Červené vrchy - Západní Tatry

Blahouš Kluc

Funíme si to s Ewičkou na zastávku, už teď mi je batoh nepříjemnou zátěží. V 04.20 h podupáváme na zastávce, ale transportu, který má jet za 10 minut, se nedočkáme ani po podstatně delším čekání. Obracíme směrem k domovu a podstupujeme dvacetiminutový návrat do tepla bytu. Hoďku vydechneme a zase nazpátek. Při příchodu říkám partnerce, že jestli ještě jednou ujede airbus, tak... . Další bus nám ujíždí před nosem. V Polsku je zvykem, že autobusy jezdí podstatně dřív ze svého stanoviště, naproti tomu vlaky jezdí pozdě, nebo vůbec. Naštěstí o pár minut jede autobus ve směru Krakow, pět hodin v autobuse není žádný med, pak přestup na bus ve směru Zakopany na úpatí Západních Tater, cesta zabere další min. 2 hodiny .

Konečně vystupujeme v turisticky profláklém městě a vydáváme se na jih. Asi 4 km si razíme cestu v davech na kraj města do Kuźnic, pokračujeme a míjíme lanovku na Kaspruw Wierch a následuje turistický chodník po modré až k chatě Kondratowa hala. Po celou dobu prorážím davy lidí, pomáhám si trochu nešetrně hůlkami, ale jinak to asi nejde. Kolem chaty je milion turistů, dáme chálku a čekáme na 19. hodinu, kdy si na nás obsluha konečně udělá čas a začne organizovat nocleh. Povídáme si s dvěma Polkami a ony stále řeší vztahy mezi Čechy a Poláky. Nedá se nic dělat, lidí mnoho a prostoru poskrovnu. Stoly na sebe a na jednu stranu. Ewička nachází jako jediná místo na široké lavici u zdi (nemá karimatku), já se tísním s jednou dívkou pod stolem. Ještě se jdu chvíli vydýchat ven a v temnotě slyším jakési bručení. Z medvědů mám schízu, a tak raději ulehnu. V noci je dusno, a když se pohne jeden, tak se probudí další čtyři lidé. Možná proto ráno od nás nikdo nevyžaduje původně požadovaných 20 Zl.

Vydáváme se v 07.00 h na cestu po zelené a najednou jsme sami. Slunce pomalu začíná ohřívat do rezava zbarvenou květenu kolem nás a já přestávám litovat, že jsem zde. Vzhledem k jinému stavu Ewičky postupujeme velice pomalu. Zvolna stoupáme, když nás dohání šedovlasý pán, který se představí jménem Michael Jagiellon a v průběhu 5-ti minut mi sdělí průběh celého jeho života, že píše knihy, byl záchranářem a zná Pavla Tigrida a Václava Havla atd. Pak si uvědomím, že jsem nechal přítelkyni za sebou a zpomaluju. Než se dostaneme na hřeben, tak chroupeme borůvky a už nás začíná předbíhat více lidí. Jsme v sedle Przełęcz pod Kondracką Kopą a tiše ruku v ruce sledujeme scenérii, která nás oba dobíjí novou energií. Jakoby v mlžném oparu vidíme na východě obrysy Vysokých Tater a bezpečně rozeznáváme Kriváň. Na západ se line prošlapaná stezka po hřebeni. Jako mnozí jiní přispějeme svými kroky k erozi svahů. Dostáváme se na Kondratowou Kupu, Giewont a dále. Na každém vrcholku si dopřejeme odpočinku, válíme se po prohřáté trávě a sledujeme, jak se mraky na Kasprowym převalují. To mě strašně baví. Pomalu, ale jistě odsouvám na neurčito přechod hlavního hřebene. Nemám na to morál a pod nápory útoků mé milé přítelkyně mi ubývají i zásoby. Přejdeme celé Czerwone Wierchy a scházíme po zelené do údolí, kde nadcházíme krásné vápencové věže. Konečně se dostáváme do lesa a Efka si už trochu stěžuje na únavu. Po nějaké době zaslechnu podezřelý zvuk "Brééé!" a znovu se to opakuje. To už slyší i Ewička, zbystříme a uděláme veškerá možná opatření. Ještě se k nám přidají tři kluci z Krakowa. Nakonec šťastně dojdeme do chaty Ornak Hali, kde nám jedna dívčina sdělí, že přes dalekohled viděla jeleny, kteří vyluzovali podezřelé zvuky, něco jako medvěd. Přespíme v turistické místnosti 22Zl a druhý den již poklidně míříme zpátky do Zakopaneho. Není nad "rodinnou" dovolenou :). Blahouš Smrtihlav

 

Fotogalerie: Červené vrchy - Západní Tatry