A zase ta Ploučnice

Zuzana "Deivi" Šišovská

Stejně jako v loni jsme se sestřičkou Šiškou Péťou vyrazily na tzv. Jarní Ploučnici –pořádanou Ústeckými horolezci– Ranpou, Papoušem, Martinkem Švecem atd. Tentokrát v termínu 22. - 23. 3.2014 – 18. ročník, ale kde by byla dobrá voda bez dobré party, kterou pro tento rok tvořila skupina odvážlivců jako Jakub Žoha na háčku s Pájou Koukolíčkovou, Tomáš Groh s Annou Klapetkovou, Ondra Palata s Honzou Zubatým (podotýkám Honza byl prvně na vodě), Ctirad Suchý s Peťulou Hečkovou, Medvěd (Honza Davídek) s Šiškou Péťou, Perry s Deivi (Zuzana Šišovská) a osamocený na lodi plul Martínek Švec, Ranpa – Pavel Randák, Sup – Jan Šauli a na kajaku Papouš –Filip Křivinka .

Nevím, jak minulé roky, ale když jsme v loni tuto plavbu s Peťulí absolvovaly, zkušenost s počasím byla zajímavá – krásná i drsná. Pro připomenutí v sobotu mrzlo a poletovaly vločky, což vydrželo do nedělního rána, kdy se ještě před vyplutím počasí obrátilo v neuvěřitelný slunečný den a tím začalo roku 2013 jaro. Tedy jsme ani tento rok rosničkám příliš nevěřili a vše dopadlo právě tak, jak mělo. Jak se říká, co nemáš, nepotřebuješ, ale když něco zapomeneš, pořádně si to odneseš, v tomto případě šlo o pláštěnku.

V sobotu 22. 3. ráno byl sraz na rozdíl od minulého roku, kdy jsme vyplouvali z Panenského potoka, v Novinách pod Ralskem (zhruba 80 km od Ústí nad Labem) na břehu řeky těsně před pověstnou Průrvou Ploučnice. Kdysi zvanou též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra, jež byla podzemním náhonem bývalého hamru-kovářské dílny vybavená stroji poháněné vodním kolem. Průrva se skládá ze dvou tunelů, první tunel je dlouhý asi 13 metrů, následuje asi 5 metrů dlouhá otevřená rokle a poté pokračuje druhý tunel dlouhý asi 41 metrů, ze kterého padá voda z asi půlmetrového vodopádu do malého jezírka. Šířka tunelů je v průměru 3 metry a výška 5 metrů.

Foto cislo : P3220500

Oba tunely a otevřené rokle jsou zhotoveny v pískovci ručně, nejspíš krumpáčem, jehož stopy jsou na stěnách a stropech tunelů patrné dodnes a tyto tunely byly prvními splutími metry našeho počínajícího víkendu na řece.  Na břehu jsme pořešili věci technické, udělali nějaká fota,

Foto cislo : 3221, 3223

promluvili k vodáckému Bohu pro zdar plavby a chopili se pádel. Po zdařilém splutí Průrvy a vylití prvních litrů vody z lodi jsme za nedostatečného stavu vody brousili dobrý půlkilometr spodky lodí o dno a já si kladla otázku,  jak daleko bychom museli lodě táhnout zpět k autům, když by to takto pokračovalo a my to vzdali. Ale naštěstí nic netrvá věčně, lodě vydržely, koryto řeky se prohloubilo, slunce se na nás smálo a chvilkami jsme uvažovali nad sluněním se. Jakoby přišlo jaro, s jehož příchodem někteří z nás dostávají odvahu a jezy, i když neúspěšně, sjíždějí téměř profesionálně bokem.

 Foto číslo: DSCF1541 Někteří se drží zpět a bez problému jezíky  úspěšně sjíždějí:

 Foto číslo:  P322054,  P3220539

Partu jsme dohnali až kousek za soutokem s Panenským potokem v Mimoni, kde byla první pauza na souši. Bylo třeba protáhnout nohy a záda, což snad já jediná nemusela, neb můj zadák Perry po mně příliš práce při plavbě nechtěl.

 IMGP3239

Medvěd si dokonce vylovil z vody svou ctitelku a moc jim to spolu slušelo.

