Balada o jednom kroku

 

leden

Autor: Milan Svinařík

 

Inspirován sérií článků Kosti Makovce jsem neodolal, abych vám nevylíčil drama několika extrémních kroků, které jsem okusil na vlastní kůži. Navzdory všem moderním trendům lezení v převisech za anatomicky upravená madla, lezu zásadně kolmé stěny za řezavé škrabky, krvelačné spáry všeho druhu nebo krystalická plotnová struhadla. Jsem totiž "Opačník", nejnebezpečnější z indiánských válečníků. Bohužel většinou sám vůči sobě.

Tak se stalo, že v jedné lezecky světoznámé díře na jihu Hispánie, stojím u nástupu fantastického rajbáku. Pár kiláků dál trénují tendenční zbabělci bezpečně zajištěné stropy, hlavně nějaké Kous Kous nebo Kokos. Nevím přesně, prostě nějaký osm-cé. Já tu však mám svůj rajbák, který je sice jen 15m vysoký, ale úžasně hladký. Jako když si hubu oholíte čtyřbřitým Wilkinsonem. Tenhle sektor jsme důvěrně přejmenovali na Los Cocotos. Máme ho rádi, lezeme tu už pátý den a všechny lehké cesty jsme už vystříleli. Podle průvodce mě čeká něco mezi 6a+ a 7b+. To záleží na tom, kde skutečně jsme a to je to jediné, co nevíme. Včera večer jsme trochu pobafali něco málo gandži a mě to vyneslo nového spolulezce. Alda z Mexika, je vynikající technik a trpělivě snáší mé plotnové mučení. Domlouváme se anglicky pomocí dvou slov. Jak málo stačí k domluvě, páni poslanci!

No, a tak, když mi je jasné, že absolutně nevím, jak se dostanu ke druhému nýtu, začal jsem sérii mně doposud nevídaných pohybů. Hnán touhou ukázat vzdálenému cizinci, že Češi nejsou žádný ořezávátka (zvláště z našeho Horoklubu) a vidinou přistání mezi kamínky pátéřáčky, jsem si vsugeroval, že nejde spadnout. Z nástupového špičáku jsem cvaknul první nýt, jehož funkce je asi ta, že si v něm odložíte jednu přebytečnou expresku. Ruce jsem si opřel o plotnu v pozici nad hlavou, aby mi nepřekážely ve výhledu na nohy a dopadiště. Polodynamicky jsem nakročil levou nohou s vytočeným nártem o 90° do sokolíkového odštěpu a pravou nohou jsem křížově přešlápnul o dalších půlmetr výš doleva na stejně blbě vytočenou šikminu. Následuje dřep na skutečně jedné noze. Ruce totiž stále trčí nad hlavou a levá noha se pochopitelně zvedá současně s dřepem. Levou nohu jsem velmi pomalu obloukem položil na pravou a zatížil. Ironicky mě napadá hláška. "Ta spodní byla moje, vole!" Alda ani nedutá a zírá, co bude. Jeden blb si totiž stojí na svojí vlastní noze, umístěné patrně na jediném stupu v cestě, bez rukou, a hrozí mu co nevidět podlaha. Ale to jsem ještě nevytáhnul svůj poslední trumf. Spodní nohu jsem pomalu kývavým pohybem do strany vysunul a rázem stojím opět na jedné, tentokráte levé noze. To už Alda nevydržel, a zavolal svého španělského přítele Ňagiho, coby chytače. Jenže já už byl v cílové rovince. Na tření jsem nakročil pravou nohou, polodynamickým dřepem se vyšvihl a ruce konečně chytly nějaký ten nehťák. Alda bručí něco zespoda jako že good, nebo god (dobrý nebo panebože) a já po chvíli konečně cvakám druhý nýt a říkám to svý. "Tý volééé, tý p…., to bylo těžký!" Taky děkuju Ňagimu za chytací podporu.

Po tomhle boulderovém nástupu, jsem zbytek cesty prošel jak růžovým sadem, ačkoliv, soudě podle druholezců, to zadarmo taky nebylo. Při cvakání řetězu jsem si vzpoměl na jedno internetový heslo - On Sight or Deth. Tak to sedí, na tuhle cestu se to hodí. Hřebínek mi povyrostl o dva metry. Pak ještě o kousek, když evidentně lepší Alda, psychicky nezvládnul nástup a cestu zapytlil. Ňagi se mu vyšklebil, ale Alda to přešel poznámkou. "Jsem zdravý, jsem celý, jsem vítěz!" Musím uznat, že na tom něco je.

Málem bych zapomněl napsat hlavní údaje, aby se mi věřilo. Cesta byla vylezena mnou, stylem OS-kyselý ksicht, jistil mě Alda a Ňagi, těžký to bylo jako prase, jak se to jmenuje nevím, dívala se na mě Petra a Lukáš, Lukáš to pak převlál na druhým, stalo se to v lednu na jihu Hispánie a bylo špica počasí.

Za vylezení vděčím neuvěřitelné adhezi mých lezeček, porušenému gravitačnímu poli, mé ješitnosti a hlavně díky Bohu, protože jinak si ten zázrak vysvětlit neumím. Ještě jednou díky.

 

P.S. Adrenalin je jediná droga, která stojí za to!

Fotogalerie: Balada o jednom kroku

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz