Přejezd Krušných hor na kole

Martin "Cliffhanger" Jech

25. 6. 2011                        

Myšlenka přejezdu Krušných hor se mi líbila již od minulého roku, kdy tuto akci vymyslil a uskutečnil Párek a za velmi špatných podmínek zopakoval Blahoš. Minulý rok jsem si na něj ale nenašel volnou chvíli a díky malému tréninku jsem jej ponechal na letošek. Termín byl daný okolo prázdnin, a proto jsem se týden před vysvědčením, ve víkend, kdy to na lezení nebylo, rozhodl ten přejezd uskutečnit. Z minulého roku jsem měl najeto 3000km, letos to samé. Takže jen promazat hybné části kola a jet. Plán byl rozdělit přejezd do dvou dnů s přespáním u Kálku.Tím pádem jsem s sebou bral spacák se žd´árákem. V sobotu 25.6 v 6:00 tedy vyjíždím z Jirkova směr Kraslice. Při cestě domýšlím plán a dochází mi, že bych dnes mohl dojet až do Tisé na chalupu, přespat a zítra jen dojet domů. Pokud udržím tempo, tak se tam dostanu do tmy. Po klidné třináctce a po čtyřech a půl hodinách se dostávám do Kraslic. Zde začíná první pořádné stoupání, které mě dostává do Stříbrné a následně do Jelení. Krása přírody mi vyráží dech, ale docela se divím silničkářům v protisměru, kteří po místy silně rozrachtanné magistrále jedou na svých silničních kolech, jako by nic. Přes soustavu sjezdů a výjezdů se dostávám do Horní Blatné, kde na mě doléhá první krize. Ze stoje s několika odšlapy přejíždím stoupák v Blatné a po několika kilometrech dojíždím na Boží Dar. Okamžitě si jdu k Vietnamcům koupit energit´ák a Snickers. Při výjezdu na Klínovec si dávám Snickersku a volám Párkovi, jak to vypadá s kopci za Flájemi. Od Božáku až tam to znám ze svých odpoledních výjezdů. Prý se to pak začíná pokládat. Při dlouhém sjezdu na Měděnec do sebe kopu energit´ák. Funguje a dalších 80km přes Přísečnici, Načetín, Kalek a Novou ves to jde až na menší problémy s kopci dobře. V Nové vsi začíná druhá krize. Přestávám držet průměrné tempo 20km a proto se na pár minut připojuji k jezdci mířícímu stejným směrem. Prohodím s ním pár slov, ale protože jede na můj vkus pomalu, po chvíli se zas oddělujeme. V Mníšku kupuji další energit´ák a Mentos, protože bych jinak asi usnul. Podél Flájí do sebe tedy leji další chemii a zas se jede dobře. Před Moldavou o sobě dávám vědět Párkovi, který cituje Svinčovu větu: Dál už je to skoro jen z kopce. Od Moldavy ale míjím odbočku na Cínovec a dostávám se do Mikulova. Nadávám si do orgánů a šlapu zpět 2.5km do kopce. Je okolo sedmé a mělo by mi zbývat podle mých počtů asi 15km do Nakléřova. Svižně s vidinou cíle přejíždím Cínovec a spouštím to do Fojtovic. Asi jsem byl unavený, ale 10km do Krásného lesa se mi zdálo jako věčnost. Volám Jířovi, zda neví, jestli někdo je v Tisé na chalupě. Volá Atomovi, který mi obratem volá, že tam není nikdo, ale že mohu přespat u něj v Ústí. Takovou nabídku nemohu odmítnout. Kopec v Krásném lese jedu již z posledních sil a k tomu všemu začínám cítit pravé koleno. S velkou radostí vyjíždím z nekončícího pekla Krušných hor do Nakléřova. Od Kraslic až sem mi tachometr ukazuje 189km a 10 hodin, což by s tím blouděním mělo sedět. Už je 20:30. Pouštím to přes Varvažov do Ústí, kde jsem velice rád, že po celkových asi 15 hodinách a 303 najetých kilometrech v devět hodin večer mohu sesednout. U Atoma dostávám teplou polévku, mohu se osprchovat a po nějaké chvilce zalehnout. Ráno jsem rozhodnutý, že do Jirkova dojedu vlakem, neboť cesta tam není vůbec pěkná, prší, jsem utahaný a bojím se ozývajícího se kolene. Atom to na mě zkouší, že to jinak nebude mít sportovní hodnotu, ale beru to s nadhledem a nenechávám se vyhecovat k dalším 4 hodinám trápení na hnusné a v tu dobu velmi frekventované třináctce. Mnohokrát oběma děkuji a valím na nádraží. Při cestě na nádraží, když jsem valil 30km/h po hlavní mě nějaký blbeček najíždějící z postranní ulice málem sejmul. Ačkoliv jsem měl přednost a viděl mě, vjel mi tam. Čapl jsem brzdy, až jsem se na mokré silnici dostal do smyku a i tak jsem zůstal méně jak půl metru za ním. Být na silničce, která nemá tak rychlou reakci brzd a vyšší rychlost, už mě má v kufru, debil. Dojíždím na vlak, potkávám profesora matematiky z gymplu, který mě prý nepoznal, dávám kolo do úschovy, během chvíle jsem v Jirkově a po zbytek dne odpočívám. Jsem rád, že jsem doma a vůbec nelituji cesty vlakem z Ústí. Jsem se sebou spokojen. Trasa to pro mě byla zatím nejdelší, ale svým převýšením a krajinou i nejhezčí a nejhodnotnější. Musím ale znovu poděkovat Párkovi za cenné rady ohledně trasy a Atomovi s Dádou za možnost přespání. Díky moc.

Martin Cliffhanger Jech

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz