Novoveské Letošení

Blahouš Kluc

10. 9. 2011

Po dlouhé době opět došlo na řádění s Letošem v Krušných horách, neboli Letošení. Předseda mě přizval do Pavlem „Bohumínkem“ nově objevené oblasti Novoveské skály k provedení pár nových kvakovýstupů. To jsem si nemohl nechat utéct, a tak jedné krásné zářijové soboty už od brzkých ranních hodin dupu do šlapek, abych byl včas v Nové Vsi v Horách. Při stoupání na Svahovou mě předjíždí Letoš v autě a domlouváme se, že se sejdeme u skály. V Nové Vsi od křižovatky na Mníšek asi po 200m doprava do zákazu vjezdu k větrným elektrárnám, po polní cestě se sjede s kopce a doleva do kopce na horizont k poslednímu větrníku. Zde se nachází les asi 30m od cesty a určitě to už uvidím. On, že ještě vyzvedne Zuzku Konrádovou. Zastoupení něžného pohlaví se vždycky hodí. Při jemném mrholení dojíždím do místa určení, vlhnou mi hadry, bučí mi za krkem krávy, ale skalky ani Letoš nikde. Vracím se a jedu do lesa. Projedu půl lesa, ale nic. Tak se opět vracím na pastvinu, kde už přijíždí mí dnešní spolulezci. Nakonec dojíždíme na místo na horizontu, kde jsem původně byl, ale v lese je vidět jen pár kamenů. Až když člověk vnikne pár desítek metrů do lesa, tak potká první balvany, které se nachází roztažené na asi 200 m od sebe, přičemž nejvyšší je asi 10m. Útvary nesou název Novoveská skála, Žába, Kostky, Sloní hlava.

Snídám při drobném dešti a prohlížím linie. Hned mě zaujme jedna krásná plotna na Novoveské skále, u které Letoš tvrdí, že kvůli ní vzal vrtačku. Mám pocit, že je to lezitelné. Hned mě v botaskách posílá do dvojky, u které neznám název a z níž se vyklube po mém přelezení čtyřka. Letoš se mi vysmívá, že jinak bych do toho nevlezl. Na začátek se rozlézáme na brutální shybovačce, kterou na rozdíl od Letoše se Zuzkou trochu odlétáme. Takže vzniká linie Zuzana 5+. Můžu jen upozornit na nekompromisní krušnohorskou klasifikaci, kterou Letoš preferuje. Přestává pršet. Těším se na plotnu, a tak jí čistím kartáčem od vlhkého mechu. Dá se částečně do ní natraverzovat zleva, a tak vidím, že to rozhodně zadarmo není. Mezitím předseda se Zuzkou nechají vzniknout lehčím cestám Kateřinská 3+ a Šutroplaz 2. Chci zavrtat borhák do plotny, ale Letoš to bere na sebe, že dál dosáhne. Na pravé straně se sice nachází velice zarostlá horizontála, ale vypadá pod trsy trávy absolutně nechytovatě a jen těžko si představuju, že stojím na tření v lezecké pozici, přitom čistím plochu a nechávám se překvapit, zda do ní zajistím. Cesta zpět je možná snad jen vzduchem. Tedy vrtáme a necháme borhák chvíli zaschnout. Já zkouším vylézt boulder, u kterého se odporoučím do údolí, neboť jsou chyty lámavé. Odřu si nohu. Nakonec ho vylézám s traverzem od prostředka stěny na hranu. Letošovi to nedá, zkouší hranu přímo a taky sbíhá svah, protože ušlápl stup. Má odřenou nohu. Nakonec překonává záludný nástup, ale nebudu prozrazovat pro případné zájemce jak. Vzniká L. hrana 4-. Lehám si na trávu a pozoruju nebe. Lenost mě přemáhá. Letoš nalézá do nepříjemné spáry, u které funí ostošest. Zuzka si to nechce dát, tak jdu vysbírat matroš. Po této cestě mám odřené všechno a vzniká Hlemzárna 5.

Nakonec přichází má chvíle. Z patestu se postavím do poměrně dobré lišty, odkud je možné v pravé horizontále zajistit friend. Nádech a postavit se do stěny na drolivé skále. Dva kroky a mohu zajistit borhák. Zajištění borháku je pikantní, proto krásné. Krok po kroku pokládám nohu a čekám, kdy se mi pod nohou vydrolí krystaly a pošlou mě směrem dolů. Už stojím nějaký krok nad borhákem a doléhá na mě vzdálenost od posledního jištění, nicméně se terén pokládá a já už utíkám pryč z rajbáku. Mám radost, protože plotna je nádherná záležitost, ale to ještě nevím, že mě čeká o nic krásnější zvednutí přes spáru na vršek. Nahoře se raduju. V euforii cítím, že lezení je pro mě opravdovým kořením života, a proto cesta nese název Koření života. Parťák cestu leze za mnou, přitom čistí zarostlou horizontálu a zjišťujeme, že se zde nachází poměrně slušný zasouvák a snad i možnost zajištění. Jsme z toho trochu zklamaní. Nicméně cestu leze bez použití horizontály a po dosáhnutí mého stanoviště navrhuje klasifikaci 5-. To se mi nezdá, a tak ho posílám do cesty na ostrém konci. Po vylezení té dvouhvězdičkové lahůdky souhlasí s mým návrhem 5+. Můžu jen poděkovat, že mi asi nejkrásnější linii oblasti přenechal. Fotíme a dobíráme Zuzku, která nás překvapí svým odsednutím,  a pak pobaví hudrováním u výlezové spáry. Sluníčko nám přeje, ale Zuzka odjíždí domů. Zkouším stávající dvouhvězdičkovou cestu Dynamickou 5, ale nedaří se mi do ní ani nastoupit. Po sváče se vrháme do nejtěžší cesty oblasti. Letoš dokáže na vršku obhodit břízu, čímž si zajistí spolehlivé jištění. Vyčistí cestu, a pak jí neomylně přelézá. Já funím za ním a jsem rád, když mi naradí dobrý chyt. Zanecháváme poslední stopu v podobě Hrdinské 6+. Nakonec se kocháme krajinou Krušných hor a já se vydávám na únavnou zpáteční cestu. Berg heil kamarádi!