KALYMNOS POTŘETÍ

Jířa Šťastný

                Po hektickém včerejším odpoledni, kdy Filípek dostal vysoké horečky, jsme ještě ani dnes ráno nevěděli, jestli vůbec někam poletíme.  Nakonec mu cestou na letiště vyzvedáme Penicilin a doufáme, že se to u moře srovná….

S drobným zpožděním konečně letadlo roluje po ranveji, potom nabírají motory otáčky a za chvíli se již celé to kovové monstrum i s námi na palubě řítí vzduchem vstříc dalšímu dobrodružství.  Miluji tem pocit, kdy se člověk vzdaluje od každodenní reality a má před sebou dovolenou.  Po dosažení letové hladiny v necelých 11 km je kupovitá oblačnost již hluboko pod námi a my si můžeme v klidu užívat slunce.  Je to taková malá předzvěst toho, jak bude vypadat počasí následujících 17 dní, které hodláme strávit na Kalymnosu.

                Naši sestavu Happy family (Jířa, Maruška a Fíla) letos doplňuje Štěpán Havelka, kterého se nám podařilo nalákat na levné letenky z Prahy a vidinu báječného lezeckého ráje.  Doufám, že bude spokojen a neuleze se nám tam k smrti.  Nový lezecký průvodce totiž obsahuje 1 700 cest po nádherném vápenci v 64 sektorech.

                Po přistání na Kosu jedeme taxíkem do přístavu, odkud nám za necelou hodinu jede rychlejší trajekt na Kalymnos.  Zde opět usedáme do taxíku a za chvíli již otevíráme všechny dveře Zástěrovic domku a užíváme si krásný slunečný podvečer na terase s nezapomenutelným výhledem na západ slunce za Telendosem.

                Prvních pár dní pobytu nám trochu komplikují zdravotní problémy, protože kromě Filípka se necítí nejlépe ani Maruška a hamoun Štěpán to od nich musí samozřejmě chytit taky, ale pak už jsou všichni zdrávi a můžeme se naplno věnovat lezení.  Tedy spíš jen na půl plynu, protože první týden v červnu panují na Kalymnosu červencové teploty, takže se dá lézt jen dopoledne a to ještě ve stínu.  Odpoledne tak raději trávíme na pláži.

                Nejdříve navštěvujeme blízké sektory s převážně plotnovým lezením, abychom se trochu rozlezli.  Tím, že jsme na Filípka tři, se můžeme při lezení vystřídat, což je super.  Postupně vyrážíme i do vzdálenějších míst a objevujeme i nové sektory, ve kterých jsme ještě nebyli.  Jedním z nich je např. Arginoda, kde se nám sice moc líbí, ale na náš vkus je zde moc lidí.  Po poledni tak raději prcháme na pláž, která je zde také moc hezká.  Když už jsme trochu rozlezení, jedeme autobusem do Skalie a pak stoupáme do nádherného sektoru Ghost kitchen.  Nemůžu uvěřit tomu, že jsme zde úplně sami.  Štěpán s Maruškou dávají přednost stěnám v levé části sektoru, já si naopak užívám lezení po krápnikových hadech v centrální části. 

                V rámci jednoho Štěpánovo odpočinkového dne mu necháváme na hlídání Filípka a vyrážíme s Maruškou na vícedélkovou cestu do nedalekého sektoru School.  Jsou to sice jen čtyři délky, ale i tak je pohled shora na naší zátoku zase trochu jiný, než od silnice.

                Pomalu si zvykáme na pravidelný každodenní rytmus - dopoledne lezení, odpoledne koupání v moři.  Přitom pořád svítí slunce a od rána do večera je kraťasová teplota.  Oproti podzimu, kdy je ráno a večer celkem chladno a vítr je dost studený a nepříjemný, je červen mnohem lepší.  Pro extrémní lezce by vysoká teplota mohla být asi problém, ale nám to vůbec nevadí, spíše naopak.  Kombinace lezení a koupání v moři nám naprosto vyhovuje. 

Tím, jak se nám krátí zbývající čas pobytu, volíme lezecké cíle stále pečlivěji, abychom si odvezli i nějaký ten hodnotný skalp.  Občas jsem sice z místní klasifikace trochu rozladěný, protože některé cesty jsou až o dva stupně nadhodnocené, ale hned vedle člověk narazí na tak poctivé 6a, že ho sotva vyleze, což se nám stalo nejednou.  Ale jinak lze konstatovat, že u většiny cest je klasifikace spíše měkká, takže sběrači čísel si zde určitě přijdou na své.  I my si děláme radost několika cestami na hranici svých schopností, ale více než o čísla, nám jde o pohodu při lezení na prosluněném vápenci.

Myslím, že jsme si to parádně užili, že všichni včetně Filípka a Štěpána byli spokojeni a že se sem rozhodně ještě někdy vrátíme.  Třeba takové září by vůbec nemuselo být špatné.

Jířa

 

PS:  Akce se zúčastnili Jířa, Maruška a Filípek Šťastní a Štěpán Havelka, termín: 2.-19.6.2011

PS2:  Kdo ještě na Kalymnosu nebyl, a tím pádem nezná pojmy jako Grande Grotta, Sikati cave apod., ten jako by nikdy nelezl

 

Fotogalerie: KALYMNOS POTŘETÍ