Poslední slanění Horoklubu Chomutov

Chata na Bořni, 16.11.2003

Jířa Šťastný

            Po mnoha letech usilovného snažení se to letos konečně podařilo:  chatu na Bořni nakonec přeci jen koupil rozumný člověk (Don Číčo) a my jsme tu tedy mohli uspořádat poslední slanění.  Protože vše je nutné důkladně připravit, schází se v restauraci „přípravný výbor“ již v pátek večer a do brzkých ranních hodin testuje připravenost personálu na večerní akci.  Je třeba říci, že Don Číčo s personálem uspěl na jedničku a tak již nic nebrání oficiálnímu zahájení této akce.

            Tradiční hra je letos motivována historií lezení, která konec konců právě na Bořni je patrná ještě i do dnešních dnů.  Před chatu nastupují Svinča, LeToš a Párek v dobových kostýmech, stylově ozdobeni konopnými lany, starými cepíny apod.  Ostatní účastníci hry jsou rozděleni pomocí barevných smyček do dvou družstev, která mezi sebou budou závodit v jednotlivých disciplínách.  Hry se odhadem účastní asi 40 členů či sympatizantů klubu.

            První úkol čeká na družstva hned u chaty - mají vyrobit z připravených špalků pomocí pily a sekyry dřevěný klín.  Po chvilce snažení jsou dva klíny na světě a porota rozhoduje, komu udělí bod.

            Po té se obě družstva přesouvají po turistické cestě na vyhlídku, kde je čeká úkol č. 2, kterým je pomocí nebozezu do klínu vyvrtat v co nejkratším čase otvor.  Úkolu se ujímají dívky a nejrychlejší je dvojice Pivetka s Martinou, které tímto výkonem svému družstvu získávají bod a srovnávají stav na 1:1.

            Opět následuje přesun, tentokrát na louku, kde se běžně táboří.  Tady je úkolem družstev přetahování lanem, kdy k lanu je pomocí úvazu připevněn první člen každého družstva a ostatní se ho již jen drží.  Tentokrát byl výsledek jednoznačný, protože družstvo pod vedením Květušky nedalo soupeřům nejmenší šanci.

            Čtvrtý úkol se odehrává na cestě pod Oddechovou skálou, kde musí družstva do klínů provléct smyčky a klíny potom bez pomocí rukou štafetovým způsobem dopravit pod oddechovou skálu.  Ačkoliv je družstvo Květušky opět jednoznačně lepší, nedorozuměním rozhodčí končí štafetu pod jinou skálou, než je oddychová a rozhodčí přisuzuje bod Tondovu družstvu.

            I Oddychové skály zůstáváme, protože tady se koná rovnou i další disciplína.  Tentokrát je úkolem družstev založit vyrobený klín co nejvýše do spáry.  K tomu mohou využít metody vícenásobného stavění.  Jako první nastupuje družstvo Květušky, do základny pyramidy umisťují tři chlapy, na ně se staví Kouťák a na něj ještě Svinča, který zakliňuje klín asi 6 m vysoko nad terén.  Tondovo družstvo volí poněkud jinou strategii, základnu formují  trochu jiným způsobem, na ni se staví Atom a na vrchol leze LeToš, který zkušeně nahazuje klín ještě o metr výš, než soupeři a získává pro své družstvo další bod.  Stav je tedy 3:2.

            Místem konání poslední disciplíny je přímo vrchol Bořně o nadmořské výšce 539 m.  Zde dostávají družstva konopné provázky, ze kterých musí smotat konopné lano.  Jako první se hlásí Květuška, ale když vzal její lano do ruky rozhodčí, tak se mu ihned rozmotalo a tak soutěž pokračuje dál.   Po opětovném smotání šesti pramenů je  stále ještě rychlejší družstvo Květušky a tentokrát již lano drží tak jak má, takže dostávají zasloužený bod a skóre je srovnáno na 3:3.

            Hlavní rozhodčí Broněk tedy nařizuje přesun o kousek níže, kde je připraveno poslední slanění na pravém konopném laně.  Družstva volí ze svého středu po jednom zástupci, který bude slaňovat Dülferem na čas a rychlejší vyhrává.  První jde Tonda a dole je za 8 sekund.  Jako druhý jdu já a časem 5 sekund rozhoduji o vítězství našeho družstva.  Květuška jakožto kapitánka družstva přebírá stylovou cenu, kterou je pecen chleba, kus slaniny, česnek, cibule a láhev slivovice.  Ostatní dostávají buřty a tak za chvíli už hoří oheň a následuje hromadné opékání.  Buřtů pomalu ubývá, lidi postupně odcházejí až nás tu zůstává jen pár a tak hasíme oheň a přesouváme se také dolů. 

            V hospodě se usadila stará garda (Kopejda, Hansy, Vaska, Aťka, Tomáš Janák, Matěj, Buchar atd.), na sále sedí zbytek.  Za chvíli přijíždí kapely a začíná večerní program.  První dvě hodiny hraje Maracas a jejich výborný rock dostává tanečníky do správného tempa.  Když pak po nich nastupuje náš věrný Album, tak už nikdo neváhá a každý se vrhá na parket do pekelného rytmu bluegrassu.

            Při jedné z přestávek vyhlašuje LeToš soutěž v oblézání stolu.  Brácha Párek neváhá a s trochou funění ho na šířku podlézá.  To si nechce nechat líbit Pája a po chvilce přemýšlení podlézá stůl nadél.  LeTošovi to nedá a zkouší to také.  Opět chvíle váhání ve výlezu, ale nakonec vítězí také nadél.  Že by se holky nechaly zahanbit?  Nakonec se nechává ukecat Pivetka a ladně přelézá stůl na šířku.

            Následují další a další hudební bloky Albumu.  Při písni „Horolezci, horolezkyně, horolezčata…“ se na parketu vytváří dlouhý had tanečníků, který koluje po celém sále.  V půl třetí ráno hudebníkům dochází trpělivost a končí produkci, což mnohé tanečníky dost rozlaďuje, protože se skvěle baví.  Ale všechno musí jednou skončit a tak se všichni postupně přesunují do vedlejší noclehárny či do auta, kde tráví těch pár hodin do rána.

            Ráno většina odjíždí brzo, jiní později a někteří zůstávají v hospodě, vždyť zítra je přeci státní svátek.  Atom dokonce vyráží lézt, za což získává pochvalu od samotného předsedy.

            Tak takové to letos bylo.  Řekl bych, že celkem vydařené, i když loni bylo více lidí.  Ale na počtu nezáleží, hlavně že jsme se dobře bavili a důstojně se rozloučili s tou letošní lezeckou sezónou.  Konec konců ta také byla dost dobrá.

            Takže ahoj na nějaké další klubové akci.

                                                                                  Jířa

 

Fotogalerie: Poslední slanění Horoklubu Chomutov

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz