Alšova vyhlídka aneb i v Praze jsou skály

Blahouš Kluc

4. 4. 2009

Většina lidí může strávit celý víkend v přírodě nebo na skalách. Já takové štěstí nemám a tak musím vymyslet, co budu dělat volné sobotní odpoledne v Praze. Co třeba zkusit Alšovu vyhlídku na Holém vrchu v Suchdoli na okraji Prahy? Beru rodinku Hálů s jejich příbuznou Luckou a frčíme si to pražským provozem do Suchdola. Sice mám jen sedák, lezky a 30 metrové lano, ale říkám si, že vylezu lehké cesty bez jištění a pak ostatní doberu. 

Jeden z prvních jarních dní v roce přímo nabádá k pobytu na skalách a tak se vycházkově přibližujeme nejdříve ke Strážcovi. Pokecám s lezci, kteří dobírají kamarády na vrcholu a raději se rozhoduju pro Alšovu vyhlídku, kde má být více lehkých cest.

Stačí chvilka a už vydýchávám kopeček u Alšovky. Na zkoušku místního materiálu si dávám Gerlach III. Na vrcholu tvořím štand obhozením žudráku. Lucce ani Jardovi cesta nedělá problém. Přestože jsou cesty poměrně oklouzané, natěšeně pospíchám do další cesty Dvoucestná var. a) III. Když dobírám Jardu, tak přichází další kamarád Easy.  Pomalu scházím pod skálu a dávám se do řeči s jedním z přítomných lezců, který mi půjčuje dvě smyčky. Nastupuju do Dvoucestné cesty var. b) III. Cítím se strašně lehce, skoro žádný matroš a člověk si může tak svobodně plout v tom skalním moři. Následuje Lucka a Jarda, který dobírá Easyho. Přistoupím k dalším lezcům, kteří byli hodnou chvíli pod Západní hranou IV+, o které tvrdí, že je podstatně obtížnější. Vidím první tři metry boulder a pak by cesta měla polevit. Pro jistotu si navazuju lano, kdybych to přeci jenom vylezl. Kroky mi přijdou zajímavé  a kupodivu mi nedělají problém. Boulder mám za sebou a stojím na lávce. Chlapáci kroutí hlavou a říkají, ať něco zajistím. Na to jim s úsměvem odpovídám, že toho moc nemám. Tak mi posílají nějaká presa. Obhazuju výčnělek smyčkou a v klidu dolézám ke skobě. Cesta nádherná a já bych jí hodnotil za V-. Mám dost času na rozhlížení po údolí, kterému kraluje Alšovka, když se Easy a Jarda snaží vylézt za mnou. Protože nemám průvodce, tak se vydávám do první cesty v údolní části, kterou považuju za zajímavou. Přes první lehčí část se dostávám ke stěnce se spárkou, kde zakládám uzlík. Kroky jsou delikátní a oklouzané, ale bez ztráty dobré nálady dosahuju vršku. Kluci to za mnou vylezou, ale Lucku musím od spárky spustit na zem. Později zjišťuju, že by se mělo jednat o Převislou hranu VI. Někdy je lepší nevědět, co člověk leze :). Marcelka zavelí k odchodu a tak se rodinka s Luckou batolí k autu. Mně narostla křídla a tak si vybírám perličku v podobě Únětické spáry III+. Krásný spárokomín mě hypnotizuje. Po prvních krocích se dostávám do spáry, ale jsem na to docela tlustý. No nic, píďalkuju se, co to dá, až se dostávám ke skobě a nýtu, které jsou v blízkosti sebe nalevo ve stěně. Pomyslím si, že se nejedná o jištění patřící do téhle linie a tak pokračuju se smyčkou v ústech. Konečně vkládám špatný uzlík do nějaké spárky v komínu. Vím, že je na houby a tak po několika metrech natlačím druhý uzlík hluboko do komínu. Ve vrcholové části mají kluci ve vedlejší cestě natažené lano a tak musím na poslední metr přejít doprava do stěnky. Udělám překrok a smyčky se roztomile vycinkají až k jističi. Nohy se mi klepou a já cítím, že tohle je to pravé koření mého života. Easy přilézá ke mně poměrně bez problémů, ale spokojen. Na uklidnění se rozhoduju pro poslední cestu Plotny III+. Jedná se o lahůdkovou cestu, která končí až na samém vrcholu vyhlídky.

Den ukončujeme v hospůdce v blízké vesničce, odkud jede autobus do centra. Děkuju za krásný den, kamarádi.                                                             Blahouš Smrtihlav

Fotogalerie: Alšova vyhlídka aneb i v Praze jsou skály

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz