Prvosjezd Jedláku na čemkoliv

Martin "Cliffhanger" Jech

20. února 2010        

O tom, že bych si někdy vyšláp nějakej krpál v našich Krušných horách a pak jej  sjel na lyžích, jsem přemýšlel již dlouho. Dlouho jsem to neřešil, až v pátek 19.2 jsem jen tak v Chomutově v Čekárně po lezení v Kadani prohodil meziřečí, zda by do toho někdo nešel se mnou. Jak jsem očekával, nikdo o to neměl zájem. Za to Jarda Štěpánek který se do té doby snažil nachytat nějaké lelky ve svém pivě, najednou zbystřil, řekl že by šel a už jsem domýšlel jak kdy a hlavně na jakém kopci tu kravinu ztropíme.  Okamžitě mě napadá Jedlák. Tak vznikla myšlenka spáchat prvosjezd Jedláku. Vymýšlím trasu, ale pak si říkám, na čem my to vlastně budem sjíždět? Jarda pojede na svých starých lyžích, ale najednou se sám sebe ptám:,,Na čem pojedu já?“ Nevadí, něco obstaráme.  Domlouváme si sraz ve Vysoké peci u koupaliště další den, to jest 20.2.2010 v 8:00.  Večer jsem doma balil věci na nadcházející den a došlo na to, čeho sem se bál, najít něco na ten sjezd.  Sejdu do sklepa, několikrát se otočím, juknu, HA - boby.  Sice jsem na nich byl naposledy asi v 8-mi letech a už dávno mi jsou malé, ale vejdu se.  Další den v 7:00  vycházím s připnutými bobami na batohu z Jirkova a po asi 45 minutách docházím po přivaděči do Vysoké pece.  Jarda už tam je a právě hází batoh na záda. Jdeme přímo na vrchol. Ve chvíli, kdy se dostáváme ze silnice do terénu,  nám hned sahá sníh po kolena a alespoň já lituji, že jsem se nepodíval po něčem, co by mohlo nahradit návleky.  Jen tak se zeptám Jardy, zda nemá dvoje, ale ne.  Má něco podobného - tlustou izolepu. Ve chvíli, kdy se dostáváme na cestu, bereme izolačku, omotáváme si jí kolem bot a kalhot a zbytek cesty už nemáme se sněhem v botách potíže.  Od té doby, co jsme vyšli z Vysoké pece, uplnuly už 3,5 hodiny a konečně stojíme na vrcholu Jedláku.  Zapíšeme se do vrcholovky, nasvačíme se, Jarda si na nohy hodí lyže, já sednu na boby a jedem.  Mně to jelo, jako když nejelo, protože jsem neustále zapadal, ale Jarda měl zase co dělat, aby nenabral moc velkou rychlost a neztratil nad lyžemi kontrolu.  A když už jí ztratil, tak sebou sám švihnul do sněhu. Pro sjezd se nám nejvíce líbil svah na jihozápad od vrcholu.  Sem tam strom, sněhu po kolena, ale sklon svahu 45°.  Jarda na lyžích radši jezdí ze strany na stranu a sem tam malinko klesne, já to beru přímo dolů a při tomto sklonu už mi to jde i na těch bobech.  Rychlost 20-30k m/h, kličkovaná mezi stromy.  Vůbec nelituji, že jsem si vzal helmu (co kdyby něco).  Po 2 km sjezdu, které jsme překonali asi za 30 minut, jsme dojeli na lesní cestu, vedoucí z Vysoké pece na silnici, spojující Jedlák a Lesnou.  Na batohy připevňujeme lyže a boby a  jdeme na další etapu - přejít na Lesnou a sjet pěkně po plynovodu. 

Přichází na řadu můj perfektní orientační smysl, který je ostatními často podceňován. Říkám Jardovi: ,,Hele, je to kraťoučký a mělo by to být projetý, tak se nemusíme bát závějí“.  Když už jdeme hodinu úsek, který měl být dlouhý asi 2 km, sice v dobrém terénu, oba si řikáme: ,,Neni to už nějak dlouhý?“ Cesta se klikatí úplně jinak, než jsem předpokládal.  Pokouším se vzpomenout, jak to bylo zakresleno na mapě, ale pamět mi už neslouží jak dřív.  Jarda začal pochybovat o naší cestě a začal vymýšlet kudy přímo na Lesnou.  Nakonec po dvou nakreslených pláncích do sněhu, jsme se rozhodli pokračovat po naší cestě.  Šli jsme do neznáma.  Jak jsme mysleli, že nemůže být hůř, další omyl.  Ta pěkná cesta, kde byl pěkně udusaný sníh a kde se člověk nebořil, se rázem změnila do hrozné cesty, kde byl člověk po kolena ve sněhu. Střídáme se v prošlapávání a po 1,5 hodině (možná více) a několika krátkých přestávkách se unavení, ale natěšení přeci jen dostáváme na silnici mezi Jedlákem a Lesnou.  Když jsme ji zahlédli, oba jsme zrychlili tempo až do běhu a je to neuvěřitelná úleva jít po vyjeté silnici.  Během 20 minut se dostáváme k hotelu Lesná, rovnou naklusáme dovnitř a objednáváme si 2x svíčkovou.  Za chvilku vylezeme ven a jde se na plynovod.  Opět, berem na sebe lyže, boby a jede se.  Nejprudší část plynovodu jsme oba ohodnotili jako největší bžundu. Ani jsem netušil, že se dá dosáhnout na bobech rychlosti 50 km/h. Okolo Pyšné sjíždíme  až k pile, od které chvilku ještě jedeme a následně scházíme do Drmal, ve kterých se také rozdělujeme.  Jarda jde do Pece pro auto a odjíždí do CV a já jdu s dobrým pocitem podél přivaděče zpět do Jirkova.

Bavili jsme se o tom, zda jsme mohli být opravdu první, kteří Jedlák sjeli na lyžích a bobech, ale pak jsme usoudili, že takových bláznů, co by napadlo udělat takovou magořinu ještě nebylo (na internetu o prvosjezdu Jedláku nebyla ani zmínka), tak jsme usoudili, že jsme spáchali ,,Prvosjezd Jedláku na lyžích a bobech.“

PS:  Nedoporučujeme sjíždět na bobech a ani lyžích svah o sklonu 45° slalomem mezi stromy (je to o držku).