Spárařské závody v Praze

Blahouš Kluc

Dne 16. 3. 2013 se dva členové Horoklubu Chomutov zúčastnili závodu Holé spáry v Lezeckém centru Holešovicích. V kategorii Muži reprezentoval náš předseda LeToš a v kategorii Nemuži naše dámská naděje Verča alias Silvia Vidal (Všimli jste si někdy té podobnosti úsměvů?).

Jako demokraticky zvolený trenér týmu ženu Letoše z hospody už v 23.00 hod., aby byl druhý den svěží. Druhý den zase žene Letoš mě z postele. Proti zvyklostem Letoš mluví v autobuse víc než já. Jaký to div. Jarda Bábovka, demokraticky zvolený menežr týmu, nás převáží z Dejvic do Holešovic. Těsně po 10.00 hod. se už svěřenec přihlašuje do listiny závodníků, já se té pocty vzdávám kvůli nedávné zlomenině nohy. Po chvíli přichází i Silvia. Fasujeme seznam cest a pomalu je procházíme, čímž se dopouštíme taktické chyby, protože organizátor Bobr zrovna vysvětluje pravidla. Závodníci se mísí s přítomnými nezávodníky, kteří popolézají na jiných liniích. Je připraveno 13 cest a rozhodně se nejedná o žádné dávačky. Co je sympatické je, že bodování se nechává na čistém svědomí závodníků a pochybuju, že se projevilo čecháčství v celé své kráse a někdo toho zneužil. Na papírku s označením cest se nachází dvě kolonky, což jsme svorně pochopili jakože 1. a 2. pokus. Ve skutečnosti se mohlo lézt libovolné množství pokusů a poté se bodovaly dva ostré pokusy.

Letoš se pouští do Žábachodu, což je pěkná ruční a kluzká spára, a když doleze na vrchol, tak zase musí sestoupit pár metrů a udělat přepad do krápníku, který visí ze stropu. To se mu díky svým opičím předkům daří. Poté se přesouvá k Žabce nad barem. K této žabce se člověk dostane několika metrovým stěnovým lezením. Letoš ve své prostotě vynechá povolené chyty a stupy v rámu okna a zvyšuje si obtížnost asi o dva stupně. U třetího presa visí a nestačí se divit. Mezitím Bobr odtahuje Verču a nevím, co jí pěkného slibuje, ale i ona se přihlašuje mezi Nemuže. Letoš si spravuje  chuť na Pseudokomínu, po kterém bych musel jít k lékaři s kyčlemi. Verča neváhá a dává ho bez zaváhání též. Já okoukávám, jak to dělají ostatní a vracíme se k Žabce. Všiml jsem si jiných lezců, jak užívají rám okna na Žabce a cestu ke spáře předlézám. To Letošovi stačí na to, aby jí bez problémů přelezl. Pak se přesouváme ke Komínku, který má tu příjemnou vlastnost, že se do něj hnátodlouzí příliš nevejdou a je ještě kluzký. Bobr vysvětluje, že se nejlépe leze, když je lezec do půl těla svlečený. Což mu musíme odkývnout poté, co ho jedna dobře vyvinutá slečna svlečená do podprsenky bezpečně přeleze. Verča odmítá ukázat své vnady, a přesto ho pěkným stylem přelézá. Letoš se už potí víc a s odřenými koleny je rád, že ho má za sebou. Poté zkoušíme štěstí ve Sporťáckém sektoru na Tlusté Bertě, což je převislá spára, ze žáby se rozšiřující až na mělkou ramenní spáru, a na ThinHands. Jedná se o krásnou převislou žábovačku až do půlky stěny, poté se spára zúží. Různě se střídáme, ale nejdále se dostává na obou cestách silově a technicky nejlépe vybavený Letoš. Dost mě zde bavil pes vlčák, který si vždycky stoupl pod lezoucího a tím vytvářel dobrou bouldermatku. Místňáci psa oslovovali "Spáro!". Zde se taky projevila v plné míře dobrá atmosféra, která vládla po celou dobu. Lezci si navzájem radili a ukazovali různé triky. Na Tlusté Bertě jsme si odnesli poznatek, že někdy je lepší dávat spodní pěst než seshora. A následuje přesun do 3D místnosti, kde se nachází Rozporák, což může přelézt jen člověk s rozpětím nohou dva metry. Nejdříve se přeleze několik metrů a poté je potřeba se přehoupnout do jedné ze stěn a udržet tupý chyt. Letoš zbytečně ztrácí body, když cestu podcení a na začátku uklouzne, na druhý pokus se dostává do stěny a Verča se statečně pokouší o přehoupnutí do stěny. Lahůdkou je 3D spára, kterou mám sám rád. Po přelezení klikatice následuje dvoumetrový strop a poté se pokračuje kolmo stěnou. Celou cestu přelezli snad jen dva tři lidé. Zde přichází jeden z nejlepších přítomných lezců, tuším, že Libor a krade nám Silvii. Opouští nás i Jarda, který spěchá za rodinnými povinnostmi.

Letoš zabojuje v Žábě se stropem v hlavní místnosti, kdy ho odrazí stropní ručnice a překrok do stropního profilu se nedaří. Na stejném místě končí i Verča, což vypovídá o její síle. Z pozice své autority trenéra tlačím Letoše do ostatních lahůdek. Svěřenec tedy zkouší na tvrďáka Sokolíka, kdy staví nohy proti kluzké stěně. S nevalným úspěchem. Nějaký borec přijde na pomoc a ukáže, že i sokol se dá lézt spárově, což parťáka dotlačí až k 5. presce. Na Trhlinku, nejobávanější cestu, si Letoš bere i mé boty, ale daří se jen první expreska. Zde už víme, že můžeme dát více "neostrých" pokusů, tak toho využíváme. A poslední nevyzkoušenou cestou je Véčko, což je kluzké žebro, na kterém si valná většina lidí odnese jen 1. expresku. Také si uděláme přestávku u pivka a jen se směju pod vousy, když Libor zavelí a do dneška neunavitelná Silvia za ním vlaje k dalším cestám. S touto dvojkou se setkáme ještě na boulderu na brutální Boulderspáře. Následuje taktické opakování cest a snaha získat co nejvíce bodů. Ale pořád jde jen o zábavu, což je dobře. Svěřenec bejčí, co mu síly stačí a už mu zbývají jen dva ostré pokusy na Véčko a 3D Spáru. Přemýšlí, že toho nechá, ale zdá se, že ho dostatečně namotivuje můj výraz plný opovržení, který říká, že 24 super těžkých lezených cest nic není. Tedy do toho, čímž získává ještě 10 bodů. Tak akorát, protože se už blíží 19.00 hod., čas ukončení soutěže.  

Bobr nás vyhání od piva a vyhlašuje výsledky. Letoš získal 7. místo spolu s jiným lezcem a Verča mezi Nemuži vybojovala krásné 5. místo. Na první pozici mezi muži byl borec Martin, který přelezl většinu cest on-sight, klobouk dolů a gratulace všem, kteří se zúčastnili. A díky bratrům Bobrům za podařenou organizaci a půjčené spárové rukavice. Kupodivu se dá strávit pěkný den i na umělé stěně.   

 

Fotogalerie: Spárařské závody v Praze

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz