Z DENÍKU:

Dlouho očekávaný i obávaný okamžik je konečně zde.  Začíná poslední etapa mé soukromé expedice SVĚT 2002.  Naposledy se rozhlížím po base campu a vyrážím do neznáma.  Jsem rozhodnuta se nikde moc nezdržovat a dosáhnout vrcholu alpským stylem.  Všude je ještě tma, hodila by se čelovka, ale jak říká táta: „co nemáš, nepotřebuješ“.  Něco na tom bude.  Zato mám pevný fixní lano z osvědčeného materiálu.  Trochu se mi plete pod nohy, ale postupně se zdokonaluji.  Chci jít normálkou, vedoucí komínem, s obtížnou vrcholovou pasáží.  Postupuji pomalu, občas mi to podklouzne a ztrácím drahocenné centimetry.  Tak znovu!  Je tu zatraceně těsno a taky s tím dechem to není žádná sláva.  Můj bratr tudy šel před třemi roky a zvládl to celkem v pohodě, tak snad se to povede i mně.  Jen pevně doufám, že neuhnu do Císařské varianty.

            A už tu máme vrcholový výšvih.  Na obzoru začíná svítat, tak se hned postupuje veseleji.  Jen mi trochu dře lano.  Uf!  A jsem tu!  Je mi zima, fičí a na můj vkus je tu i trochu přelidněno.  Někdo mi podává pomocnou ruku.  Jen nechápu, proč mne při tom drží hlavou dolů.  Takové zacházení po takové dřině!  Jsem na šrot.  Odvazují mne, balí do dek a podávají trochu teplé tekutiny.  To už je lepší.  Ještě vrcholové foto (mohli mne upozornit předem, hodila bych se do gala).  No, myslím, že na tom SVĚTĚ by mohla být někdy i legrace.  Ale teď už se těším do postele, nějak mne to zmohlo…

            Tak někdy na viděnou…

                                                           Zuzka Suchopárková

                                                           nar. 8.9.2002 ve 2:45 hod.

       2,96 kg / 0,49 m