Nejkrásnější slovo

Luboš Třeba

„Jistím!“. „Lezu!“

            A tak jistím. Parťák se vydává do hory a mé vnitřnosti pokaždé sevře lehká nervozita. Parťák stoupá, zdolává nástrahy cesty. U kruhu bojuje s těžkým místem a mé napětí se stupňuje. Pak zmizí kdesi za hranou a ztratí se mi z očí. Nevím, co se tak kde děje. Jen lano procházející rukama dává zprávu, že cesta pokračuje. Někdy rychleji, někdy pomaleji, někdy se zastaví úplně. Napětí nepolevuje. A pak se ozve to kouzelné slovo: „Zruš!“. Obrovská úleva se rozlije po celém těle. Tohle krátké slovíčko totiž znamená: parťák je na topu. Sedí bezpečně cvaknut ve štandu. Už nebude funět nad kruhem. Nebude skákat do vlastních jištění, kterým stejně moc nevěří. Ze slaňáku bezpečně sjede dolů a živ a zdráv se vrátí na zem. Je to asi to nejkrásnější slovo, které můžu na skálách slyšet.

                Tuhle skutečnost jsem si mnohokrát uvědomil v průběhu uplynulých dvou dnů. Co se dělo? Před časem jsem se rozhodl vyřešit a ulovit jednu nejmenovanou geokeš. Je to keš nejvyšší obtížnosti 5/5. O co jde? No to musíte….

…ale o tom až v článku v příští Mantaně J

Luboš