Beskydy na kole

Blahouš Kluc

 

K mému potěšení mě můj kamarád z práce, Michal, přizval na každoroční akci, kterou pořádá se svými kamarády ze Žamberka. Vždycky se takhle utrhnou na jeden víkend od rodin a protáhnou svá těla na kolech v horách. Volba už podruhé padla na Beskydy.

17. 8. 2012

Od rána jsem naložený ve vlaku z Chomutova, přes Prahu a Žamberk. Za chvíli nás pět kusů nastupuje do Transportéru. Od začátku se dost bavím, v dobrém, a to na účet druhých. Jeden přijede se svým kolem nepřipraven, druhý je rád, že ho žena pustila, třetí rychle jede pro kytku, protože zapomněl, že žena má svátek … . Jedná se o dobrou partu, takže cesta ubíhá v příjemné atmosféře. Ve večerních hodinách vyjíždíme na kopec Radhošť v blízkosti města Frenštát pod Radhoštěm. Auto zůstává na parkovišti v blízkosti turistického centra Pustevny, kam se dá v zimě vyjet na lyže. Nerozhýbaní šlapeme do krpálu a dostáváme se k soše boha slunce, války a hojnosti Radegasta. Pokračujeme a najednou Michal nadává, že má defekt. Řetěz na jeho kole ztratil kouzlo nekonečnosti. Honza mu pomáhá a ostatní pospícháme na chatu, aby nám nezavřeli výkrmnu. Cestou mi Jirka ukazuje, že by rád zítra dojel táááámhle v dálce na Lysou horu. Trochu o šanci na úspěch pochybuju. Při západu slunce dosahujeme v tom přítmí domu jak z hororu. Penzion Radegast, kde nás nepříjemně překvapují poměrně vysokými částkami a to jak za ubytování, tak jídlo. No nic, všechno něco stojí. Za chvíli doráží kluci s tím, že dali řetěz dohromady, ale přesmykač se ulomil. Co s tím? Nakonec ho  organizátor Jirka deformuje do takové polohy, aby Michal mohl jet alespoň na jeden přední převod. Když bude chtít přehodit, tak ručně. Náladu nám zlepšuje výhled do údolí a večeře, já si dávám halušky s brynzou. Nějaké pivko a jdeme na kutě.

18. 8. 2012

Ráno jsme nuceni jít díky kuchyni na snídani až od osmi. Pochutnáváme si na vajíčkách a vyrážíme. Počasí nám přeje. Kluci dupnou do pedálů a já při sjezdu za nimi sotva vlaju. Šetřím kolo i sebe. Šetřím, brzdím, najednou mi šlapka smýkne o pařez a já výstavním přemetem překonávám řídítka, která se mi ještě stačí zapíchnout do prsou. Kontroluju tělo, jen modřiny, a dojíždím kluky. Pokračujeme dál přes Pustevny, po turistických cestách. Kluci jsou vyznavači tvrdšího terénu, ještěže jsem si nevzal nosič s brašnami. Po chvíli se mi láme nosič na vodu, pak mi padá světlo. Párkrát se nám daří kolo do kopce tlačit a s kopce projíždíme snad všemožně nemožným terénem, vč. bahna, balvanů, pařezů a jiných příšerností. Konečně se dostáváme na asfalt, ale kluci nějak přeslechnou Jirku, že máme zabočit, tak sjíždíme asi 4km, abychom se zase 3km do kopce vrátili k cestě, kterou jsme sotva schopni projet. V lese opět špatně zabočujeme, takže zase bloudíme. Nicméně krajina Beskyd je úchvatná a já už chápu, že kluci vyhledávají co nejobtížnější cesty. My ty kopce neobjíždíme, ale přejíždíme napříč. Nakonec se vymotáme i z lesa a chvíli po silnici. V jedné restauraci nabíráme síly u kofoly. Po nějaké době opět stoupáme konečně na Lysou. Už máme v nohách dost kilometrů, tak se při nekonečném stoupání na Sulov roztahujeme na pár kilometrech. Já se držím uprostřed, nechci nikde vyčnívat. Sedíme u pivka a Luboš dojíždí s tím, že má píchlé zadní kolo. Čtyři lepí a jeden fotí. Za chvíli máme hotovo a projíždíme lesní cestou, kde míjíme davy lidí. Překvapuje mě, jak jsou zde lidé tolerantní vůči cyklistům. Uhnou na stranu a ještě pozdraví. Míjíme krásné roubenky a najíždíme na silnici dlouhou asi 5km, která už ústí na vrchol Lisé hory (1323m). Tento výšlap si prožívá každý po svém, já se držím Michala. Klábosíme, občas si zazpíváme, nebo chroupeme borůvky. Cítím se skvěle. Honza už na nás čeká na vrcholu. Zapadneme do knajpy, kde se posilňuju výbornou polévkou. Dojíždí Jirka a nakonec i Luboš. Má krizi, to moc dobře znám, tak mu dávám kofolu, kterou vyžahne, ani nestačí polknout. Ještě mu dávám tyčinku, a když se zmátoží, tak po vrcholovém fotu frčíme dolů. Kluci chtěli původně po turistické stezce, aby si užili trochu adrenalinu, ale pak se po zdravé úvaze přiklonili k rychlejšímu sjezdu. Úžasnou rychlostí sjíždíme 10km až k vodní nádrži Šance. Přejedeme hráz a po krátké cestě s kopce jedeme zkratkou, kterou bych raději vynechal. Opět strmě nahoru, chvíli i lesem bez cesty. Jirka, jako organizátor, je poměrně v nevděčné situaci, protože mu začíná remcat mužstvo, i já si přidám. On to ale přechází svým stoickým klidem a přesvědčením, že tak jak to dělá, je „jakoby“ nejlépe. Raději to nechávám na něm a mlčky šlapu. Objíždíme Radhošť zprava přes vesničky. Opět krásné výhledy na kyčery (strmý kopec), příslopy (sedla), javořiny a polany (pastviny) obarvené zapadajícím sluncem. Konečně dorážíme pod lanovku, kde Luboš doufal, že se vyveze. Musí ale skousnout dalších minimálně 6km do kopce, protože před chvíli ukončili její chod. Opět stejné pořadí, jako při výšlapu na Lysou s tím rozdílem, že teď se trápím já, hlavně hlady. Když se konečně vydrápu přes Pustevny na vrchol Radhoště, tak se ve mně s uspokojením usidluje pocit, že jsem takovou jednodenní akci ještě neabsolvoval. Máme v nohách asi 100km s převýšením víc jak 3000m, k tomu v různorodém terénu. Nádhera.

Číšník trochu remcá, že jsme přijeli pozdě, ale nakonec nás nechá posedět až skoro do půlnoci. Hodnotíme akci a i zapíjíme.

19. 8. 2012

Trochu mě mrzí, že už dnes jedeme domů, tak se jdu před snídaní projít po okolí. Sluníčko mi přeje dobré ráno. Docházím ke kapli Cyrila a Metoděje, jejíž kamenné stěny jsou pokryty dřevěnými šindeli, aby lépe odolávaly horskému klima. Pak následuje snídaně a sjíždíme k autu. Kdeže jsou včerejší sněhy?! Povoluji brzdám, nešetřím kolo ani sebe a s kopce frčím stejně rychle jako kluci. Jirka má černého Petra, takže autem sjíždí pod Radhošť a my ostatní probádáváme další turistickou stezku. Přede mnou jede Luboš a než ho stačím dojet, tak jde najednou pěšky do protisvahu, jakoby hledal houby. Až po chvíli mi dochází, že hodil výstavní tlamu do trávy, když se mu zapíchlo kolo do díry. Naštěstí je v pohodě. Pak už jen následuje sjezd k autu, kde si dáváme zmrzku. Dobře, že jsme se zdrželi, protože nám volá obsluha Radegastu, že jsme zapomněli odevzdat klíč od pokoje. Takže opět zvesela na Pustevny. Pak už jen únavná cesta do Chomutova se zastávkou v Žamberku.

Díky moc, chlapi, za super akci!

 

Dosažená místa:

Radegast –  Radhošť 1129 m.n.m, Pustevny, Tanečnice sedlo, Čertův mlýn 1206 m.n.m, Bukovina 998 m.n.m. , Martiňák, Horní Bečva, Kladnatá 918 mn.m., Lhotská – rozcestí, Mezivodí, Bílá 550 m.n.m.,  Černá, Sulov, Ježanky, Zimný 1080m.n.m., Lysá hora 1328 m.n., přehrada Šance 550m.n.m, Čeladná, Kunčice pod Ondřejníkem, Ráztoka – turistická chata,  Pustevny, Radhošť 

 

Fotogalerie: Beskydy na kole

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz