Poznáváme nové oblasti v Sasku

Jířa Šťastný

            Když je slušné počasí, tak vyrážíme takřka každý víkend lézt na písek do Saska.  Většinou parkujeme na horním parkovišti v Rathenu, kde je klid (mimo dobu kdy se hraje divadlo) a když je nás víc, tak to máme  blízko do bivaku .  Vloni ale správa národního parku toto parkoviště přestavěla a instalovala zde parkovací automat.  Naše oblíbená parkovací místa pod stromy jsou už nepoužitelná, ale zase na oplátku zde vybudovali pěkné ohniště s lavicemi.  Kdo nechce platit, tak zatím může parkovat u vodárny, ale je asi otázkou času, kdy i toto zatrhnou.  Když letos na prvního máje zrušili nově vybudované ohniště, došla nám trpělivost a rozhodli jsme se vyrazit prozkoumat i jiné oblasti, kterých je v Sasku nespočet.

            V sobotu ráno vyrážíme v sestavě:  Štěpán Havelka, Pavel Bohuněk, Jarda Ďurkovský a já prozkoumat pro nás novou oblast Kleiner Zschand.   Auto necháváme na parkovišti v údolí Křinice, balíme si do batohů věci na lezení, na spaní a jídlo a pití na dva dny a s pěknými krysami na zádech vyrážíme chladným údolím vstříc slunečným vrcholům.  Asi po půlhodince chůze do kopce, už příjemně zahřátí, přicházíme pod Winterstein, který nám Štěpán vybral jako lezecký cíl.  V bivaku necháváme nepotřebné věci a vyrážíme lézt, protože krásně svítí sluníčko.  Jarda s Pavlem zůstávají zde, já se Štěpánem jdeme na nedaleký Wartburg, kde jsou kratší a lehčí cesty, ideální na rozlezení.  Večer společně vystupujeme po poměrně úzkých schodech na vrchol Wintersteinu.  Zde pozorujeme spolu s dalšími lidmi nádherný západ slunce.  Po chvíli se ale ochlazuje a tak rozbalujeme spaní, zalézáme do spacáků a sledujeme, jak vychází hvězdy.

            Ráno nás budí slunce, které na nás svítí pro změnu od východu.  Chvíli se ještě vyhříváme ve spacákách, ale potom už vylézáme ven, děláme snídani a po sbalení věcí  vyrážíme lézt.  Dopoledne lezeme všichni nádherné dlouhé cesty v jižní stěně Wintersteinu, odpoledne přecházíme na sousední Pechofenstein, kde si dáváme ještě pár kratších cest.  Pak už je načase vše opět zabalit do batohů a vyrazit na zpáteční cestu k autu a domů.  Jak je vidět, tak krásného lezení je v Sasku spousta, tak proč jezdit pořád na stejné místo? 

            Ahoj zase někdy příště a někde jinde v Sasku.

                                                                                              Jířa