Bořeň

4.-5.9.1999
Autor: Milan Svinařík

Z Plzně vyrážíme v sobotu ráno podle plánu s Vencou a Luckou v jejich červeném ďáblu. Je krásné slunné jitro a vypadá to, že to vydrží. Asi po dvou hodinách jízdy jsme na místě. U hospody parkuje jen jedno auto. Hospoda je však zavřená. Jeden místňák nás však ujistil, že hospoda funguje, že majitel jel asi něco dokoupit. Tak se odebíráme pod Stěnu nebes, na kterou mám pro ně připravenou vícedélkovou cestu "Skrytá IV". Lezu v pohorkách a docela mi to nejde. Hlavně dole v doškovité stěně. Dobírám je oba dva na štand ve stěně u břízy a aranžuji je kvůli fotkám. Lucie prožívá děsná muka, když si má stoupnut na temeno skalního hrotu. Škodolibě se paseme na jejím strachu a pokračujeme pak druhou snadnou délku až na temeno stěny. Odtud jdeme sólo skalní ostruhou do západního prostoru. Cestou fotíme krásnou expozici v barvách babího léta. Je fakt krásně. V západním prostoru se napojujeme na "Starou c. III" na Bílou stěnu. Tou dolézáme do předvrcholového svahu, kde zase sólo po hřebínku a pak mezi křovím dolézáme až na vrchol Bořně. Zabralo nám to odspoda téměř 4,5 hodiny. Svačíme na vrcholu bramborový salát a sójové karbanátky od Lucie. Rojící se mravenci nás však zahnali kus pod vrchol, kde se kocháme krajinou. Čas pokročil, je půl šestý, a tak sestupujeme k chatě, kde máme spicha s ostatními. Akorát jsme potkali hostinského, který se právě chystal odjet. Prý mu prasklo čerpadlo, a tak to chce zavřít. Tomu říkám smůla. Nakonec jsme ho ukecali, a tak zůstal s tím, že nám bude prodávat pití, ale vařit prý nemůže, protože nemá vodu. Aspoň něco, vlastně to nejdůležitější. Takže hned objednáváme pivo. Na terase se už válí Tonda s Kamilou. Po chvíli se objevuje i Haňule s Radkou. Holky mi hned předaly dárek. Vlastnoručně mi nabatikovaly tílko a slipy. Musel jsem si je hned obléct, aby viděly, jak mi sluší. Toník s Kamčou mi hned předali láhev whisky. Takže je co pít. Postupně se začali trousit další lidi. Kozel přivezl s sebou Péťáše a Mikleho. Od nich jsem dostal pětilitrový kanystr červeného vína a okurky na ráno. Chosé s Maruškou přijeli hned vzápětí. Od nich jsem dostal knížku "Záhadný prostor a čas". Pepík Žižka si to přihasil pěšky odspodu z nádraží. Přinesl mi pětikilový pískovcový šutr se zasekanou skobou a věnováním. Až do západu slunce jsme kecali a pak jsme s Vencou začali hrát na kytary. Vtom přijel na kole Petr Suchopárek. Předal mi přání od jeho bráchy. Chosé mu přivezl autem kontrabas, a tak už jsme kompletní. Provozujeme kytarořev, a to čím dál prudší. Na osvícené terase začínají tančit a křepčit první tanečníci. Někdy večer se zjevil Matěj s Martinou a Buchar. Od nich jsem dostal roztomilého plyšového králíka. Je mi jasné, že mi ho Hančí hned zabaví. Zábava se rozjela jak oranžový expres. Taky jsem tančil, nevím s kým. Vím, že jsem se zamotal do koberce. Hostinský kolem půlnoci chce zavřít, a tak si necháváme načepovat do plastových flašek zásobu. Platím všechno vypité pivo a dělá to celkem 105 piv. Slušná pařba. Pokračujeme dlouho do noci. Venca se nějak vytratil. Suchopárek hraje na kejtu songy od Buty. Najednou je i on pryč. Mikleho šli všichni hledat. Nenašli ho. Ustlal si totiž na střeše garáže. Já uprostřed terasy, ale nevím, kdy.
Ráno je opravdu kruté. První na nohou je Mikle. Je hlučnej, a tak nás všechny vytáhnul ze spacáku. Hlavu mám jak pátrací balón. Radka mě zachránila brufenem. Venca vypadá k mé radosti taky dost zdemolovaně. Povalujeme se na terase a těžko se nám dýchá. Péťaš, Mikle a Kozel se nejvíc zasloužili o dopití zásob piva ze včerejška. Haňule a Radka zde trpělivě čekají na Kozlův odvoz. Kolem desáté přijel Broňa s Jansou a jejich kamarádi. To mi vyneslo další dva dárečky. Dárkové balení ručníku s prezervativem a flašku slivovice. Musel jsem si však cvaknout, což mě málem položilo. Kolem poledne otevřel hostinský hospodu. Kupujeme si jídlo a čerstvě točené pivo. Výčepní ocenil naší včerejší kožbu jako zdařilou. Po ránu spravil čerpadlo, a tak už může vařit. Sedíme na terase a Mikle otravuje kdekoho, nejvíce však Lucii s Vencou. Po poledni Kozel a spol. odjíždí. Já s Vencou a Lucií jdeme do jižního sektoru něco vylézt. Abych se probral, tak běžím do kopce. Stejně mi to nepomohlo. V jižním sektoru sóluje s jümarem Jansa. Já se pouštím do cesty "Prcasův pilíř IV+". Silný vítr mě málem sfouknul z hrany. Mám problémy s koncentrací po včerejším mejdanu. Venca a Lucie to lezli cestou Tařice. Dost si to vychutnávali, a tak jsem si při jištění odpočinul na vyhřáté lávě. Lucie říkala, že si není jistá, jestli jsem plně při smyslech. Trochu byla z toho nervózní. Já jsem je pak nahustil do "Přepadlýho pilíře III" s nástupovou variantou V+. Byl jsem na tom kyselej i já. Někdo vytloukl skobu v plotně. Lucie si na tom přepadu zase užila. Hned jsme fotili jak vzteklý. Pod slaněním si pak Lucka s Vencou přelezli "Necky IV". Já jsem mezitím dospával na batohu deficit ze včerejška. Máme toho dost, a tak slunným podvečerem sestupujeme k autu a na pozdní oběd do chaty. Loučíme se s hostinským a Lucie pak řídí červeného ďábla do Plzně. Po cestě jsme opravovali světlo, jinak byl průběh cesty hladký.

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz