VESELÝ VÝLET

Pavel "Párek" Suchopárek

12. – 18. 9. 2004

 

 

Bischopsmütze foto: V. Štork

 

 

ÚČASTNÍCI : Vladimír Kancelářskej Štork, Josef Pepíno Kotyk, Pavel Párek Suchopárek, Roman Mony Maňásek

 

            Neděle

            Po mé výtečné „navigaci“ dorážíme do našeho působiště – pohoří Hochschwab – až za tmy. A protože navíc crčí z nebe voda, nelámeme to a přespáváme na parkplacu u Bodenbauera. Celou noc hlučí jeleni a neznámí skřeti poskakují kolem stanů.

            Pondělí

            Časně z rána, ještě za tmy, už stoupáme na loučku Traviesalm ( 1260 m). Mračna se trhají a mezi ustupujícími cáry mlhy vystupují krásné, sluncem ozářené vrcholky hor. Na loučce přebalujeme, nepotřebnosti ukrýváme ve smrčí a pokračujeme ve stoupání k nástupu na Wetzsteinkogel.

             S Monym si vybíráme 300 m cestu Wetzsteinplatte za 6- a na Pepína s Kancelářskym tím pádem zbyla c. Hui buch za 7-. Pepíno není naštěstí zvyklý o klasifikaci uvažovat , kde se postaví ke skále, tam leze. Nutno říci, že klasifikace odpovídá a obě cesty jsou poměrně dobře zajištěny nýty.

             Na vrcholu si s Monym lebedíme a posléze sestupujeme na loučku, kde stavíme stany. Nemáme žlíci, jedinou mají kluci, a ti přijdou dle propočtů za tmy. Vnikáme tedy Pepínovi do útrob báglu a jsme překvapeni, že i on již propadl pulturistice*. Nejvíce nás zaujal zřejmě nefunkční tříkilový otvírák na konzervy předválečné výroby a tajemná lahvička neznámého obsahu s nápisem „ odstraňovač těžkých nohou“. V obavách o končetiny zázračnou tinkturu raději vracíme zpět. Nutno podotknout, že ani sám Pepíno tekutinu nikdy neužil.

           

Úterý

            Jsme úplně kožený. Vzhledem k mizerné předpovědi na další dny však musíme něco spáchat. Stoupáme k „nedalekému“ Hochschwabu (dále jen Šváb), a Kancelářskej celou cestu tvrdí, že si musí najít jiný kamarády a že tohle už pro něj není. Kluci se sápou nějakou osmidélkovou  trojkou na vrchol Švába a my se pinožíme pětidélkovou cestou na Westliche Edelspitze – významnou věž oblasti. Zpočátku nás pronásledují Kékešové**, ale zanedlouho jim unikáme. Jejich dolez na vrchol už si vychutnáváme z nedaleké chaty u pivka (s limonádou).

            Pepíno s Kancelářskym se vracejí přirozeně téměř za tmy utahaní jako sáňky a náš barvitý popis zlatavého pěnivého moku přivádí zejména Láďu k lehké depresi až netečnosti.

            Středa

            A chčije a chčije. Nejde to říci jinak. Sestupujeme,a míříme směr Gosaukamm. V pátek má být azůro.

            Čtvrtek

            A chčije a chčije. Jde to říci i jinak, ale papír by to neunesl. Před rozbřeskem už stoupáme na Stuhlalm a po jedenácté již ležíme ve stanech, nasloucháme monotónnímu bubnování kapek a trénujeme na Patagonii***. V odpoledních hodinách mne z tréninku vyrušilo podivné zurčení a šplouchání. Po louce, kde v poklidu leželo před několika hodinami jen několik roztomilých kravinců uhání potok odnášející vše živé do údolí. Kluci trénují opravdu tvrdě, prakticky stanují v potoce a ani to s nimi nehne. Jsou to fakt tvrďáci. Nakonec se však přeci jen klubají ven a přenášejí obydlí k nám, zkušenějším. Pak už je do rána klid.

           

Pátek

            Zákopčaník nelhal, nebe je poseto hvězdami a to je znamení. Vyrážíme. Kancelářskej s Pepínem mají vyhlédnutou nějakou 300 metrovou hranu a odtud přechod přes několik vrcholů s příšernými německý názvy, ale s o to krásnějšími výhledy, jak káže průvodce. Bohužel, ještě než dosáhli vrcholových partií, celé pohoří se zahalilo do mračen a viditelnost se až do pozdních večerních hodin pohybovala na hranici 10m.

            Já s Monym máme už mnoho let v merku pětisetmetrovou Ostkante na Geisterkogel. Průvodce o ní doslova říká: klasická, málo vyhledávaná cesta s divokými scenériemi pro skutečné labužníky s několika málo přelezy ročně. Klasifikace 5-, prvovýstup uskutečněn v r. 1938.

            Před prvovýstupci smekám klobouk . Každá z délek je minimálně o stupeň těžší, některé délky v horních partiích stěny jsou více než vzdušné a v celé cestě jsou jen 4 skoby. Klasikům a dobrodruhům vřele doporučuji. Skutečně krásné divoké a těžké lezení s krásnými výhledy na dominantu oblasti – Bischopsmütze, o kterých se nám však může pouze zdát.

            Večer se scházíme všichni na velice příjemné Stuhlalmhütte a vychutnáváme až do dna několik europůlitrů. Mimochodem chatař je správnej chasník.

Sobota

Předpověď  počasí je vynikající, tak jedeme domů. Cestou už jen zastavujeme v několika infocentrech Pepínovi, který je šíleným sběratelem všeho co na cestách potká, razítkem počínaje a alpským kravincem konče.

 Stuhlalmhütte

Foto:samospoušť

 

           

*pulturistika – nová adrenalinová aktivita, kterou „objevil“ před několika lety chomutovský rodák a člen Horoklubu Antonio Pultario Baltazar. Jedná se o bezduché chození po horách s obrovským, těžkým batohem, jehož obsah musí vykazovat jistý stupeň neužitečnosti (cca 80%). Nový sport má blahodárný vliv na psychiku a posiluje zejména páteř a menisky.

**Kékeš – v horolezecké terminologii příslušník maďarské národnosti. Podle nejvyšší hory Maďarska Kekes (1015 m).

***trénink na Patagonii – zpravidla několikadenní nečinnost ve stanu doporučující se zejména před cestou do Patagonie a přilehlých oblastí.

                                                                                                                                                                                                                                                                              Párek

Fotogalerie: VESELÝ VÝLET