Strašidel netřeba se bát

STRAŠIDEL NETŘEBA SE BÁT

    Sice už je listopad, ale na umělou stěnu mě to netáhne a každý aspoň trochu hezký víkend se snažím využít ke krátkému výpadu do některé z bližších nepískovcových oblastí. V září jsme společně s Lubánem a Hášou byli na Strašidlech a zbylo nám tam dost cest na přelezení, takže se domlouváme, že tam vyrazíme  ještě minimálně jednou. Ráno jsem vyšel na balkón a zklamaně zahučel. Tak v tomhle počasí by jel lézt tak akorát LeToš. Udělal jsem do telefonu fotku zahrady v mlze, šedivé oblohy a teploměru, na kterém se rtuť krčila poblíž nuly a poslal jí Lubánovi, s tím, že je dost výmluvná. Netrvalo dlouho a na WhatsApp mi přišla odpověď. Otevřel jsem zprávu a koukám na fotku zahrady a teploměru.... „Á jé“, povídám si, „Lubáno mi chtěl něco poslat a omylem mi poslal tu mojí fotku.“ V klidu jsem si sedl ke snídani, kluci koukali na televizi, ale pak mi nějak začalo vrtat v hlavě... Mě by se to mohlo stát. Že někomu místo odpovědi pošlu zpátky jeho zprávu. Mě jo. Ale Lubánovi?  Hergot, snad se nenakazil od Letoše a nechce jet?! Znovu jsem otevřel tu fotku zahrady a za půl hodiny jsme s našima klukama seděli v autě a valili směrem na Horní Blatnou. Lubáno mi totiž, ne záměrně, poslal oblíbenou dětskou hádanku „Najdi 7 rozdílů.“ Ta „jeho“ zahrada byla zalitá sluncem, obloha byla modrá a bez mráčku a teploměr ukazoval krásných 13 stupňů. Ve Stráži nad Ohří opouštíme pokličku inverze a slunce září na obloze i v duši. 

Že Strašidla zčásti kvůli vichřici a zčásti vykácením okolních stromů „vylezla z lesa“ mně Svinčo říkal už někdy na jaře 2020. Ale jak hodně jsou odhalená jsem  viděl až letos v září a ocenil právě až v listopadu. Ta trocha podzimního slunce bohatě stačila na to, abych si mohl sundat mikinu a pod rukama cítil krásně vyhřátou skálu. Na Broníka s Davídkem padla únava a tak zahodili bundy a boty a vyhřívali se na sluníčku. Slunci, opírajícímu se do jižních stěn, jsme přisuzovali i větší množství lezců pod nástupy cest. Až později jsme zjistili, že ten „nával“ způsobil náš předseda, který na Zlatníku potkal lezce z bořeňského oddílu a  Strašidla jim vylíčil tak, že na ně hned vyrazili. A chválili! Stejně jako my. Velký výběr odjištěných cest v pevné skále musí potěšit každého lezce. 

Den se rychle překlopil k odpoledni a my si sedáme k už rozdělanému ohni a pečeme buřty. Lubáno  mi dává najevo, že jsme nesplnili normu deseti cest za den a tak se ještě s umaštěnými prsty pouštíme do dvou kratších cest, ale nakonec se mi daří ho přesvědčit, že kratší den znamená snížení normativu a s přicházejícím šerem kráčíme po lesní cestě do Blatné k fotbalovému hřišti, kde parkujeme. Ještě rychlá návštěva obří lavičky v Blatné a zpátky pod poklici inverze s krásným pocitem, že nás Strašila nevystrašila.

Postřehy z výletu zapsal: BroněkSTRAŠIDEL NETŘEBA SE BÁT

    Sice už je listopad, ale na umělou stěnu mě to netáhne a každý aspoň trochu hezký víkend se snažím využít ke krátkému výpadu do některé z bližších nepískovcových oblastí. V září jsme společně s Lubánem a Hášou byli na Strašidlech a zbylo nám tam dost cest na přelezení, takže se domlouváme, že tam vyrazíme  ještě minimálně jednou. Ráno jsem vyšel na balkón a zklamaně zahučel. Tak v tomhle počasí by jel lézt tak akorát LeToš. Udělal jsem do telefonu fotku zahrady v mlze, šedivé oblohy a teploměru, na kterém se rtuť krčila poblíž nuly a poslal jí Lubánovi, s tím, že je dost výmluvná. Netrvalo dlouho a na WhatsApp mi přišla odpověď. Otevřel jsem zprávu a koukám na fotku zahrady a teploměru.... „Á jé“, povídám si, „Lubáno mi chtěl něco poslat a omylem mi poslal tu mojí fotku.“ V klidu jsem si sedl ke snídani, kluci koukali na televizi, ale pak mi nějak začalo vrtat v hlavě... Mě by se to mohlo stát. Že někomu místo odpovědi pošlu zpátky jeho zprávu. Mě jo. Ale Lubánovi?  Hergot, snad se nenakazil od Letoše a nechce jet?! Znovu jsem otevřel tu fotku zahrady a za půl hodiny jsme s našima klukama seděli v autě a valili směrem na Horní Blatnou. Lubáno mi totiž, ne záměrně, poslal oblíbenou dětskou hádanku „Najdi 7 rozdílů.“ Ta „jeho“ zahrada byla zalitá sluncem, obloha byla modrá a bez mráčku a teploměr ukazoval krásných 13 stupňů. Ve Stráži nad Ohří opouštíme pokličku inverze a slunce září na obloze i v duši. 

 

Že Strašidla zčásti kvůli vichřici a zčásti vykácením okolních stromů „vylezla z lesa“ mně Svinčo říkal už někdy na jaře 2020. Ale jak hodně jsou odhalená jsem  viděl až letos v září a ocenil právě až v listopadu. 

Ta trocha podzimního slunce bohatě stačila na to, abych si mohl sundat mikinu a pod rukama cítil krásně vyhřátou skálu. Na Broníka s Davídkem padla únava a tak zahodili bundy a boty a vyhřívali se na sluníčku. Slunci, opírajícímu se do jižních stěn, jsme přisuzovali i větší množství lezců pod nástupy cest. Až později jsme zjistili, že ten „nával“ způsobil náš předseda, který na Zlatníku potkal lezce z bořeňského oddílu a  Strašidla jim vylíčil tak, že na ně hned vyrazili. A chválili! Stejně jako my. Velký výběr odjištěných cest v pevné skále musí potěšit každého lezce. 

 

Den se rychle překlopil k odpoledni a my si sedáme k už rozdělanému ohni a pečeme buřty. Lubáno  mi dává najevo, že jsme nesplnili normu deseti cest za den a tak se ještě s umaštěnými prsty pouštíme do dvou kratších cest, ale nakonec se mi daří ho přesvědčit, že kratší den znamená snížení normativu a s přicházejícím šerem kráčíme po lesní cestě do Blatné k fotbalovému hřišti, kde parkujeme. Ještě rychlá návštěva obří lavičky v Blatné a zpátky pod poklici inverze s krásným pocitem, že nás Strašila nevystrašila.

 

Postřehy z výletu zapsal: Broněk