Horovoda 2010

Deivi Šišovská

 

             Víkendovou akci : „Výměna skal za řeku“ jsme naplánovali na květen stejně jako loni, abychom se vyhnuli davovému šílenství v ucpaných kempech a problémům s rezervováním lodí v půjčovnách. Také se tím chceme vyhnout kolizím s „vodáky“ – turisty. Stejně jako lezení, tak i vodáctví se začlenilo do relativně finančně dostupných adrenalinových sportů a mezi relativně levné dovolené a na řekách častěji potkáte  „vodáka“ turistu (čili nevodáka) než   vodáka tělem i duší, dodržujícího vodácké zákonitosti. Bohužel rozdíl mezi nimi poznáte až ve chvíli , kdy se vypluje. Vodák si začne zvesela zpívat , kochá se, ale přitom čte řeku a ladně obeplouvá každý šutr a háčka nechá až na výjimečný špatně viditelný kameny rozjímat a zpívat si s ním. „Vodáka“  naopak doprovází bolestivé úpění lodi o každý šutr, který nevodák ve svém směru má, ovšem to jen v případě nevodáka „šikuly“ neb ta další kategorie nevodáka „trouby“ loď dohání plavmo a za pár dalších okamžiků se na plavidlo dostává na mělčině či u nižšího břehu. Podobně je tomu ve skalách, kde se dá denně potkat spousta nadšenců, kteří přinejmenším strkají prsty do osmy, riskantně kouří nad lanem při jištění svého parťáka, cvakají expresky jiným směrem a vůbec šokují okolí dalšími jinými dovednostmi a tak se je občas pokusíme poučit, ale častěji se jim vyhneme obloukem.

      No a těmto nemilým setkáním bychom se rádi vyhnuli a proto volíme květen a ne prázdninové, teplé letní termíny.Tentokráte jsem termín netrefila až tak správně, neb posledních pár dní před vodou  oblohu halila bouřková mračna, vytrvalý déšť a teploty dosahovaly maximálně 14°C.

       Původně nás na vodu mělo jet 19 dospělých a 3 děti z různých koutů ČR – Nýrsko, Chomutov, Karlovy Vary, Malá Skála, Teplice, Louny, Klášterec n/O  a Praha, ale v pátek 14.5. v den odjezdu za vytrvalého deště se posádka vytřibovala a vytřibovala až mě napadlo pomalu uzavírat sázky, kolik nás vůbec pojede, protože meteosituace byla dost nepředvídatelná. Ale je vidět, že seveřané a pár dalších kousků z jiných krajů jsme tvrdí a neoblomní a vezmeme-li si něco do hlavy – neustoupíme. Nebude to voda jako loni, kdy jsme se vyhřívali celý víkend jako hadi na sluníčku. Ale slunce není zas až tak důležité. Hlavně jde přeci o pár krásných okamžiků s kamarády, o připomenutí si zvuku, když příď lodi dopadá na vlnky a voda šplíchá. Nebudu to prodlužovat,  jel nás nakonec fantastický počet: 11 dospělých a 2 děti:

Bandasky (Šiška Péťa, Broňa a Broníček), DeTo(Deivi a Tom), Potápky (Nicky a Tommy), Medvědice s malou Janičkou,  Jiřík s ženou Lucií (děti nechal tentokráte doma), Tom z Teplic a Honza Unger . Na páteční večer přijela ještě zahrát a zazpívat kamarádka Miha s manželem Lukášem z Prahy.

      Jak už jsem napsala, cestou do Lokte nás doprovázel vytrvalý déšť a tak jsme si v autech s loděmi na střeše připadali poněkud zvláštně. Ale optimismus a dobrá nálada nás neopouštěla a vydržela nám po celý víkend, neb jsme se sešli samí pohodový lidičky. Jen na chvíli nám vyrazil dech příjezd do Loketského kempu. V květnu,  při týdenním dešti a v relativně chladném počasí byl kemp dost plný. Tudíž představa, že nás zde bude jen hrstka vodáků a parádně pod přístřeškem zapějeme při kytarách  se pomalu vytrácela. Ale protože prosazujeme názor, co nemáš nepotřebuješ, usadili jsme se pod hospodskými slunečníky a zanedlouho jsme si kytarama a zpěvem získali spousty příznivců a večer byl více než parádní.

      Ráno jsme uvítali poslední členy posádky jednoucí rovnou z noční směny – Broňu a Toma z Teplic a pak už stačilo jen rozdělit posádky,  uskutečnit úlitbu vodáckému Bohu – Melounkovi, aby se plavba vydařila a počasí vydrželo a vyplout. Nechyběla ani rumová runda jako zápisné od nového člena Toma z Teplic- je vidět, že se kluk ve vodáckých zvyklostech vyzná.

      Kvůli nejistému počasí a zimě většina z nás vyjížděla z Karlových Varů. Broníček v lodi usnul brzy po prvních zhoupnutích se na vlnkách  a my zalévající se zevnitř slivovicí nevnímali příliš chlad  a žertovali jsme za občasného soulodění až do Dubiny. Musím podotknout – Hubertus už není co býval, ale soulodí o třech lodích se mu vrací původní kouzlo a obtížnost. Nejvíce se to asi užil Honza Unger, s kterým se utrhla sedačka, tudíž zaujmul pozici téměř ležmo a zahodil pádlo a o to větší byla legrace.  Po vylodění  v Dubině bylo naštěstí tábořiště prázdné, protože naše řehtací komando opojené slivovicí, vedené Broňou se sprostonárodními písněmi na rtech, působilo pořádný rozruch.

    Majitelka hospody paní Dvořáková nám nabídla k večernímu reji a noclehu salonek vedle hospody. Vůbec nám tedy nevadilo, že se vrátila dešťová mračna a chlad a my si opět užívali kytary, tanečků a různých (hlavně Broňovo) historek. Dokonce se za námi přijeli na večer podívat Bubeníkoic – Tomovi rodiče, kteří vodu vzdali, ale nakonec jistě litovali, že nejeli, tak jako ostatní, kdo nevypluli s námi.

    Přímo pod okny salónku stanovala parta čtyř vodáků, tedy jsme jim s Péťou Šiškou ráno zapěly slavnou arii z filmu Slunce, seno …. pá, pa, pá, pá, pá pá a snažily jsme se přivolat krásné počasí. Vodáci nás za odměnu pozvali k ohni, tedy jsem všichni posnídali pečené špekáčky, zbylé koláče z domovů, zahráli jsme si hru a plulo se dál. Kousek za Dubinou na rozbitém jezu vyzkoušela teplotu vody naše nejmladší posádka- potápky Nicky s Tommym. Ale co by to bylo za vodu, kdyby se nikdo necvaknul a na pohodě nám to rozhodně neubralo (navíc oba tvrdili, že byla teplá). Dokonce vysvitlo sluníčko a to nás doprovázelo toho dne až do soumraku.

      Loňská voda byla báječná díky slunci, koupání a vodním válkám. Ale pokud jede kamkoli fajn parta lidí, je jedno zda je účelem lezení, vodáctví, cyklistika či třeba lyžování. A sluníčko, které jsme si ten den vyzpívaly, byla jen třešnička na pohodovém, víkendovém dortíku.

      Takže ať teče zespoda či zezhora, hlavně že je pohoda.

Fotogalerie: Horovoda 2010

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz