichází Párek a zjišťuje, že se sice drží v díře, ale na kraji za nějakou oblinu, místo aby sáhla dovnitř do toho čapáku. Pak už to na několik dalších pokusů přelézá, ale má takový bandasky, že sedí ještě několikrát v horní části cesty. Na vrchol dolézá úplně hotová a tvrdí, že má dneska vylezeno. Ale to by měla moc jednoduché, protože já mám ještě vyhlídnutou jednu cestu na Terasu. Sedma od Karla přes dva kruhy. Hned vedle vybral Párek pro holky hvězdičkovou čtyřku od Tschunkeho, krásnou kyzovou stěnkou. Nalézáme skoro sousačně, já traverzem z předskalí na pilíř ke kruhu, Párek přepadem do kyzové stěnky. Já zjišťuji, že ty kyzy neberou tak, jak jsem předpokládal, takže jsem rád, když mám cvaklej kruh. Párek je na tom obdobně, akorát kruh má až nahoře jako slaňák, takže obhazuje oblé kyzy. Spárka ke druhému kruhu je pěkně kyselá, ještěže už jsem u něj. Ale odlez už nechápu vůbec - otevřená trhlina přes dvě oblá břicha. Poněkud více vlevo je dobrej bočák, takže to nekompromisně oblézám. Opravdu povedená cesta - vřele doporučuji Větrné mlýny za VII. Párek si to míří také radši doprava do spáry a za chvíli je u kruhu (nemůže ho cvaknout, jak je tlustej - klasika od Tschunkeho). Maruška, když viděla mojí ekvilibristiku v traverzu, tak vymyslela napřimující variantu ve spádnici kruhu. Asi po pěti metrech lezení vylamuje chyt, takže má plný oči písku a houpe se v prostoru. Ještě párkrát to zkouší, ale bez výsledku, takže jí spouštím na zem a obdivuji Párka, jak Petře vychvaluje ten nádherný výstup, který právě podnikl. Nakonec ji ukecává, takže přepadává do těch výborných kyzů. Když zjišťuje, jak jsou dobrý, tak to vzdává a pouští Hášu. Ta řeší nástup rozporem o předskalí a po chvíli nadávání dolézá k Párkovi. Zatímco tak sedím s Párkem nahoře, objevujeme pěkný přeskok na vedlejší masív. Když Háša dolézá k nám, necháme jí slanit, cestou vybírá jištění z mojí cesty a pak stahuje lano. Já s Párkem se chystáme k přeskoku. Nakonec volíme vyšší odraziště, protože níž se nedá pořádně postavit. Je to sice větší převýšení, ale lepší odraz. Foťáky jsou u stanu připravený, a tak skáču. Docela morda na nohy. Nějak jsem zapomněl, že mě celý týden bolelo koleno a že si ho vlastně léčím. Zdá se, že koleno přežilo bez úhony, a tak za chvíli už u mě přistává i Párek. Pohoda jazz, nějakých 2,5 m s 1 m převýšením bez možnosti rozběhu. Pro dnešek končíme, vaříme, pečeme buřty a popíjíme beton. Haňule s Radkou odcházejí spát do Ostrova - nesnažím se to pochopit. V noci je krásně jasno, a tak jdeme s Maruškou spát na vrchol Neuberovy věže. Trochu foukalo, takže Maruška si ráno obléká všechny moje teplé věci a zabavuje mi kapesníky. Než sbalíme celý ten cirkus, je 11 hod a my se přesouváme do Ostrova. Vloni jsem si tu s Párkem vyhlídnul přeskok z Hastrmana na Osmičku a při té příležitosti zapytlil Podzimní koncert za VIIb, takže jdu zkusit štěstí letos. Naštěstí to má stejný nástup jako údolní cesta za šest, takže přinejhorším to provedu jako vloni, kdy jsem místo béčka vylezl údolku. Ale vypadá to, že letos jsem ve formě, protože celkem bez problémů dolézám ke kruhu. Od kruhu vpravo to opět nepouští, takže sedám a po chvilce to zkouším zleva. To už je lepší, takže jsem zhruba v polovině vzdálenosti mezi kruhy, držím dobrý chyt, ale nad ním už na ruce nic není. Opět tedy dávám nohy k rukám a opatrně to zvedám, abych nepřepadl. Druhý kruh mám, a tak pokračuji dál. Následuje hodně jemný zdvih nad kruh a přesun mírně vpravo k sokolíku. Na ruce je místy dobrý, ale nohy na tření nic moc. Ale za chvíli už jsem nahoře a okukuji ten přeskok. Skoro dva metry, vrchol Osmičky má rozměry asi tak 1 x 0,5 m a je na něm knížka a slaňák. Ale myslím, že to půjde, takže příště jdeme určitě na to. Dobírám Marušku a házím lano Luďkovi a Háše do údolky. Pak už se přesouváme přes Pekárnu do Nebeskejch stěn, kde na nás má čekat zbytek výpravy. Párci vegetěj pod Továrnama, Haňule s Radkou lezou na Nebeskejch stěnách. Radka vyvedla šestku a dvě sedmy (jeden rajbák a jednu spáru) - docela jsem čuměl. Já mám v plánu dva rajbáky na Tovární vrata (přímo u cesty z Tisé). Nejdřív dávám ten za sedm - blbý kroky okolo prvního kruhu, ale jinak stačí pomyslet a přesně, kde potřebuješ, tak je perfektní chyt. Za mnou to jde jenom Maruška, ostatní se válí v trávě a nejeví zájem. Při slanění nakukuji do vedlejšího béčka a vypadá to, že by to mohlo jít. Akorát ten nástup traverzem zprava se mi moc nezdá, zleva to je blíž a nějaké chyty tu také jsou, takže jdu do toho. Lanovicí obhazuji vklíněný kámen v komíně a vzdušným traverzem dolézám ke kruhu. A pak že to tudy nepůjde. Od kruhu opět docela slušný chyty, který bych v rajbáku ani nečekal, akorát ke druhýmu docela dlouhý postavení za dírku, ale dá se. Od druhýho ještě dlouhej krok do římsy a nad ní už jenom omáglovaná dírka na jeden prst. Ale je dost hluboká, takže za ní nastoupám dobrý dva metry až do dalších dírek. Po chvilce nervozity provazuji hodinky (v batohu mám fungl nový šťourák, který jsem si v pátek u Marušky koupil) a pak už jsem opět u slaňáku. Na béčko mi to přišlo celkem laciný, takže to protahuji slaňákem a postupně to zkouší snad všichni. Jdu zkontrolovat Haňuli s Radkou, někdo prý je viděl v Cestě pro moly. Lezl jsem jí na jaře a z dolezu ke třetímu kruhu jsem byl docela slušně kyselej. Radka už je ale nahoře, ale nemá cvaklý žádný jištění v klíčovým místě. Nakonec zjišťuji, že to odtraverzovala úplně zleva, čímž se klíčovému místu vyhnula. Lepší než se zabít. Ptá se mě, kde je slaňák, ale nějak si to nevybavuji, takže mě dobírá taky nahoru. Fakt je to místo k tomu třetímu blbý, i na druhým jsem nenašel žádný slušný chyt. Ale jinak je celá cesta moc hezká. Zatímco Radka dobírá Haňuli, zjišťuji, ze slaňák je opravdu na vedlejší věži. Haňule řeší klíčové místo rovněž mohutným traverzem zleva a po pádu nad třetím kruhem, kde to taky není zadarmo, dolézá na vrchol. Já jsem zatím skočil bez lana na vedlejší věž a vychutnávám si jejich kyselé obličeje při pohledu na přeskok. Haňule se odvazuje z lana, ale je z toho tak vedle, že nedokáže ani přehodit ten volný konec lana ke mně. Asi na třetí pokus se jí to přeci jen daří, takže si jí beru do osmy a Radka jí vysvětluje, že je to stejný jako přeskočit kaluž na zemi. Nějak to nechce pochopit. Když už přemýšlím o zřízení přelanění, přeci jen se odhodlává a skáče a celá rozklepaná si sedá na vrchol a má problémy i s rozvázáním lana. Radka taky chvíli přemítá o nesmrtelnosti brouka, takže jí radši nedráždím teorií kaluže, ale pak taky skáče a zdárně slaňujeme dolů. To bylo hodnotné završení této akce. Jelikož doba je pohnutá, balíme věci a míříme k domovu. Mám docela slušně prolezený prsty, ale už se těším zase na písek.

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz