Zimní táboření 2002

Drsoň 3. stupně

5.-6.1.2002

Autor: Jířa Šťastný

 

 

V sobotu 5.1.2002 se kolem deváté hodiny postupně scházíme v Restauraci II. mlýn a pan Svinařík nás bleskově zásobuje dostatečným množstvím grogů. Rozdávám propozice a objednáváme další grogy, aby bylo co vyplnit do první kolonky, kterou je potvrzení o konzumaci v této restauraci. Atmosféra na startu je velice příjemná, takže se odtud nikomu nechce. Ale cesta bude dlouhá, a tak se za chvíli zvedáme a vzhůru na lyže. Tedy ti, co lyže mají (Jitka Háková, Vláďa Štork, Párek, Michal Pinc, LeToš, Broňa, Haňule, Párková, Maruška a já). Jsou zde někteří (dva kluci z Mostu a tři z klubu vojenské historie), kteří si běžky nevzali a vyráží pěšky za zpěvu nějaké pochodové písně. Nezávidím jim to. Až na Kameničku to jde, cesta je prohrnutá. U hráze je první kontrola - každý opisuje nápisy na cedulích, následuje drobné občerstvení čajem z termosek a pak vzhůru na další cestu. Od hráze pokračujeme po modré směrem na Nový Dům. Sluníčko nám krásně svítí na cestu, a tak nám ani nevadí, že musíme prošlapávat. To naše "pěší divize" na tom bude asi hůř, my se boříme zhruba po kotníky. Asi v polovině údolí se občerstvujeme LeTošovým pivem a vystavujeme své bledé obličeje sluníčku. Pivo je dopito, a tak pokračujeme dál. Proti nám začínají jezdit běžkaři, takže už nemusíme prošlapávat a hned se jde příjemněji. Další zastávku děláme u začátku Dieterovy štoly, kde se posilňujeme i svačinou. Plni energie se opět vydáváme na cestu. Ještě chvíli stoupáme do kopce a pak už si to svištíme po magistrále k Novému Domu. Tady stopa opět končí. Vypouštíme do čelby mladé koně (Pinu) a kocháme se krásným počasím. Na další zastávce nás Pinu fotí z posedu, a tak se po vzoru domina všichni kácíme do sněhu. Pak jde do čelby náš sněhoborec LeToš na skialpech a cesta příjemně ubíhá. Někteří dokonce minuli další kontrolní bod pod Jelením vrchem. Modrá uhýbá doleva, to bychom tedy měli být na silnici. Skoro bych to tu pod tím sněhem nepoznal. Nechce se nám jet až do Načetína a pak se vracet zpět na Čihadlo, a tak navrhuji zkratku. Jelikož to tu nikdo nezná, všichni souhlasí. Odbočujeme na lesní cestu doleva a v kolejích po traktoru mizíme v lese. Po zhruba deseti minutách jízdy to Párková s Párkem a Vláďou otáčí zpět na silnici, protože si myslí, že jdeme špatně. Vyvrátit jim to nemůžu, jelikož sám nevím, kde přesně jsme, ale myslím si, že směr máme dobrý, a tak jdeme dál. Mezi stromy se nám v jednom průseku objevuje vysílač - první známka toho, že jdeme dobře. Pod stožáry vedení už je nám hej, ještě zkratka kolem lesní školky a už jsme pod Čihadlem. Z různých směrů se scházíme k vrcholu, kde se fotíme a posilňujeme. Je půl třetí a tedy času není nazbyt. Broňa s Haňulí nás opouštějí směrem k hospodě. Ne, že bychom nejeli také radši do hospody, ale jetřeba připravit dříví na oheň, protože noc bude sakramentsky dlouhá. To se jich ale netýká, protože oni se vracejí zpět do Chomutova. Také ne příliš lákavá vyhlídka. Sundáváme lyže, prošlapáváme si cestu k rozpadlému srubu a postupně ho přemisťujeme po vzoru mravenečků pod vrchol Čihadla.

Maruška si staví opodál stan a pak s Jitkou porážejí několik soušek v blízkém lesíku. Než se stačí setmít, máme slušnou hromádku dřeva, a tak je čas vyrazit do hospody. Cestou potkáváme Párka s Vláďou, kteří se vracejí z hospody. Dáváme jim instrukce, kde by mohli vykopat místo pro ohniště a rozjíždíme se opačnými směry. V hospodě hoří krb, a tak neváháme a sušíme vlhké oblečení a boty. Doplňujeme tekutiny a nepohrdneme ani laním gulášem. Čas příjemně ubíhá a naše pěší divize pořád nikde. V osm hodin přichází SMS-ka, že Párková s Haňulí a Broňou dorazili po tmě do Chomutova živi a zdrávi. Cestou prý potkali nad Kameničkou Atoma, kterému to rozmluvili. Pěšáci jsou prý pěkně zdecimovaní, ale do hodiny by měli dorazit. V půl deváté přicházejí první dva a po půlhodině zbytek. Mají toho až po krk. Ani se jim nedivím, skoro dvanáct hodin pochodu v hlubokém sněhu - slušný výkon. Chvíli si vzájemně líčíme zážitky z cesty, ale čas je neúprosný a jednou z podmínek pro získání titulu Drsoň třetího stupně je být na Čihadle od 22.00 do 6.00 hod. A Párek už určitě netrpělivě sleduje hodinky, takže zaplatit a opět na lyže. Teploměr venku ukazuje krásných 14°C pod nulou, a tak nám příkré stoupání podél státní hranice vůbec nevadí. Už jsme skoro pod Čihadlem, ale stále nevidíme oheň. Je vidět až ze vzdálenosti několika metrů, protože kluci vykopali ve sněhu plošinu asi tak 3 x 2 m v hloubce 1 - 2 m. Hodnotný výkon. Ale je tu příjemně, oheň hřeje, vítr nefouká, ještě vyrobit závěs na kotlík a uvařit svařák a nemá to chybu. Až na to, že Párek prosadil místo svařáku čaj, který ale zapomněl. Za trest musel každý vypít hrnek uzené vody ze sněhu, aby se uvolnil kotlík na ten svařák. Maruška jde spát do stanu a já s LeTošem táhneme k ohni jednu ze soušek, co holky porazily. Ta nám na nějakou tu hodinku vydrží. Vaříme další a další svařáky a jenom pípání hodinek nám připomíná, jak čas letí. Po půlnoci přichází Libor a Tomáš (Mosťáci z pěší divize) se zprávou, že zbytek pěšáků zůstal spát v hospodě. Každý si zabírá nějaké místo u ohně a pokračujeme v pití svařáků a diskuzi o čemkoliv. Ve dvě hodiny odchází Párek s Vláďou do záhrabu, který si stihli vykopat. Dáváme jim tak hodinu, protože nevěříme, že se tam bez spacáku dá déle vydržet. Asi ve tři hodiny přichází na sněžnicích Pepíno. Vyrážel prý z Křímova na II. mlýn, ale skončil na Šebíku, odkud přišel sem. Kdo Pepína zná, tomu už to ani nepřijde divný, ostatní na něj koukají jak na přízrak. Usedá k ohni a pokračujeme dalším svařákem. Asi ve čtyři hodiny přichází Vláďa ze záhrabu. Prý je tam docela teplo. Udržujeme oheň, průběžně řežeme dříví a vaříme svařák a hodiny příjemně ubíhají. Asi v šest přichází i Párek a na rozdíl od nás je docela vyspalý. Pepíno přináší zbývající soušky z lesa a pak je rozřezává na polínka. Při jednom z úderů se mu podařilo do ohně shodit a spálit můj plastový hrnek na svařák a LeTošův pamětní nožík, za což je po zásluze pochválen. Na obzoru se začíná objevovat světlejší odstín - první známka svítání. Všichni ožívají a těší se na sluníčko. Nedočkavci si vychutnávají první paprsky na vrcholu Čihadla. U ohně je stále příjemně, ale mimo něj nic moc. Každý doufá, že ranní rozcvička bude odpuštěna, ale Párek se nekompromisně svléká do půl těla a vyráží do závěje. A je to v pr….. Kdo chce obhájit titul Drsoně, musí za ním. Postupně se v závěji omýváme všichni, někteří dokonce dělají z vrcholu kotrmelce. Po snídani balíme a rozcházíme se každý svým směrem. Většina jede do Načetína a odtud po žluté na Nový Dům a zpět do Chomutova. U pana Svinaříka je stále příjemně, a tak končíme tam, kde jsme včera začali. Všichni se shodujeme na tom, že to byl krásný víkend a příští rok že se na této akci opět sejdeme.

Kdo nebyl, zaváhal, takže ahoj za rok.

 

P.S.:

Podmínky pro získání titulu Drsoň 3. stupně splnili:

Jitka Háková

Vláďa Štork

Pavel Suchopárek

Michal Pinc

Leoš Dvořáček

Jiří Šťastný 

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz