Vyšeptaná skála

Milan Svinčo Svinařík

Listopad 2011

Kdysi dávno, coby horolezecký novic, jsem v Perštejně zaslechl od jednoho mazáka pojem „vyšeptaná“ skála. Nevěděl jsem oč jde a dostalo se mi vysvětlení, že je to taková skála, na kterou leze hodně lidí, kteří z ní svými dotyky tu energii úplně vysajou. Jako příklad se mi dostalo Srbsko. Lezení po takové skále prý člověka vůbec nenabíjí. Tenkrát jsem byl touto skalní esoterikou trochu zaskočen, nicméně hlavu jsem si s tím dál příliš nelámal. Čas plynul, já oblezl kdejaký šutr v okolí i ve vzdálených horách a s postupem času jsem si naplno uvědomil ten čtvrtý rozměr skal a hor, tu energii, kterou si z nich beru. I naše domácí skalky v Krušných horách mají svoji nezaměnitelnou atmosféru, své kouzlo, svého „genia loci“. Na některých místech si člověk na tu pozitivní energii skal může doslova sáhnout. Nicméně je nejvyšší čas si uvědomit, že tento dar je velmi křehký a že o něj můžeme vlastní vinou snadno přijít. Největším nebezpečím jsme my sami se svou vrozenou snahou přetvářet své okolí ku obrazu a prospěchu svému. Bohužel ani ty naše skalky nezůstaly této snahy ušetřeny a jsou čím dál intenzivněji „kultivovány“ samotnými lezci dle potřeb dnešní konzumní společnosti. Mnohdy necitlivě a neeticky,  bráno z pohledu klasického horolezectví. Co dříve bylo tabu, je dnes „in“. Vím, že pokrok (dá-li se tento degradující trend tak nazvat) nezastavím, ale můžu ho alespoň zbrzdit. A tak brzdím. Nesdílím totiž názor, že vše musí být „comfortable“, „standardized“, „user-friendly“ a „cool“, neboť to jsou právě atributy, které přitahují do zkultivovaných skal nezkultivované davy, s jejichž příchodem se z nich vytratí poslední zbytky kouzla, té zvláštní pozitivní energie, bez které jsou jen pouhým sportovním náčiním.

LdS.