Letní soustředění mládeže Imst (9.-16.8.2020)

 

            Odjezd na letošní letní soustředění mládeže jsme naplánovali na neděli, protože některým dětem končily tábory až v sobotu.  Sraz máme v 9:00 hod u nás u domu.  Děcka s Radkou přijíždí včas, Šiška nakonec také stíhá v pohodě, takže plánovaný odjezd v půl desáté nám vychází.  Cesta je celkem dobrá, s pár zastávkami přijíždíme do Imstu před pátou hodinou.  Protože je krásně teplo, jdeme se nejprve vykoupat na koupaliště, které je hned vedle kempu.  Po návratu stavíme stany a po večeři se domlouváme na zítřejší program.  Má být zase vedro, tak volíme lezení v horách u Muttekopfhütte.

            Ráno vstáváme na pohodu, snídáme a okolo deváté vyjíždíme do Hoher Imst k lanovce.  Je ještě trochu chladno, ale je úplně jasno, takže bude hezky.  S jedním přestupem vystupujeme na horní stanici v nadmořské výšce 2 000 m nad mořem.  Na rozcestníku vidíme šipku k Muttekopfhütte nahoru, tak vyrážíme tímto směrem.  Když už docela dlouho stoupáme a přicházíme na nějaký předvrchol ke kříži, už je mi to divné, protože cesta měla vést převážně po vrstevnici kolem vyhlídkové plošiny.  Podle mapy zjišťuji, že jdeme delší cestou a nacházíme se na Vorderes Alpjoch ve výšce 2121 m n.m..  Zpátky už se nám ale nechce a tak stoupáme až do výšky 2 320 m, kde se nachází odbočka k chatě.  Tady shazujeme batohy a odpočíváme.  Děcka začínají mít představu, co je to lezení v horách J.  Po občerstvení sestupujeme cestou v suťovisku zase dolů, u potoka se ochlazujeme a chvíli blbneme.  Po více než dvou hodinách od našeho výstupu z lanovky konečně přicházíme chatě, nad kterou jsou vyhlídnuté lezecké sektory.  Takže ještě posledních 120 výškových metrů a jsme pod stěnou Felswurm.  Jsou tady samé lehké cesty, tak děcka trénují lezení na prvním konci lana.  Jelikož poslední lanovka jede v pět hodin, okolo třetí to raději balíme, jdeme se na chatu občerstvit a pak už spěcháme k lanovce.  Spodní cesta je mnohem kratší a s menším převýšením, ale i tak při stoupání k vyhlídkové plošině pěkně funíme.  Potom už prakticky po rovině docházíme k lanovce a sjíždíme dolů.  Někteří vystupují na mezistanici a dolů přijíždějí na bobové dráze.  Přejíždíme zpět do kempu, rychle se jdeme ještě vykoupat do bazénu a po večeři si jdou děcka zajezdit na skateboardech do sportovního areálu u lezecké stěny.

            Na úterý jsme si naplánovali lezení ve Starkenbach, ale nebyla to dobrá volba.  Sektor je nad dálnicí, takže je tu celkem hluk a je otočený na jih, což při 30°C není úplně ideální.  Vybírám si jednu cestu v koutě, která je ještě ve stínu, ale za chvíli už je na sluníčku vše.  Nějakou dobu se tedy sluníme, ale po obědě už je toho dost a tak prcháme zpět do kempu a na koupaliště.  Po večeři se jdu s holkama projít ke kapličce nad městem, zatímco děcka opět řádí ve sportcentru.  Večer přijíždí další kamarádi, tak sedíme u stolu mezi stany a povídáme si.

            Ve středu má být ještě hezky, tak dáváme odpočinkový den a jdeme do Aquaprku „Area 47“.  Nejdříve si musíme vystát docela dlouhou frontu u pokladny a potom prakticky na všechny zajímavější atrakce, protože je tu hodně lidí.  Některé atrakce jsou natolik adrenalinové, že na ně děcka ani nemůžou, tak je jdou vyzkoušet aspoň vedoucí.  A to je chyba.  Nejprve přichází s naraženými zády Šalotka, potom i Radka a Jířa.  Děcka jsou naštěstí v pohodě.  Odpoledne se stahují mraky a vypadá to na bouřku, tak raději odjíždíme dřív a večer jdou děcka opět do sportcentra.

            Ráno lehce prší, tak nikam nespěcháme.  Po dešti přemýšlíme, co budeme dělat, ale protože se opět vyjasňuje, odjíždíme do Tumpenu, kde by mohly být skály suché.  Pod nástupy cest se volně pasou krávy, což nás trochu znervózňuje. Vybíráme si nějaké lehčí cesty a zjišťujeme, že je tu celkem tvrdá klasifikace.  Postupně přelézáme ty nejlehčí cesty, které jsou neustále obsazené, protože je tu lezou všichni.  Najednou slyším křik a někdo běží k jedné krávě a snaží se jí cosi vytáhnout z tlamy.  Byly to Radky kraťasy .  Teď už vím, jak vypadá prádlo, když ho vytáhneš krávě z držky.  Stihla je docela slušně přežvýkat, takže s nimi už Radka žádnou parádu neudělá. Na zpáteční cestě opět začíná pršet, tak se po večeři se přesouváme do společenské místnosti, kde s dětmi hrajeme různé společenské hry.

            V pátek počasí opět nic moc, tak se jdeme projít do Rosengartenschlucht, která končí v Hoher Imst.  Lanovkou vyjíždíme do mezistanice, odkud jedeme bobovou dráhou zpět.  Pěšky se vracíme zpět do kempu na oběd.  Ve dvě hodiny odjíždíme s menšími dětmi vláčkem do hornického muzea Gurgltal Knapenwelt, starší si jdou zalézt na umělou lezecku stěnu.

            V sobotu jedeme opět lanovkou až na horní stanici a tentokrát již správnou cestou odcházíme k Muttekopfhütte.  Skály jsou ale v mraku, tak jsou místy vlhké.  Přesto přelézáme všechny lehčí cesty v sektoru Eisenhutt.  Po lezení se opět občerstvujeme na chatě.  Část dětí nechce jít stejnou cestou zpět, tak se rozdělujeme a někteří jdou dolů na mezistanici přes Laschenhütte.  Setkáváme se u dolní stanice lanovky a vracíme se zpět do kempu.  Večer ještě stíháme poslední koupání na koupališti a pak už lehce balíme, protože zítra odjíždíme.

            Ráno balíme zbytek věcí, sušíme stany a pak už vyrážíme zpět domů, kam přijíždíme večer.  Ačkoliv počasí nebylo úplně ideální, stihli jsme toho docela dost vylézt a poznat, takže děckám se se to líbilo, což je nejdůležitější.

            Jířa Šťastný

 

            Akce se zúčastnili: Jířa Šťastný a Radka Štejnarová jako hlavní vedoucí, Petr Brandl jako pomocný vedoucí, Bára a Matěj Hlubůčkovi, Lukáš Vaněček, Bronislav Bandas, Filip Šťastný, Jakub Kantulák, Tereza Goschalová, Anna a Štěpán Langerovi, Nikola Beránková jako účastníci zájezdu.

 

 

 

„Realizováno za finanční podpory statutárního města Chomutova“.

 

Fotodokumentace - Letní soustředění mládeže Imst.pdf (4210451)


 

 

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz