Štolpich - ledopád

Pepíno Kotyk

Ahoj Horoklubáci,

díky pěknému a teplému dubnovému počasí se nám vydařily víkendy, při kterých jsme si užili triček a krásných slunných výstupů. Tak jsme si na vás s Martinou vzpomněli a rádi bychom se s vámi podělili o zážitky z posledního jarního lezení na ledu – to pro ty přehřáté nabízíme ohlednutí zpět jako možnost příjemného ochlazení.

 

Koncem února mě kontaktoval kamarád Jirka Dragoun - speleolog z Českého krasu, že by se rád podíval na Jabloneckou stěnu a na ledy do Jizerek. Domluvili jsme se na půlku měsíce března. Mně se to hodilo, protože jsem tuto událost rád spojil s oslavou narozenin a svátku.

 

Takže 12. 3. proběhla večer návštěva nové jablonecké lezecké stěny. U Jirky měla úspěch, pochvaloval si ji. Navíc byla nadšená i jeho drahá polovička Mišule. Po stěně se pokračovalo na takové správné hospodské country zábavě. Mohu vás ubezpečit, že jsme nešli hned spát, měli jsme si po tak dlouhé době co říct. Druhý den dopoledne vyrážíme, po rozhodování mezi Kozou a Štolpichem, pro lepší přístup na Štolpich.

 

Vyrážíme z Ferdinandova, kde po sněhu nejsou ani památky, ale po dvou kilometrech s patřičným převýšením jsme v zimním království. Míjíme po pravé straně ledový suk „Jelení chcaní“. My však pokračujeme výš až pro všechny Jizeráky známou horní lokalitu s dvěma krásnými ledopády, kde u pravého je krásný slaňovací kruh.

 

Cestou jsme potkali tři již vracející se maníky, další dva jsme potkali na ledě s kruhem a na protějším slunném svahu byl jeden Jizerák sólo. 

 

První lezl Jirka a dost do toho mlátil, a tak na dalších liniích vodí Mišule a já. Na konci již lezeme s využitím horního jištění přes kruh (snažíme se tuto frekventovanou linii co nejméně rozmlátit, aby si ještě jiní mohli užít zážitku z krásného jarního lezení).

 

Po celou dobu nám dole fandila stepující Martina, která pro vás pořídila oněch pár památečních momentek, z nichž vám tyto zasíláme. Neumím si to představit v lednu, ale březnové počasíčko se ku prospěchu Martině vydařilo. Nezmrzla!!!

 

Následovala cesta domů s posezením u Mědvědů završená česnečkou, špenátovkou, palačinkou a dle možností grogem, horkou griotkou a samosebou pivčem. Jako perličku před rozloučením jsem propletl Jirku s Mišulí libereckými uličkami na liberecký šutr. Zde mi Jirka připomněl, abych se nezapomněl zastavit v Jablonci vrátit klukům osmičku s karáblí, kterou nechtěně opomněl vrátit.

 

Když jsem se zastavoval na stěně, tak jsem neopomněl poznamenat, že se zrovna vracíme ze Štolpichu, a že se stále dá ještě lézt. Udělalo mi radost, že u některých to sklidilo nadšený ohlas s vyslovením díků.

 

Horám zdar Pepíno s Martinou

 

Opatrujte se!

Fotogalerie: Štolpich - ledopád