Dachstein

14.-17.1.1999
Autor: LeToš Dvořáček

Při plánování letošní zimní sezóny zůstala část volných dnů rezervována v rámci tréninku na výstup v Alpách s delším, a proto náročnějším přístupem. Už po naznačení plánů se Pítrs chytil a nadchnul = předpoklad úspěchu. Krátká domluva a byl i stanoven cíl: Dachstein od severu z Hallstatu. Důvodů pro bylo několik: 1) je to blízko, 2) je to na ledovci v Alpách, 3) máme mapu, 4) máme chuť to zkusit a pak už jenom časově skloubit potřeby a požadavky obou účastníků. No, a 14.1.1999 ve čtvrtek večer stanoven odjezd.
 
14.1.čtvrtek
Pítrs mě vyzvedává - dokonce v předstihu - v naší rezidenci, takže ještě kafíčko na cestu a hurá proti tmavé a uplakané noci nac Austria. Počasí se tváří spíš podzimně, leč doufáme ve změnu a ukrajujeme pravidelně ze svého 500-ti kilometrového koláče. Trošku hážeme kufry ve Dvořišti ve snaze pořádně nacpat nádrž za Kč. Vítězíme a kupodivu bez problémů a bez zastávky dorážíme až do Hallstatu. Bivakujeme v úložáku naší káry, a to celkem pohodlně.
 
15.1. pátek
Klasická nechuť vylézt z teplého spacáku - překonáno - posnídáno - zabaleno - zaparkováno - vyraženo na pochoďák. Značená turistická cesta by nás měla dovést až na Symony Hütte - cíl dne. Metry, minuty ubíhají, sklon se zvětšuje, sněhu přibývá, stejně jako únavy. Když to sečtu. Večer jsme zdaleka nebyli na "Symonce". První bivak jsme upravili v příhodné závěji a padli jako vlastenci (alespoň já).
 
16.1. sobota
Optimisticky do nového dne - v rámci možností. Dohodli jsme se, že mákneme přímo azimutem a odpočineme si na vytoužené "Symonce". Do cesty se nám však připletly panenské sněhové stráně - velmi zábavné, zapříčinily, že jsme byli schopni splnit jenom první část našeho předsevzetí. Při polední siestě na vyhřátém šutru jsme zhodnotili situaci a přiznali si, že tentokrát asi Dachsteinu nedosáhneme. Vzápětí byl vytýčen náhradní program: severním komínem na Nieder Kreuzz. Času nebylo nazbyt, a tak hurá do ščány. Sbalit, nastoupit, nakrámovat. V pozdějším odpoledni jsem se začal prokousávat prvními metry první délky, kterou jsem si vylosoval (k Pítrsově úlevě). Cca 30 m 70 - 75° ledu + traverz do sněhového žlabu mě dostatečně zahřálo. Usadil jsem dva friendy, dobíral Pítrse, odpočíval a vyhlížel další směr postupu. Před námi bylo klíčové místo. Vklíněný balvan zahradil cestu žlabem, a tak jedině skalami po stranách. Pítrs zkusil obě varianty a levou z nich statečně přebouchal (cca 5+). Než jsem se k němu dovzlínal, setmělo se, takže rychle ještě jednu sněhovou délku a už v sedélku chystáme místo pro nocování. Opět jsme ocenili výhody "obýváku na zádech", který jsme při lezení měli chuť tolikrát shodit. Noc nás odměnila spoustou velikánských hvězd.
 
17.1. neděle
Ráno hezky brzy, abychom neprošvihli svítání, a taky abychom to všechno stihli. Cestu jsme dolezli už skoro sólo po sněhu a hřebenech a vzhůru dolů po turistické, již vybrané sestupové cestě. Trošku jsme znejistěli, když hřeben změnil svůj horizontální směr ve vertikální, leč instalované železo nás přesvědčilo o správnosti postupu. Lehce jsme si zaslaňovali a pak už jenom sněhové pláně a cestou krok + krok jsme šněrovali do údolí. Polední siesta, odbytá opět na nasvíceném šutru, sloužila k likvidaci posledních zásob. A pak už jenom dlouhý sestup až k zaparkovanému fáru. Zde obvyklé odjezdové procedury a zpátečka s jedním kufrem v Linzi. Zbytek O.K. a večer už nás vítal typicky pošmourný Chomutov. Ale výlet to byl pěkný.

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz