Jedlák - Jižní věž

(14.5.2010)
   
    Lezecky nejvýznamnější věží na Jedláku je Jižní věž. Lze o ní ve všech směrech hovořit v superlativech, neboť je ze všech zdejších skalních útvarů zřejmě nejvíce lezecky využívána, působí mohutně a skýtá neuvěřitelně krásné výstupy v pevné skále jak v nižším, tak i vyšším stupni klasifikace. Bohužel, nejsnazší výstup na vrchol není nijak obtížný a proto byla vrcholová kniha umístěná zde v r.1994 často znehodnocována, až o čtyři roky později zmizela docela. Nová byla umístěna téhož roku do stěny, konkrétně do cesty Velký kout.
    Poprvé se název Jižní věž objevuje v horolezeckém průvodci Nepískovcové oblasti v Čechách z r. 1968. Podklady ke zdejším skalám do tohoto průvodce zpracoval Lev Konečný a udává na věž čtyři výstupy s dosti nesrozumitelným popisem. V navazujícím horolezeckém průvodci Nepískovcové skály v Čechách (1978) není Jižní věž ani zmiňována a celá oblast Jedláku je zpracována jen okrajově pod souhrnným názvem Medvědí skály. Průvodce Lezecké terény na Chomutovsku z roku 1991 od Zdeňka Doskočila udává na věž 11 výstupů. V současnosti vede k vrcholu 15 cest a 2 varianty.
Je však téměř jisté, že věž byla již před válkou zlezena německými lezci a to zřejmě všemi směry vedenými v duchu tehdejší doby. Pravděpodobně se jedná o Velký kout, Prostřední kout, Jižní pilíř, snazší výstupy v severní stěně, Superspáru a možná i Bleskovou spáru. Výše zmíněné cesty lze tedy považovat spíše za první známé přelezy po r. 1960.
    Jižní věž se nalézá na jižním svahu přímo nad obcí Vysoká Pec v nadmořské výšce 580 m n. m. V mapách jsou Jižní věž spolu s Šamanem označovány souhrnným názvem Hovězí skály. Ačkoli věž patří k nejníže položeným skalním útvarům na Jedláku, poskytuje poměrně pěkné výhledy na Vysokou Pec, Jirkov a Chomutov, neboť svou výškou 17 m přesahuje vzrostlý bukový porost. V roce 2009 byly majiteli zdejších lesů – Lesy Jezeří k.s. zákeřně pokáceny 150 let staré buky v okolí věže a ponechány na místě.
    Údolní a západní stěny jsou kolmé a výstupy v nich patří k nejvážnějším na Jedláku. Severní (náhorní) stěna je rovněž kolmá, v pravé části až převislá. Je rozdělena mohutnou vodorovnou policí.Výstupy jsou zde nižší, ale rovněž hodnotné. Krátká východní stěnka je pouze „doplňková“ se dvěma snazšími výstupy. V roce 1999 osadil na vrchol P. Suchopárek dobírací kruh. Tento je zalit do betonové směsi vyplňující přírodní prohlubeň.
    Co se týče jednotlivých cest, tak vše podstatné lze vyčíst níže v popisech. Určitě drtivá většina cest je hvězdičkových a těžší cesty jsou zajištěny nýty. Cesty však nejsou rozhodně přejištěny. Klasické starší cesty jsou ještě zajištěny skobami. Jakékoli nýtování je zde již nežádoucí a možnosti prvovýstupů jsou prakticky vyčerpány.
V bezprostřední blízkosti věže se nalézá několik menších skal a kamenů, na které vedou kratší boulderové cesty. Vlevo od věže protéká přes léto vysychající Šimperský potok, který se zdá být pitný.

JIŽNÍ VĚŽ - cesty

1)     Sestupová 1. Po stupních v místech, kde zaniká (S) stěna.
2) Pilířek 3. Stř. pilířku v levé části (S) stěny.
3) Severní koutek 3. Malým koutkem mezi pilířem a stěnou.
4) Prostřední cesta 6+; původně V A1 - M. Kutílek, L. Konečný, 30.4.1960, M. Svinařík, S. Kazda, 1987. Stř. (S) stěny podél tenké trhliny na lavici. Dále snadno dol. n.v. (Původně ve spárce umístěna skoba prvovýstupci. Kolem roku 2000 vyjmuta a osazen nýt.)
4a)    var. Superskyhooking 7-; M. Svinařík, P. Svinařík, 28.9.2001. Vl. od cesty   „Skyhooking“ n.v. (Levé pokračování Prostřední cesty – 1 nýt Pestr pr. 16 mm.)
4b)    var. Skyhooking 6+; J. Šťastný, M. Svinařík, L. Dvořáček, M. Gondeková, 21.5.2000. Z lavice „Prostřední cesty“ při pr. hraně přes dva nýty n.v. (Logické pokračování Prostřední cesty – 2 nýty Pestr osazeny prvovýstupci.)
5) Na plný pecky 7; M. Svinařík, P. Svinařík, J. Král, 8.4.2000. Vl. od „Superspáry“ podél (SZ) hrany k nýtu (též snadněji natraverzováním zl.) a dále př. levou částí stěny podél trhlin (nýt) n.v. (Prvovýstupci osazeny 2 nýty Pestr pr. 16 mm.)
6) Superspára 6; Z. Pašek, M. Kutílek, 4.1.1963. Úzká (SZ) stěna je rozťata kolmou spárou. Spárou, výše přes převis vl. n.v. (V komíně byly původně umístěny dvě letité skobky pravděpodobně ještě po němcích. Ulomeny rukou v r. 1995. Výše kruh – betonovaný.)
7) Velká říjnová hrana 7-; původně VI A1 - J. Zástěra, V. Hajný, 7.11.1987; 1. volný přelez - M. Svinařík, P. Svinařík, 8.4.2000. (JZ) hranou přes převis, po hraně dol. na balkon. Spárou přes vklíněný balvan, výše vpr. hladkým koutem n.v. (původně dvě skoby, kolem roku 2000 vyměněny za nýty Pestr pr. 16 mm.)
8) Blesková spára 5+; M. Kutílek, Z. Pašek, 4.1.1963. N ze skal. bloků přes převis do spáry. Spárou na její konec, T dopr. do další spáry, jí n.v. (Dvě původní skoby od prvovýstupců.)
9) Cesta za oceán 6+; M. Svinařík, J. Šťastný, L. Dvořáček, M. Gondeková, 21.5.2000. Vl. od „Velkého koutu“ stěnkou na předskalí. Sokolíkem přes převis (nýt) a šikmo vl. plotnou do výlezové spáry „Bleskové spáry“. Tou n.v. (Dva nýty Pestr pr. 16 mm osazené prvovýstupcem. První osazen z pozice při prvovýstupu, druhý po přelezení doosazen ze slanění.)
10) Velký kout 4+; F. Řezníček, M. Kutílek, 9.10.1960. N ze skal. bloku přes malý převis do koutu. Jím n.v. (V dolní části původní skoba od prvovýstupců.)
11) Prostřední kout 3. Koutem pod malý strop, výše dopr. na pilíř.
12) Poslední kout 3; M. Kutílek, L. Konečný, 30.4.1960. Krátkým koutkem na pilíř.
13) Jižní pilíř 3. Stř. výrazného pilíře přes stupně n.v.
14) Dunivý kout 3; Pavel Suchopárek, 16.6.1997. N výrazným koutem ve (V) stěně (vl. dunivý blok). Výše po pilířku vpr. n.v.
15) Křemílkova spára 4; Pavel Suchopárek, 16.6.1997. Spárkou vpr. od cesty „Dunivý kout“ n.v.