Otvírání skal na kolech

18.3.2000

Autor: Pavel Suchopárek

 

Akce Horoklubu Chomutov, tudíž o ní ví cca 90 lidí, jež by se mělo měli dovědět vše potřebné z Mantany. Nakonec se nás sešlo celých šest. Z toho dvě holky a čtyři členové výkonného výboru. Mohutná členská základna jakoby neexistovala. Faktem je, že počasí nebylo celý týden ideální, ale nejsme tenisté.

Nu, což, na startu rozdávám propozice (za zpracování a rozmnožení patří dík Petje) a vyjíždíme z Červivýho Hrádkku přes Drbaly a Vysokou Plec ke skalnímu útvaru Prsty na Jedláku. Zde je 1. kontrola.

Je nádherný, jasný den a výhled z Terezčina sedátka je úžasný. Stoupáme k Prstům a lezeme všichni cestu Severní kout za 4. Odpovídáme na kontrolní otázku a objevujeme krušnohorskou raritu - močící větev.

Vracíme se na cestu a pokračujeme dále směrem na Červenou Jámu. Už nejedeme, ale jdeme kolo tlačíc vedle sebe. Sněhu pomalu přibývá.

Asi po 4 km tlačení v poměrně hlubokém sněhu začínáme kolo nést. Tedy až na Jířu, jež má cyklobrašny a s těmi se, jak známo, kolo nést nedá. Zvlášť když jsou plné lezení.

Sněhu je takřka po kolena, takže začínáme nabírat drobný časový skluz.

Před druhou hodinou se zjevujeme v Červivé Jámě v očekávání, že odtud na Lesnou bude silnice protažena. NENÍ. Nu, což, dáváme zde sváču a čekáme notnou chvíli na Jířu vláčícího své kolo nekonečnými bílými sračkami. Rovněž zde vybíjíme přebytečnou energii na houpačce a házením koulí na cíl.

Pokračujeme v tlačení kol až k odbočce na jedlák. Odtud je silnice skutečně protažena. Výskáme radostí a jančíme jak smyslů zbavení. A hurá do sedla.

Krásně se to jede. Asi po kilometru se ozvala rána jak z děla. Po chvíli drncání zjišťuji, že defekt je na mém stroji. Prořízl jsem plášť a duši jakbysmet. Na Lesnou tedy za ostatními docházím pěšky a zatímco ostatní hodují, zaobírám se zprovozněním byciklu.

Jsou asi tři hodiny, když opouštíme útulné útroby hotelu Lesná a máme ujeto asi 10 km ze zamýšlených padesáti a za sebou 1 kontrolu z předepsaných sedmi. Začínáme uvažovat o zkrácení celé trasy.

Také nás opouští Broňa, neboť mu jde o budoucnost a Jířa, kdoví proč rovněž. Zůstáváme tedy čtyři po vzoru mušketýrů.

Proražený plášť jsem byl nucen omotat náplastí a tudíž mám v provozu jen přední brzdu. Na náledí ideální.

A stalo se, co se stát muselo. Jemné pohlazení přední brzdy a už metám kotrmelce. Za sebou jen slyším nějaké Haňuliny nesrozumitelné výkřiky a neidentifikovatelné křupnutí. Výkřiky se proměnily v hlasitý smích, když se Haňule vyhrabala ze závěje jak sněhulák a křupnutí značí prasklý krček u řídítek, čili takřka neovladatelný stroj. Naštěstí Leoše napadá zafixovat řídítka prasklou duší. Paráda, jede se dál.

V důsledku vzniklé situace vynecháváme několik dalších kontrol a pomalu sjíždíme přes Svahovou a Boleboř k Červenohrádecké oboře, kde se nachází poslední kontrola. Chtělo by to ještě trochu vylepšit lezeckou bilanci, tak zastavujeme na poslední plánované kotrole - Hřebenových skalách v oboře. Poněvadž nám Jířa odjel s jediným lanem, dáváme zde každý několik boulderů na zahřátí a rychle do Drbal do hospody.

Před hospodou docházíme k závěru, že tak krásný den si nezkazíme zahulenou hospodou, a tak jedeme domů.

Fotogalerie: Otvírání skal na kolech

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz