Squatteři táhnou

Martin "Cliffhanger" Jech

9. - 17. 3. 2013

Toho, že letošní počasí lezení příliš nepřeje, si všiml snad každý. Proto jsem se těšil na jarní prázdniny, kdy jsme v teoretické linii se Štěpánem plánovali dvoutýdenní výlet do Seynes, kde tou dobou bývá krásně teplo. Jak to však ale bývá, šotek zapracoval a celé jsme to museli zrušit. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než si na Dinosauruse, kterého jsem tam měl vyhlédnutého, na nějakou dobu nechat zajít chuť a doufat, že předpověď na prázdniny bude nějak vypadat. Ani zde jsem se ale se štěstím nesetkal a zrovna v té době měla v Čechách vládnout krutá zima. V tu chvíli jsem upadl do zoufalství a vlezl do inzerce na lezci, zda někdo jedoucí na jih nemá volné místo v autě. Daří se mi najít inzerát od nějakého Sašy, kterému vypadl čtvrtý z auta do Provance, přesně v termínu mých prázdnin. Reaguji jak sodík s vodou a hned mu volám. Jak se dozvídám, jede parta lezců z Písku a …..Pája Koukolíčková. Tím se mi značně zlepšuje nálada, že alespoň někoho tam znát budu. Domlouváme se na několika věcech, dostávám nějaké instrukce a mám cca 40 hodin na sbalení, nakoupení jídla, dokončení brigády, trénink, školu... . Trochu narychlo, no ... .

Všechno se mi ale nějak daří zvládnout a v pátek okolo poledne nahazuji batůžek. Když jsem se s ním nesl na nádraží, cítil jsem se jako šerpa při vynášce do BC. Cca 80l batoh s připnutým stanem, helmou, lanem a spacákem z dutých vláken, který i po stažení v kompresním vaku měl objem přes 20l. V ruce nechyběl k prasknutí nacpaný lanobatoh. Cesta z ústeckého nádraží k Hudáči je s tou bagáží celkem peklo a i v prodejně na mě koukají podivně. Zde kupuji kvalitní karimatku s čelovkou, které by mi měly zpříjemnit tento výlet.

O půl hodinky později mě nabírá Pája a valíme směrem na Prahu, kde nabíráme Sašu. Ten nám na cestě do Písku pomáhá s doplněním chybějícího oleje. Byl na Pájino auto tak milý, že mu dopřál o 3,5l oleje navíc. Proto v Písku řešíme, jak ten přebytečný olej odčerpáme. Naštěstí nás jeden týpek automechanik tahá z naší olejové bryndy a naše cesta může pokračovat bez problémů. V Písku také přespáváme a ráno se setkáváme s dalšími účastníky našeho zájezdu. Je nás tedy celkem 10 a složení je vskutku zajímavé. Lidé od 17ti (já) do nějakých 64 let, ale jak se brzy ukázalo, byli to frajeři. Bez zdržování a s přestávkami na záchod po hodině večer dojíždíme do Finale, kde si dáváme pizzu, prohlížíme italské uličky a hledáme flek na spaní.

Další den je v plánu dojezd do oblasti Massif de l'esterel a zalézt si tu. Bohužel se den výrazně zkracuje hledáním otevřeného kempu, ale i tak jsme stihli najít oblast a vylézt alespoň dvě cesty. Jsou tu krásné dlouhé a i těžší cesty v nějakém prapodivném materiálu, snad ryolit, či co? Vypadalo to jako červená žula, vytvářely se oblé chyty s dobrým třením. V této oblasti zůstáváme další 3 dny a poté se přesouváme do oblasti Chateaudouble. Klasické provánské ostré vápno. Jsem v sedmém nebi, a to doslova. Vzhledem k tomu, že tu pobudeme pouze dva dny a jediná těžší cesta, která se mi líbila pro zkoušení, byla zateklá, jsem spíš zvolil taktiku nalézání metrů v relativně těžkém. Oba dva dny lezení v sektorech, které měly zpravidla lehkou spodní délku a druhá délka se pohybovala okolo 7a-b, takže byli spokojení všichni.

V této oblasti spíme na opuštěném placu uprostřed lesa. Na večer byla hlášena bouřka, tak se postavila auta vedle sebe, natáhla se mezi nimi plachta, dřevěné podpěry a vše svázané gumicuky. Večer je však pěkná kosa, kluci tedy nacházejí kýbl od barvy a rozdělávají v něm oheň. Poté jsme se všichni kolem kýble rozestavěli a přijímali teplo. Jediná klika, že na nás nikdo nepřišel, protože v tu chvíli jsme museli vypadat jako praví squatteři.

Na další den se značně kazí počasí, a tak nakupujeme víno značky Aix a přejíždíme do Finale, zde spíme, ale díky zimě a silnému větru nasedáme do aut a přejíždíme do Arca. Tu spíme po týdnu v Zoo kempu, kde nás kempieři opět dobře pobavili. Obcházíme lezecké obchůdky, kupujeme pro změnu italské víno a trochu si „kazíme“ radost lezením v La gole. S Provance se to prostě srovnávat nedá… . Po třech cestách jsme všichni vylezení a vyrážíme směrem do Čech, kde jsme okolo půlnoci. Opět spíme v Písku a v neděli konečně dojíždíme s Pájou do Ústí. Tady jen přestupuji na vlak a po cirka hodině jsem doma.

Sic by se tento zájezd dal považovat za mírně podprůměrný, ale bylo fajn vypadnout z té hnusné zimy a alespoň trochu se ohřát a rozlézt po dlouhé zimě na překližce.

Cliffhanger

Fotogalerie: Squatteři táhnou

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz