Vysoké tatry - Téryho chata

srpen 1996

Autor: LeToš Dvořáček


Máme v plánu týdenní letní dovolenou v Tatrách, a tak uháníme nočním expresem na východ ve složení Petja, Míla, Svinčo a já. Cesta proběhla bez problémů, a tak se ráno vykulíme ještě rozespalí v Popradu z vlaku. Oblačnost nad hřebeny nám už z povzdálí signalizuje, že léto je asi jenom kalendářně. Neztrácíme naději a frčíme šalinó do Smokovce a pak dále do doliny Pěti Spišských ples.
Přicházíme tam znaveni něco kolem poledne a vyzvídáme možnosti ubytování. Kolem chaty klasický cepr-mumraj, a tak se necháme vcelku snadno přesvědčit, že je plno a odcházíme výše do suti. Odlehčujeme znaveným zádům a nalehko vycházíme na Baranie rohy. Počasí vypadá nejistě, a tak raději frčíme přichystat příbytek na dnešní noc. Dole v suti u batohů obhlížíme vhodné bivaky a nakonec vybíráme dva v blízkosti. Potíž je v tom, že jeden je super a druhý nebudí mnoho důvěry. Losujeme se Svinčou o lepší z nich, což se mi daří úspěšně prohrát. Večer přišla dle předpokladu pěkná buřina, a tak zatímco Péťa se Svinčou spokojeně spali v suchu, Míla a já jsme se pokoušeli chytat vodu, do čeho se dalo. Noc v promočených spacácích stála opravdu za to.
Ráno sušíme spokojeně věci na sluníčku, snídáme a co to? Ochranář! Chatár Jílek nás naprášil a tento strážce pořádku vyšmíroval dalekohledem. No nic. Snažíme se vysvětlit situaci, leč marně. Zapisuje si naše data a chce po nás, abychom ještě rozbourali bivaky. To však kategoricky odmítáme a začínáme ho mít plné zuby. Chvíli kolem nás ještě poskakuje, ale potom se zdekuje směrem do doliny. Máme po náladě. Balíme a chceme zkusit znovu štěstí na chatě. Jen co jsme přišli, chatár na nás vystartoval, vraj: Bivakárov neubytujem! Tak jsme se otočili a chtěli vyrazit zpět pod šutry. Ale nebylo třeba. Mirovi nakonec došlo, že zde chceme zůstat a našel nám místo v jídelně, kde jsme to nakonec ještě měli jako ČÉHÁESÁCI na povel.  K večeru nám už i radil výstupy na příští den.
Druhého dne jsme vyrazili na Žlutou stěnu a Prostredný hrot. Chtěli jsme spojit dva výstupy za sebou, což se nám nakonec i podařilo. Korosadowiczovou cestou 5 jsme vylezli na Žlutku a Cagašíkem 5-6 na Prostredný hrot. Pominu-li lehké prásknutí a nějaká chybějící místa v horní části Cagašíka, šlo o pěkné výstupy. Třešinka na dortu nás však teprve čekala.
Další den vyrážíme na Širokou vežu. Holky nás doprovodily až k nástupu a pak se vydaly lovit fotky. Naším cílem je Motykova cesta 5-6. Jde o hvězdičkovou záležitost v Tatrách, právem tolik doporučovanou. Různorodé lezení v pevné skále od žblabuní v plotnách, přes spárky a komínky, až po zdvihy v převisu. Fakt bomba! Namlsaní touto lahůdkou, plánujeme po návratu na chatu další podnik. Co takhle Hokejka?!
Následujícího dne stoupáme Jordánkou pod západní Lomnici. Najít si cestu tímto kolmým suťoviskem byl občas oříšek, leč zdařilo se. Jsme u nástupu a začínáme krámovat matroš, když tu kde se vzaly, tu se vzaly, cáry mlh se derou z doliny vzhůru. Chvíli se rozhodujeme, ale o utopeních ve výlezovém komínu jsme slyšeli zřejmě oba, a tak velíme k ústupu. Rozhodně se sem však ještě vrátíme! Přes Skalnaté pleso sestupujeme do civilizace, kde se scházíme s naší něžnou částí výpravy a společně se vydáváme na zpáteční cestu k domovu. S mezipřistáním na Moravě a zde provedeného lezeckého průzkumu Vysoké skály u Štěpánova nad Svratkou, nám to zabralo tři dny.
 

Fotogalerie: Vysoké Tatry

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz