Vysoké Tatry - Brnčála

22.-31.1.1999
Autor: Pavel Suchopárek

Opět jsme v našich nejbližších a nejmenších "velehorách". Za sebou máme jak nekonečnou cestu vlakem, tak jen o málo příjemnější výšlap s krysou na zádech sem nahoru - na Brnčálu. Teď už je dobře. V dlaních hřeje teplý čaj a lokálem zní zážitky z právě ukončených výstupů, plány na zítřek a samozřejmě debaty o tom, zda počasí vydrží či nikoli.
Větší část horoklubácké výpravy, tj. Oťák s Raduší, nerozlučná dvojka Broňa s Honzou, Svinčo, Leoš a Míla, jsou tu již od včerejška. Já s Tondou jsme dorazili dnes. Chata je takřka prázdná a počasí nádherné. Jen se sněhem je to bída. Svahy Belianek jsou úplně holé. Teda úplně ne, roste na nich tráva.
 
Pondělí
Velice časně vstávají pouze Svinčo s Leošem, neboť se hodlají drápat na ne zrovna za chatou postavený Pyšný štít. Ráno nepříjemně šramotí a šustí.
My, duševně zdravější jedinci, se dostáváme do formy až po rozbřesku. Oťák a spol. stoupají kamsi na Kolový štít a my s Tondou hodláme vystoupit jakýmsi dlouhým žlabem na Kozí štít. Asi po třech hodinách propadání se po pás v kosovce (kosodřevině) žlab stejně nenacházíme a vystupujeme po hřebeni na Žeruchové veže a dále na Kozí štít.
Večer je pohodovej. Černá kronika alias Honza Jansa vypráví veselé příhody veskrze hodné jeho přezdívky.
 
Úterý
Slušné počasí stále trvá. Naše dvojka jde trénovat ledy k Žeruchovým vežím a všichni ostatní stoupají ňákým žlabem na Jastrabku.
Oťák má dnes narozeniny, což znamená, že se před... - zkrátka chlap v nejlepším věku. Chatárka dokonce stvořila velký chutný dort.
 
Středa
Počasí už není, co bejvávalo. Viditelnost minimální a drobně sněží. Svinčo s Leošem vyrážejí na Kežmarák, ale úzkou roklí z Medenej doliny. V jedenáct už stojíme u Ušatej veže na vrcholku Nemeckého rebríku a zvažujeme, zda po něm sestoupit nebo pokračovat dále. Počasí je stále mizerné, volíme sestup.
Asi v polovici rebríka se setkáváme s dvojkou z lávek. Trochu posvačíme, poklábosíme a jdem kazdý svou cestou. My dolů, oni nahoru. Asi jsou o poznání drsnější.
Honza, Radka a Oťák lezou ledy ve Velké Zmrzlé dolině. Prej pěknej humus. Měkkej led, voda zvenčí i zevnitř. Jo, a Broňa hlídá na půdě spacáky a po poledni sestupuje do Tatranské Lomnice. Honza ho následuje. Míla, když zjistila, že sestupují do civilizace, kluky požádala o koupi několika citrónů. Každý přinesl asi dvě kila. Je na ně spoleh.
Svinčo s Leošem se vracejí až dlouho po setmění a vypadají pod psa. Moc nemluví, nejí a nepřítomně koukají (většinou do blba).
Z toho, co z nich později vylezlo, užili si své. Svinčo se pak trochu vzpamatoval a dlouho do noci pak polemizujeme o "Orasínských extrémech", čistotě lezení a současných trendech.
 
Čtvrtek
Přes noc spadlo 10 cm prašanu a teplota padla poprvé výrazněji pod nulu. Prakticky všichni se vydáváme řádit na ledy pod Svišťovku. Z ranní nevlídné chumelenice se vyklubal nádherný den.
Najednou je tu podvečer a slunce scházející k obzoru vybarvuje okolní štíty fantastickými barvami. Stojíme už hezkou chvíli s Tondou pod ledopádem připraveni k odchodu a přeci nás tu něco drží. Mrzneme a vychutnáváme atmosféru, dokud poslední paprsky neopustí vrchol Jastrabky.
 
Pátek
Pro část výpravy dnes nastává den návratu do civilizace. Já s Tondou opouštíme chatu před svítáním, Oťák s Radkou až po něm.
Ti, co přetrvávají, vyráží na poslední túru. Během dopoledne však pokrývá svahy dalších 20 cm sněhu. Nejvyšší čas vyklidit pole.
 
V sobotu i oni opouštějí "najkrajšie hory sveta" a sestupují do údolí.

Fotogalerie: Vysoké Tatry - Brnčála

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz