Červenohr. obora - Citera

(7.1.2010)

    Tato věž nacházející se v červenohrádecké oboře patří k nejmohutnějším a nejkrásnějším věžím v regionu.
Dnes užívaný název Citera vznikl pravděpodobně chybným překladem původního německého názvu Zitterstein, což v doslovném překladu značí Osikový kámen (věž). O trefnosti původního názvu svědčí i výskyt několika exemplářů topolů osik rostoucích na samotném vrcholu věže ještě před několika málo lety, než byly včetně vzrostlých bříz neznámým „pachatelem“ odstraněny.
    Poprvé se český název objevuje v průvodci Lezecké terény na Chomutovsku vydaném v roce 1991. Tímto se vlastně poprvé ve své historii dostává věž do průvodce. Přesto je velmi pravděpodobné, že první výstupy zde vykonali ještě v předválečných letech němečtí lezci z Jirkova a blízkých osad. Fakta však chybí a jištění nebylo nikdy nalezeno.
V březnu roku 1964 věž zdolává Milan Kutílek s Edmundem Kühnelem Smrkovou cestou. Dle jeho vzpomínek byla věž v tu dobu neuvěřitelně porostlá mechy a lišejníky. Vyjma obdobných sporadických výprav není věž před, ani po tomto datu zřejmě lezecky příliš navštěvována. Nejlépe situaci zhodnotil Zdeněk Doskočil ve svém průvodci slovy „upadla na mnoho let v zapomnění“. Přitom v tu dobu neexistovala červenohrádecká obora, průjezdná byla tzv. stará bolebořská cesta a přístup byl tudíž podstatně jednodušší než dnes. Rozhodnutí o zbudování obory padlo v roce 1986 a uznána byla v listopadu roku 1989. Držitelem obory jsou v současnosti Lesy ČR s.p. LS Litvínov.
Paradoxně právě v době výstavby obory věž navštěvuje Z. Doskočil s druhy a přelézají většinu logických linií. Po vydání průvodce (1991) se dostává věž pomalu do podvědomí lezecké veřejnosti. Díky absenci stabilního fixního jištění a jisté odlehlosti věže, je však návštěvnost i nadále v přijatelných mezích a na cesty není třeba stát ve frontě.
17.4.1994 zakládá P. Suchopárek na věži vrcholovou knihu, která je až do konce roku 1998 umístěna na vrcholu. Kvůli velkému množství nesmyslných zápisů ceprů je však později přesunuta do stěny do cesty SZ kout, kde je táž kniha dodnes.
Během května roku 1999 se rozlomil a zřítil do údolí ohromný mnohatunový balvan ležící na vrcholu vpravo od Staré cesty (nad mohutným koutem).
18.5.2005 vyměňuje Leoš Dvořáček jedinou skobu na Citeře umístěnou v horních partiích Konvalinkové cesty.
V roce 2007 byl na vrcholu osazen dobírací nýt Kouba poté, co někdo pořezal v předchozím roce veškerou vegetaci na vrcholu vhodnou k zajištění druholezce.
Toť v kostce zhruba vše, co se historie věže týče.

    Skála se nachází v nadmořské výšce 510 m a tvoří ji dvojslídná okatá rula rozbrázděná systémem výrazných spár a puklin a to jak vertikálních, tak horizontálních. Drtivá většina stávajících cest je tudíž odjistitelná vyjímatelnými pomůckami.
Výška skály je rozdílná. Údolní SSZ stěna se blíží svou výškou k 20 metrům a naopak V stěna, kudy vede i Stará cesta k vrcholu  měří pouhých 5 m. Vrchol je prostorný, čistý, avšak bez zvláště okouzlujících výhledů. Omezený je pouze výhled k východu na Jedlovou horu částečně zakrytý vzrostlými buky.

    V době vydání prvního průvodce v roce 1991 bylo na věž evidováno 13 cest, v roce 1999 Lezecký průvodce Krušných hor, Středního Poohří a Českého středohoří udává již 15 cest a jednu variantu.V současnosti vede k vrcholu 16 cest a tři varianty.

    V těsném sousedsví Citery se nachází spousta zhodnocených skalních výchozů.
Dále statistika z 15 let staré vrcholové knihy:

    Počet zápisů se rok od roku mění, ale průměrně se pohybuje kolem 10 zápisů za rok (nepočítaje bláboly ceprů v prvních 6 letech, kdy byla VK umístěna na vrcholu věže).

 1994 – 6 zápisů
1995 – 10 zápisů
1996 – 12 zápisů
1997 – 7 zápisů
1998 – 5 zápisů
1999 – 9 zápisů
2000 – 4 zápisy
2001 – 3 zápisy
2002 – 8 zápisů
2003 – 24 zápisů
2004 – 16 zápisů
2005 – 15 zápisů
2006 – 8 zápisů
2007 – 17 zápisů
2008 – 9 zápisů
2009 – 5 zápisů
 
    Co se týče každoročních bojů o Hore zdar, lze říci, že o tento vrchol jest nemalý zájem. Nezřídka je věž zlezena již v nočních hodinách prvního dne roku, a to zejména v posledních letech. Nejvíce Horezdarů ukořistil v předchozích 15 letech L. Dvořáček (5), J. Tichý  a P. Suchopárek (3) a L. Kostka a M. Svinařík (2).

    V lezenosti jednotlivých cest vede, nepočítáme-li Starou cestu, ryzí klasika – SZ kout s 57 přelezy těsně následován Smrkovou cestou s 54 a Konvalinkovou cestou se 48 přelezy. Následuje Náhorní c. (44), Nezimní (33), V hrana (31), S spára, Jarní cesta a Nová cesta mají po 30 přelezech. Vcelku oblíbené jsou i Západní pravá (22), JZ hrana (20) a Loučení s Milošem s 18 přelezy včetně varianty. Jednoznačně nejméně lezenými cestami s méně než jedním přelezem do roka jsou Žabatá cesta (13 přelezů) a Západní levá s pouhými 10 přelezy za 15 let. Mimo tyto „lezitelné“ cesty vede k vrcholu samozřejmě ještě poněkud morbidní Midžisův návrat, který ani 5 let po prvovýstupu nemá !! přelez.

    O tom, že věž se stala srdeční záležitostí mnoha skalních krušnohorců svědčí časté návraty. Nejvíce návštěv zaznamenal Pavel Suchopárek se 40 návštěvami. Shodně, tj. 23 návštěv zaznamenali Ludva Kostka s Jakubem Tichým a 21 x sem zabloudil Leoš Dvořáček. Následují Vladimír Štork  a Petra Suchopárková s 9 návštěvami a Venca Latocha s Jaroslavem Merhou zde byli 8 x. Následují Petr Suchopárek (5 x), Zdeněk Doskočil (4 x), Milan Svinařík (4 x). Dalších 15 lezců navštívilo věž méně než 4x a více než 1x.

    A několik zajímavostí na konec. Zřejmě nejmladším zástupcem rodu Homo sapiens pobývajícím na vrcholu věže byl 14,5 měsíční Adam Maňásek (vynesen v sedačce). Během 15 let navštívili věž dva zahraniční lezci ze SRN.

 
Citera - cesty

1) Žabatá cesta 5+; J. Šťastný, M. Svinařík, 13.5.1989. Koutkem pod malý převis a pomocí spáry přes převis n.v.
2) Severní spára 5; J. Kouba, Z. Doskočil, 22.6.1988. Koutovou dvojspárou na předskalí.
3) Smrková cesta 3; M. Kutílek, E. Kühnel, 6.3.1964. N blízko levé hrany pod kout s dvojspárou. Jí na předskalí a  podél (SV) hrany či středem členité stěny n.v.
4) Konvalinková 5-; J. Kouba, Z. Doskočil, 22.6.1988. Stř. ploten, výše podél jemné trhliny ( skoba) n.v.
5) Severozápadní kout 3; Z. Doskočil, J. Kouba, 22.6.1988. Koutem a spárami n.v.
5a)    Nást. var. SZ koutu 4; N přímo koutem.
6) Západní levá 3+; J. Kouba, Z. Doskočil, 22.6.1988. N převisem v (S) stěně blízko hrany. T za hranu do (Z) stěny. Krátkou spárou na stupeň a členitou stěnou př. n.v.
6a)    Přímá varianta 4; J. Merha, M. Koštůr, 4.9.1994. N v levé části (Z) stěny a členitou     stěnou n.v.
7)     Midžisův návrat 6+; L. Dvořáček, M. Hradský, J. Tichý, 7.4.2004. SZ hranou přes dva    výr. převisy a po hraně snadno n.v.
8)    Západní pravá 4-; Z. Doskočil, J. Kouba, 22.6.1988. N asi upr. stěny. Pr. spárou přes   přev. stupeň do vhloubení a jím n.v.
9)    Loučení s Milošem 5; J. Kouba, Z. Doskočil, 22.6.1988. Po (JZ) hraně krátce na polici, po ní dol. do kouta a jím n.v.
9a)  Převisová varianta 6-; Pavel Suchopárek, O. Štejnar, 21.10.2000. Přev. stěnkou v (Z)  stěně př. ve spádnici horní části cesty „Loučení s Milošem“.
10)   Jihozápadní hrana 3+; W. Klenot, J. Kopecký, 26.3.1989. Přímo po hraně n.v.
11)   Náhorní cesta 2; M. Kutílek, Svoboda, 8.4.1964. Přes stupně n.v.
12)   Jarní cesta 4; J. Kopecký, W. Klenot, 26.3.1989. Vl. od V hrany stěnou a podél trhliny.  
13)   Východní hrana 3.
14)   Nezimní 3; Krátkou stěnkou vl. od „Staré cesty“.
15)   Stará cesta 1. Sestupová.
16)   Nová cesta 2; Pavel Suchopárek, 1.6.1999. Krátkou spárou a hlubokým koutem n.v.


 

Fotogalerie: Červenohr. obora - Citera

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz