HOROKROUŽEK v roce 2007 – aneb jak jsme se činili

Bohouš Dvořák

 

Je konec roku 2007 a já bych se tady měl chlubit co všechno jsme v HK stihli a vykonali. Ale nebude to tak jednoduché. Lecos jsme zvládli. V podstatě téměř všechny akce HK jako v minulých letech. Co mi tedy chybí? Lidi! Myslím mládež. Ať dělám co dělám, zájem je slabší a slabší. A ti, kteří přijdou, nakouknou a zmizí. Babo raď. V penězích to není, první rok si u mne začátečník může zapůjčit vše co k lezení potřebuje. Za symbolický peníz do prasátka, které jim je stejně o „Mikulášské a Vánoční stěně“ vrátí.

Za příspěvky 200-300Kč za rok jim dáváme k dispozici tělocvičnu a umělou stěnu s bouldrem, sebe, svůj volný čas a horolezecké zkušenosti a znalosti(víte kolik stojí 3měsíční kurs v Horoškole?). Vybavení, osobní lezecké i veškeré ostatní věci nutné k lezení jako lezečky, lana, přilby, zajišťovací prostředky a jiné k výcviku i pobytu v přírodě. Knihovna HK a Horoklubu jim nabízí horolezecké časopisy, výukové knihy, horoprůvodce. Oddíl má i lavinové vyhledavače „pípáky“.

            Tedy není to tím, že by nebylo čím a za co. Nemohu přijít na to proč tady chybí to – chtít. Přitom je dnes lezení populární sport, v Praze  na stěnách stojí lezci za velké peníze fronty. Ve skalách je taky lezců dvojnásob proti časům minulým. Takže poraďte a přijďte s nápadem, nebo lépe přijďte s novým členem horokroužku.

            Tak abych jen „neplakal“. Je dobré, že v závěru roku se vykrystalizovali z našich členů HK ti, které to opravdu baví, lezou, mají zájem a nechodí se tam jen tak vyblbnout. To jsem rád a jsem spokojen s těmi, kteří vydrželi. Doufám, že s nimi uděláme ještě krok do znalostí i do skutečných skal a hor, a že z nich přerostou kvalitní lezci do dospělých řad Horoklubu. Potřebuji k tomu jejich zájem, moje zdraví, které mi poslední roky dává zabrat, a bral bych dobrého lezce, pomocníka nebo pomocníky. Oni ti mladí potřebují příklad a ne jen takové tlachání hubou, čehož se jim bohužel dostává ode mne, a neokecám to žádnými kecy o zdraví. Takže mladí a dobří lezci Horoklubu vyzývám vás, přijďte, pomozte. Dáte do toho svůj čas a úsilí. Ale není to zas až tak špatné, zjistíte napřiklad, že tím, že učíte jiné, zlepšujete svůj rozhled a znalosti i vy. Krom toho, jak jsem vždy říkal, pro tyto lidi jsou věci a materiál HK vždy k dispozici.

            To byl úvod, fuj tajxl, a teď rekapitulace. Jak nám to v tom roce pěkně odsejpalo. Ostatně roční program máme již v posledních letech vytížený do maxima, myslím plánovaný. Co všechno z toho stihneme, je na vás, vašem chtění, zájmu a času. A samozřejmě jde i o můj čas a bohužel i zdraví. Takže můj návrh je – využívejte nás dokud a kdykoli to jde.

Tak od ledna. V zimě se vždy s mládeží soustředíme na lezení v klidu a teple tělocvičny na umělé stěně Horoklubu. Zlepšujeme fyzičku a techniku lezení. Dlouhé zimní měsíce zpestřuji soutěží o nejaktivnějšího a o nejlepšího lezce HK. Kluci sbírají buď body nebo čisté přelezy. Průběžně se na stěně učíme prakticky základy metodiky, proto, abychom na jaře již vyrazili do skal a trochu něco uměli. My „starci“ jsme kdysi umělé stěny neměli, a tak nám vše trvalo ve skalách déle a s větším rizikem. V tělocvičně je daleko více bezpečno a teplo. A máme na to celou zimu. Takže učíme se jištění, slaňování, sebejištění, chytání pádu, i vyzkoušení pádu, uzlovací techniky, jümarování(s jümary,Tibloky,prusíky), udělat Tyrolský travers, naučit se zachránit sebe nebo kamaráda po pádu a z průšvihových situací. K tomu ti kteří chtějí, naučí se s námi vše co patří k teorii okolo lezení. Abych věděl co, kdy, jak a k čemu mohu použít, aniž bych se zabil nebo zmrzačil. Jen hloupý přijde k Hudymu do krámu a řekne:“dejte mi nějaké lano, já chci lézt“, a vyrazí do skal aby zjistil až když leží na „podlaze“ s rozbitou hubou, že „tohle“ měl udělat „takhle“, a že nevědět a neznat v praxi často móc bolí.

            A teď si ještě připomeňme, že je zima, a že v zimě jsou hory nádherné a lezení v nich krásné a také daleko více bodově hodnocené. Tady daleko více platí co znáš a umíš, to se ti vrátí. Zimní rozbití si huby v horách často znamená, že zahyneš. Ale když ti příroda přeje, máš tady nádhernou změnu k letnímu technickému lezení. Trojkové cesty se často dají „vyjít“ v mačkách a s cepíny, technické cesty jsou těžší a tedy lákavější, přidáme k tomu dnes populární skialpinismus nebo výstupy na sněžnicích, ještě lákavější je lezení v ledu, kde jsou „zbraně“ a rámové mačky nezbytné. K tomu je nutné se umět vybavit – obléci, zimní matroš je jiný než letní, znalost meteorologie je podmínkou k životu.

            V Horoklubu a HK mačky máme, cepíny máme, sněžnice máme, „trubky“do ledu máme. Když přijde zájem(a letos je to v plánu), naučíme s tím kluky zacházet, ale také přespat v záhrabu nebo iglů, chůzi po ledovci, vytažení kamaráda z trhliny, nalezení lavinou zasypaného kámoše(máme „pípáky“), jištění na sněhu i v ledu. Je toho dost, abychom se v zimě nenudili. K tomu musím přidat, že alespoň v Alpských zemích a u horských vůdců a záchranářů se předpokládá, že umějí lyžovat, dobře lyžovat. Alespoň základy o lyžích, skialpech a mazání, vás také naučíme.

            No a přijde jaro. Začali jsme a začínáme vždy okolo poloviny března, kdy „roztají ledy“ a vyleze sluníčko. Soboty nebo neděle do Perštejna. Rychle to uteče, přijde duben a my dáváme jedou v týdnu tělocvičnu a jednou Perštejn(lezeme od 16,00 do 19,00hod). Soboty tentokrát již věnujeme objíždění a lezení na Svatošských skalách, na Kozelce a na Bořeni. Je to skalní lezení. Začátečníci na „dobrém“ konci lana, pokročilí se učí lézt na prvním, tedy na tom, kde se padá. Zakládání postupového jištění všeho druhu mají od HK k dispozici. Ale jde i o to umět se zapsat do vrcholové knihy, orientovat se v oblasti, horách, na skále. Znát CHKO a dodržovat dohodnutá pravidla.

            A přijde květen, oschne „písek“ a my vyrazíme do Českosaského Švýcarska, máme to kousek, 100km.

Na písku u mne kluci jen zcela vyjímečně do 18ti let mohou vyvést cestu, učí se na druhém konci lana, ale jistí se shora(jistit tzv.“na udici“ je na písku zakázáno). Jištění na písku je náročnější a často jenom „morálové“. Ale stovky věží, tisíce cest v nádherném prostředí, dělají z lezení na písku požitek. Někteří z lezců zůstávájí celoživotními „pískaři“. Takže Bürschlické skály, Tisá, Ostrov, Anglický parčík, tam jsme rádi. Ti kteří pro to něco udělali(pravidla v HK jsou dána), mají od Horoklubu pojištění do zahraničí, a my je můžeme vzít i na německou stranu, např. do Bielatallu, Rathenu apd. Na jaře je na tohle všechno málo víkendů.

            A co v létě, o prázdninách. Nabízíme, a byli jsme, lezecký pobyt s instruktory v italských Dolomitech, na který se nám poslední leta daří získávat dotaci, která to mladým finančně zpřístupní. A pro ty, kteří teprve začali nebo jim ještě není 15let, máme v nabídce lezecký tábor s instruktory od ČHS v některé oblasti pískovcových skal v ČR.

            Pak přijde podzim, začíná školní rok, a my se scházíme opět v tělocvičně, protože již začínají být krátké dny a je brzo tma. Snažíme se dělat nábor a přivést k lezení nové zájemce o krásný sport. Práce s mládeží má totiž oproti práci s dospělými lezci tu vlastnost, že vy je naučíte, vypipláte, a oni odrostou a odejdou mezi dospělé lezce. A vy máte prázdnou tělocvičnu a stěnu, a dělejte s tím něco. A tak začínáme opět znova, učíme základy začátečníky, pokročilí se zlepšují, a také mi pomáhají a učí ty mladší. Ono jim  to trvá tak 2-3roky než se naučí alespoň zčásti nebo dobře to co k lezení patří a co máme v programu. Když do toho jdou, mají to akorát do doby, kdy končí ve škole, ale i v HK. Ti, které to chytlo, pokračují v Horoklubu již samostatně.

            Závěr roku v Horokroužku zpestřujeme i pro děti dospělých členů Horoklubu akcemi „Mikulášská stěna“ a „Vánoční stěna“. Na té první si lezou pro cukrátka, na té druhé soutěží a baví se. Starší 15ti let se mohou účastnit i akcí Horoklubu(jako je Poslední slanění nebo Zdobení vánočního stromečku, Běh na Jedlák). Také mohou chodit na stěnu v hodinách dospělých mimo HK, při splnění daných podmínek.

            Závěrem díky Horoklubu a jeho členům a instruktorům, kteří se na tomto programu mládeže podílejí a pomáhají. Sám bych to nikdy nezvládl. Velice dobře funguje i spolupráce s chomutovskou větví mládeže Horoklubu, navzájem se s kadaňskou mládeží doplňují.

Takže kluci a holky z HK Horoklubu vydržte a ať vás to baví. Jirko, Jardo, Pepo, Tomáši, Davide,Zdenku, Tomáši, Dane, Kubo, Honzo, Stando, Pepo, Nikolo, Michaelo, Ríšo. A aj vy chomutovští.

 

                                                                                                          Ved.kadaňské větve HK Horoklubu mládeže

           

                                                                                                                                             Bohouš

Fotogalerie: HOROKROUŽEK v roce 2007 – aneb jak jsme se činili

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz