Izolace v Ráj(c)i

23.03.2020 20:55

autor: Blahouš Kluc,

kdy: 22.3.2020,

Celá omezení v rámci epidemie mají něco do sebe a to kupodivu prázdné skály. Nebo za to může zima? Kdo ví … Prodírám se sám lesíkem do Ptačích, pára mi jde od pusy. Jsem bez parťáka, izolace znamená omezení kontaktů, a tak se omezuju jen sám na sebe, ačkoliv jsem si před nějakou dobou slíbil, že se sólo lezením končím. Abych omluvil lež sám před sebou, tak si slibuju, že polezu jen lehké cesty. Moje první lezecké metry jsou na HlásnémÚdolní cestě I. Šest metrů nad zemí mi ty jedničkové kroky přijdou trochu těžší, asi nejsem rozlezený. O to víc jsem odhodlaný. Přesouvám se k Masívu u Pilářovy věže, kde jsem kdysi lezl na druhém trojkovou Jižní spáru. Kroky si nepamatuju, ale co naplat, spára mě vábí, je to tak dvacet metrů, ale lákavých. Lano se za mnou vine a asi v deseti metrech je jedno trochu nepříjemné místo. Musím uklidnit svojí zbrklost, protože následek by byl fatální. Přesně v tento moment není nic víc, než já a skála. To, co se děje kolem nás v posledních dnech, není ani povzdech… Dobírám si lano na polici, aby se mi nechytalo v dalším členitém terénu. Poslední metry jsou za odměnu. Užívám si i to osamělé slanění, jsem navnazen a pospíchám dále. Moucha je ten správný cíl, tu zdolávám trochu vlhkou Starou cestou II. Hned naproti proběhnu nějakou sestupovkou na Milana. Počasí se tak nějak mění, chvíli fučí, že mám pocit, že se na mě valí rychlík, pak se zase nechám chvíli opájet jarním sluncem. Tak se válím pod Ponorkou, a pak si jen tak cvičně dám několikrát sokolíka cesty Amundsen až skoro ke kruhu … pro tu radost z lezeckého pohybu. Přesouvám se směrem do Rájeckého údolí, překračuju potůček a poslouchám ptáky. Docházím k Rájeckému rohu a neodolám si vylézt na jeho vrchol. Stará cesta II se dá slézt i dolů. Procházím dále kolem Ústecké věže a vidím ty linie, přitahují můj pohled. Hledím na v dáli vyčnívající Sokolí věž a rád bych k ní došel, ale zastavuje mě červenobílá páska kvůli hnízdění ptáků. To respektuju a vracím se podél skal opět pod Ponorku. Právě svítí slunce, nohy jsou bosé a moje mysl lehkovážně poletuje sem a tam. Už by to bylo na odchod, ale nedá mi to, pokračuju v prohlídce skal až ke skupině skal, kde mě na věži Šmudla láká děrkovaný nástup očividně těžké cesty. Usínající slunce mě zastihuje v prvních metrech Šmudly VIIIa, abych si vytahal ruce. To se daří. Je čas jít domů, a tak jdu. Po cestičce lesem kolem skal, abych se mohl rozloučit, nikdo neví, na jak dlouho, doba je nejistá … Blahouš

 

Foto k článku najdete na úvodní stránce našeho webu.

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz