Rauenstein – Nonne

Jířa Šťastný

24. 4. 2010

            Když mě Pája lákal na výlet  na Nonne, vůbec jsem netušil, kde to je.  Po prostudování průvodce zjišťuji, že je tam několik hvězdičkových cest, že je to na druhé straně řeky, než je Rathen, že je to poměrně dostupné od auta, a že jsem v této oblasti nikdy nebyl.  To je dost důvodů pro to, vyrazit tam na průzkum.  Předpověď na víkend je dobrá (možná až moc), tak Pájovi slibuji, že se tam objevíme.  Jedeme každý zvlášť, protože Pája a Pája vyráží z Ústí na náš vkus moc brzy.  Prý tam přijede i Šiška s Broňkem, kteří jsou již od pátku v Tisé.  To je prima, aspoň bude větší legrace.

            V sobotu ráno balíme věci, Filípka a v devět hodin nabíráme v Jirkově Martina.  V Tisé vykládáme přebytečné věci na baráku u Atomovců, a pak hned valíme dál přes Petrovice do Saska.  Trochu bloudíme, protože na vyhlídnuté trase je uzavírka, ale pak už bez problémů parkujeme v obci Weißig.  Po přebalení věcí a nakrmení Filípka vyrážíme směrem k věži Nonne, která je naším dnešním hlavním cílem.  Cestou potkáváme Tomáše Bubeníka.  Je naštvaný, prý na věži je děsně narváno a k lezení se zatím nedostal.  Ještěže má v autě kolo, jde se vybít raději tímto způsobem.  Za chvíli mu ale musíme dát za pravdu, protože pod věží je několik skupin lezců, z toho jedna horoškola, která blokuje většinu lehčích cest.  Vyndaváme tedy průvodce a zjišťujeme, která z volných cest by byla vhodná na rozlezení.  Mezitím postupně přichází další a další členové Horoklubu, o kterých jsem netušil, že tady budou.   Nejprve je to Deivina, pak Tommy s Nikol, Luboš, Zdeněk a nakonec kamarádi z Ústí Želvák a Ctirad.  Už se nedivím, že je tu narváno.  Vždyť jenom naše skupina má dohromady 17 lidí (z toho dvě děti, které naštěstí zatím lezou jen na písku pod skálou).

            Jako první padá volba na cestu SO weg VIIa, která je jako jediná z těch lehčích volná.  Převislá stěnka nad kruhem mě trochu překvapuje, na sedmu bych čekal v mírném převisu lepší chyty.  Ale asi ještě nejsem rozlezený, vždyť je to letos první cesta na písku.  Pak čekám docela dlouho, až se uvolní čtyřhvězdičková cesta SW wand VI, která prostě nesmí chybět v mém deníčku.  Než se tak stane, hlídám Filípka.  Maruška a Martin zatím lezou cesty, které vytáhnul někdo jiný z naší party (Martin zkouší za Pájou nějakou devítku a jak říkají naši reprezentanti „docela slušně se v tom hýbá“).  Po více než hodině čekání se přeci jen dočkám a mohu si také vychutnat krásné a lehké lezení v mé vyhlídnuté šestce.  Celý den pokukuji po cestě Totes Leben, kterou nejprve vylezl Pája, pak jí zapytlil Ctirad a Želvák jí dal s několika odsednutími.  Během dne jí ještě lezlo několik německých dvojek a mě se začíná čím dál víc líbit.  K večeru konečně sbírám odvahu a jištěn Martinem do ní nastupuji.  Ke kruhu je to v pohodě, jemný odlez od prvního kruhu také zvládám bez problémů a dolézám ke druhému kruhu.  Zkouším to přímo, ale tam mě to nepouští, tak volím menší oblouk zprava, který jsem okoukal u Němců.  Docela mi natékají bandasky, takže bytelné hodiny rozhodně potěší.  Ještě vymyslet závěrečný krok a už stojím na vrcholu se svým letošním prvním VIIIb v kapse.  Sice to nebylo OS, ale i Flash této krásné cesty mi dělá ohromnou radost.  Na to, že jsem letos poprvé na písku, mi to přijde jako pěkné ukončení dne.  Dobírám Martina a kochám se parádními výhledy na celý Rathen.  Z tohoto pohledu ho vidím poprvé a mám radost, že poznávám prakticky všechny jeho věže.  Martin je za chvíli u mě, cesta se mu také líbila.  Pak už jen slaňujeme dolů, balíme věci a jdeme zpět k autu, abychom stihli včas dojet do Tisé, než bude Filípek chtít spát.  Po večeři ho pro jistotu ukládáme do auta, protože na baráku je docela šrumec.  Večer děláme ohýnek, pečeme buřty, popíjíme pivo a chválíme vydařený den.  To je přesně to, na co jsem se celou zimu těšil - lezení na písku a večery u táboráku.

                        Jířa

Akce se zúčastnili:  Pája Bohuněk, Pája Koukolíčková, Bandasky (Broněk, Broník a Šiška), Martin Jech, Deiva Šišovská, Tomáš Bubeník, Nikol Wicherová, Tommy Jindra, Zdeněk  Elexhauser, Luboš Třeba, Jířa, Filip a Maruška Šťastní, Ctirad a Želvák z Ústí n/L.