Otevírání skal

 

24.3.2001

Autor: Jířa Šťastný

 

Je 24.3.2001, 8 hod 55 min. a já vyjíždím na kole z domova. Je to letos poprvé, co na kole sedím, navíc rovnou s brašnama, ale konečně mám pocit, že se něco děje. Téměř přesně v 9.00 hod dorážím k nádraží, kde už čekají ostatní. Zatím je tu Franta Novák s mladým Radkem, LeToš a za chvíli doráží Martin Lendvorský a Párek. Čekáme, jestli ještě někdo nedorazí vlakem od Varů, ale nikde nikdo, a tak Párek rozdává propozice a v půl desáté vyrážíme na trať. První zastávku děláme u JETu, kde doplňujeme palivo pro naše bujné oře (teda jenom vzduch do pneumatik) a pak už doopravdy vyrážíme. Pozvolné stoupání Bezručákem nám nedělá problémy, a tak to celkem valíme. Zlom ovšem nastává u odbočky na Bečov, kudy vede naše trasa. Kdo tento pověstný krpál zná, tak asi tuší, proč se všichni svlékají. Martin vyráží jako první vstříc neúprosnému stoupání, za ním LeToš a pak i ostatní. Jediný Párek má rozum a už od začátku kolo tlačí. Po chvíli se k němu přidávají i ostatní, jenom Martin s Leošem to nevzdávají. V zatáčce před námi už jsou vidět Bečovské bouldery, když najednou vidíme, jak LeToš slézá z kola. Že by taky vyměknul? Kdepak, šlapal tak vehementně, že přetrhl řetěz. Vůbec se mu nesmějeme. Naštěstí je tady první kontrola, takže má chvíli čas na opravu. Kamenem nýtuje řetěz a doufá, že mu to nějaký čas vydrží. Kontrola se nachází pod převisem ve formě malých lístečků. Pod čísly se skrývají různé úkoly, které postupně plníme. Párek si přibaluje do batohu kámen, já si omývám zpocený zadek sněhem a Martin nese své kolo do vesnice na zádech. Takže nakonec zůstal bečovský kopec (alespoň pro tentokrát) cyklisticky nepokořen. V Bečově nasedáme na kola a ujíždíme do Blatna. V hospodě U divouse mají zavřeno, a tak jedeme Do školy. K Párkovo nezměrné radosti mají i zde zavřeno, takže pokračujeme směrem do Radenova. Ještě před vesnicí ale odbočujeme po polní cestě směrem na Květnov a po chvíli dorážíme k nevelkému návrší s duby. Zde se nachází druhá kontrola a další významná lezecká oblast Krušnohoří - Drobečci. Postupně přelezáme i ty nejtěžší linie a pak zase na kola a vzhůru (dolů) do Mezihoří. Jelikož nám cestou nějak vyprahlo a vyhládlo, stavíme u maringotky. Pivo je dnes obzvláště "vypečené"a utopenci výborně utopení - vůbec se nám odtud nechce. Ale čeká nás ještě dlouhá cesta, a tak vzhůru do pedálů. Opět jedeme z kopce a za chvíli už od silnice vidíme Mezihořskou plotnu. Jdeme se podívat i na Popeláře a přelézáme většinu sólo lezitelných cest. U slaňáku čeká příjemné překvapení v podobě plné lahve alkoholu, ale když zjišťujeme, že je to rum, tak není nikdo příliš nadšen. Jó, to kdyby tady byl Kozel, ten by to ocenil. Trochu prořezáváme nálet a pak opět pokračujeme dál. Do Orasína je to už většinou z kopce, a tak jsme tam za chvíli. Kola zamykáme u stromu pod hájovnou a míříme ke skalám. Tady už čeká Maruška se Zdenou a dětma a skoro hořící oheň. Ještě chvíli do něj foukáme a za odměnu si můžeme opéct buřty. Při boulderování po okolních skalách nalézám v jedné cestě veliký klíč. Jdu se zeptat Párka, co to má znamenat a dozvídám se, že jsem byl právě zvolen (po)hlavním otvíračem skal pro rok 2001. To jsem si snad ani nezasloužil. Svatý Petr jakoby to byl tušil, tak za chvíli spouští déšť. Tísníme se pod převisem a čekáme, až to přejde. Po chvilce naštěstí přestává, takže balíme a vyrážíme k domovu. Jenom LeToš s Párkem zůstávají v domnění, že ještě něco vylezou. Za drobného mrholení stoupáme od Hájovny směrem na Blatno, odkud parádním sjezdem přijíždíme do Chomutova.

Na to, že včera celý den lilo, to byl dneska parádní výlet a každý kdo nebyl, udělal velikou chybu, protože klíč od skal mám já a hned tak někomu ho nepůjčím. A jsem zvědav, jak se vám poleze na zavřených skalách.

 

Fotogalerie: Otevírání skal

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz