Dubské skály

Jelikož léto pomalu končí, usoudil jsem, že je nejvyšší čas zkompletovat „The best summits“. V době vyhlášení soutěže mi jich chybělo pět, ale od té doby jsem vylezl pouze na skříň, takže mi pořád ještě čtyři chybí. Ale zase jsem stihnul vylézt na další čtyři vrcholy ze seznamu už poněkolikáté, což se ale nepočítá. A tak se na poslední zářijový víkend domlouvám s Broňkem, že bychom spolu mohli vyrazit do Dubských skal, kde se nachází dva vrcholy, které mi chybí. Jelikož Broněk v sobotu slouží, jedeme už v pátek s Maruškou a Filípkem do Velkých Žernosek, kde se tento víkend koná tradiční vinobraní. V sobotu panuje nádherné počasí a já místo lezení courám mezi stánky a popíjím burčák. V duchu si říkám, jestli to není škoda, ale doufám, že i zítra bude hezky a že si to užijeme.

V neděli ráno vstávám brzy a jsem zklamaný, protože obloha je zakrytá mraky. Za chvíli volá Broněk, že už vyráží z Chomutova a domlouváme si sraz v deset hodin v Heřmánkách. Snídáme, balíme věci a před devátou už míříme směr Zahrádky. V Heřmánkách jsme těsně před desátou a Broněk se Šiškou už na nás čekají u kapličky. Vyndáváme z aut kočáry, přebalujeme matroš, krmíme děti a pak už konečně vyrážíme ke Starému hřibu. Úvoz, kterým jsem k hřibu kdysi šel, je ale totálně zarostlý, takže tudy s kočárky rozhodně neprojedeme. Vracíme se zpět k autům a míříme ke skalám z druhé strany. Po chvíli hledání nakonec na druhý pokus přijíždíme pod skály, kde necháváme kočárky a pěšky jdeme s dětmi v náručí pod Starý hřib. Jelikož chceme ještě dnes vylézt i na Kardinála, který je v úplné jiné oblasti, volíme pro výstup na vrchol Starou cestu v domnění, že ji jenom „vyběhneme“ a rychle se přesuneme do Planého dolu. Ale realita je poněkud jiná. Kruh sice cvakám poměrně rychle, ale odlézt od něj se mi nějak nedaří. Dávám několik pokusů, ale od kruhu se pořád ne a ne odlepit. Nakonec přeci jen nacházím klíčový chyt, který jsem prostě přehlédl, a bez větších problémů dolézám na vrchol. Dobírám Broňka, který hned po dolezu na vrchol musí slanit, aby mohl hlídat Broníka a mohla lézt Šiška a pak i Maruška. Všichni nadávají na měkký pískovec, co se sype a láme a vůbec se mu nedá věřit. Děti začínají dole brečet, musíme tedy rychle zapsat, slanit a přesunout se zpátky k autům. Tady lehce svačíme, krmíme děti a přejíždíme do Konrádova, odkud by to mělo být pod Kadinála nejblíže.

Chvíli hledáme mezi soukromými pozemky nějaké místo na zaparkování, ale pak už opět vyrážíme s kočárky na cestu. Nejprve po zelené k Bílým skalám, od nich vzhůru na Zbrázděný vrch (tady jsme se pěkně zapotili, protože je to dost do kopce) a pak pro změnu zase dolů do Planého dolu. Původně jsem plánoval, že půjdeme raději po žluté pod skalami, abychom Kardinála neminuli, ale s kočárky by to byl výlet na celý den, tak raději jedeme až na dno údolí a pokračujeme jím dál po modré. Na další křižovatce budujeme pro holky a děcka base camp a pak vyrážíme s Broňkem vzhůru ke skalám najít Kardinála. Kupodivu mapa z průvodce sedí naprosto perfektně a my přicházíme prakticky přímo k němu. Není čas na hrdinství, takže volíme opět Starou cestu, abychom byli co nejdříve zpátky. Tentokrát je na řadě Broněk, který pro změnu řeší problém s nateklýma bandaskama a jemným odlezem od druhého kruhu, ale za chvíli už přebírá vrcholové mechy a vrchol je náš. Dolézám za ním a cestou slyším volat Šišku, která se k nám blíží lesem, protože Broník pořád ještě spí. Navigujeme jí po hlase pod věž, takže za chvíli je u nás a Broněk může slanit, aby jí vystřídal u Broníka, který se mezi tím probudil. Dobírám Šišku a užívám si chvíli klidu. Zapisujeme se do vrcholovky, fotíme, slaňujeme dolů, balíme věci a vracíme se zpět do base campu. Tady pro změnu opět krmíme děti a pak se raději dělíme na dvě družstva, protože vláčet kočárky zpět přes kopec se nám už opravdu nechce. já s Broňkem se vracíme zpět k autům, holky jdou s kočárky po modré do Vojtěchova, kde se později potkáváme. Nakládáme kočárky do aut, svačíme a kolem šesté vyrážíme zpět k domovu s pocitem příjemně stráveného dne.