 Fotka číslo 1545

(Vynášení smrti a vítání jara je západoslovanský lidový zvyk pocházející z předkřesťanské éry. Jeho ústředním prvkem je slaměná figura oblečená v ženských šatech, známá pod četnými jmény jako například Morana, Morena, Marzana, Mařena, Smrt, Smrtka nebo Smrtholka. Házením do vody nejspíše nejde o zničení Smrti a Zimy, ale pouze o její poslaní zpět do podsvětí, do kterého je vodní tok branou.)

A takto pokračovala pohoda do zhruba čtvrté odpolední, kdy už jsme se blížili k cíli k oblíbenému převisu tzv. Na Borečku (podle nedaleké osady) uprostřed lesů, když se zatáhlo, zvedl se vítr, zahřmělo a lehký deštík jako by pobízel k zvýšení tempa pádlování. Myslím, že se všichni stihli vylodit, přetáhnout loďáky a jiné důležité věci pod převis a přišel opravdový déšť za doprovodu krásného hřmění, což udělalo rovnou čáru za krásně prožitým slunným dnem, který pokračoval opékáním buřtů, zpěvy při kytarách a hlaholením nás šestnácti lidiček. Abych nezapomněla, pod převisem nás čekala Ranpovo manželka s jejich třemi dětmi doprovázena Radůzou, ale ty si vzhledem k věku nejmladšího dítěte těsně před setměním udělaly zhruba dvacetiminutovou procházku k autu a odjely domu.

Někteří z nás toho večera byli více výřeční, někteří nepoužitelní a já osobně dost unavená, takže už kolem jedenácté jsem se ponořila do říše snů.

3251,3255,3258

Ráno se žádný zázrak co se tyče počasí nekonal a nadále pršelo, ale nikoho to nevyvedlo z míry. Jen majitel lodí z nedaleké půjčovny volal, jestli jsme si všimli , že prší, jestli pro nás nemá někam přijet. Což nepřipadalo v úvahu, neb nebyl  nikdo, kdo by se na vodu netěšil. A proto proběhla snídaně dle libosti a možností. Pak balení, úklid okolí a kolem desáté jsme odráželi od břehů, ale neustálý déšť nám brzy vzal vítr z plachet. Plutí se stalo monotónní i přes spousty překážek – jako padlé stromy dajíc se někdy tak tak podplout, někdy přelézt a přetáhnout loď. Zatáčka střídající zatáčku, křovinaté úseky, které co chvíli vodáka připravili o kapuci, či jej učesaly. Někteří z nás si přes špatnou viditelnost pod kapucí odvážejí z vody i šrámy na obličeji. Nevím,  jak nasákla těla vodou ostatním a jak přicházející chlad brali, ale můj zadák Perry mě jistě tak trochu i ze zoufalství stále rozesmíval zajímavými hláškami typu: „Jestli nás někdo sleduje ze břehu, tak si musí myslet, že jsme přiletěli z Tokya a toužíme po adrenalinovém zážitku, protože jinak v tomto počasí dobrovolně vyplují jen blázni.“ Nebo že se mohl nechat doma zavřít do mrazáku a co chvíli se nechat seřezat koštětem (narážel  na stálá křoviska, kterými jsme proplouvali), nechat posypat popelem, nebo si nechat spálit botu atd. Takže o legraci nouze nebyla, ale pravdou je, že dnešní splutá vzdálenost i s přestávkou u ohníčku u tzv. Myslivecké chaty byla tak akorát.

V cíli u Brenského mlýna jsme si sjeli závěrečný jez a uvítali vše teplé na oblečení i vypití.

Tyto dva dny na vodě bych shrnula slovy: bylo nám zase dobře a nevšedně. Mohli jsme sedět celý víkend v teple u televizních přijímačů, ale zvolili jsme přírodu a dobrodružství s přáteli, jež se jako spousta zažitých i zatím čekajících příběhů vryje nezapomenutelně do našich pamětí a dál bude psát epizody našich životů. Je jen na nás, jak zajímavou a napínavou knihu si sepíšeme.

Krásné jaro, a pak lezeckou sezónu přeje Deivi (Šiška)

 

Fotogalerie: A zase ta Ploučnice

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz