Návraty domů z hor

Blahouš Kluc

Už jsem pěkných pár hodin na cestě z hor, tedy ze Zakopaneho přes Krakow do Prahy. ČD mě obdařily jednou hodinou oddychu od kodrcání v Bohumíně, který známe jen podle modrobílé cedule na nádraží, a tak se courám kolem nádraží na hlavní třídě, když zaslechnu křik: „Baník pičo, Baník“. Nedá mi to a přibližuju se k oknu čtyřkový knajpy, odkud se hluk vyluzuje. Pokřik doprovází odborný komentář Bosáka. Neodolám, vstoupím z hlavní haly nádraží do hospody. Před obrazovkou, kde pobíhají upocení kluci za míčem v modrých a červenobílých dresech, sedí tři borci a fandí. Ten nejtlustější opileckým hlasem opakuje kouzelnou formuli Baníku, ale asi to nepomáhá, protože Slávka vede 2:1. Sedím několik minut u stolu, než pochopím, že si pro pivo musím sám. U výčepu hraje hry na notebooku Vietnamka a trochu překvapeně na mě hledí, když si objednám pivo. Když pivo deset minut jen pění, tak pochopím, proč mají vidláci na stole jen lahváče. Trpělivě čekám a sleduju pozorně dění na obrazovce, když přijde do místnosti dáma ve středních letech. Jeden kavalír na ní hned křičí: „Ty hlupá huso, co tu opruzuješ?!“ Ale ona se nad očekávání jen usměje, přitulí se k němu pohybem, který mohl být trochu přitažlivý před 25 lety a řekne, že si raději sedne dál od telky. Chlap jí opileckým poskakováním následuje k zadnímu stolu. Po chvíli se kouzelná formule upoceného tlouštíka mění v jinou a to: „Baník je ty pičo podplacenej?!“ a přitom svá slova doprovází údery do nebohého přísedícího, který se snaží vyprostit ze sevření bojechtivého kamaráda. Po chvilce zápolení se mu podaří ukořistit pivo a utéct do zadní části lokálu ke klukům cikánským, kteří mezitím přišli. Tlusťoch si chvíli něco mrmlá, trochu se ohlídne a zjistí, že je u stolu sám. Evidentně by se rád podělil o své světoborné názory, a tak když vidí, že jsem v blízkosti jen já, tak si ke mně se slovy: „Můžu si sednout, viď, ja do piče fandim Baníku, komu ty?“. Přemýšlím, co mám odpovědět, abych ještě z knajpy odešel. A tak vsázím na neutralitu: „Já fandím jiným sportům, fotbal sleduju jen občas“. Na pobízení říkám, že můj koníček je horolezení. „Hm, to v telce moc nedávaj, ale mně je jedno, kdo čemu fandi, hlavně, že fandi Baníku“. Uzavírá debatu o fandění. David, jak se představil, mi zatím vypráví své postoje ohledně politiky, národnostních menšin, fotbalu, místního piva a vypráví různé vtipy. A dá všemu tečku, když mi sdělí, že se živí „prodáváním dětských časopisů pro ty nejmenší dětičky“. Slávie dává v posledních minutách gól a já mu trochu škodolibě sdělím: „Slávie dala gól“. Vypráví dál o svém životě a nijak ho to nevzruší.  S novým kamarádem mi čekání ubíhá rychle a pak přijde čas mého odchodu. Rozloučíme se potřesením pravicí, až mi skoro slza ukápne a pak jen za zády slyším: „Baník pičo, Baník“.

                                                                                                                      Smrtihlav