Podzimní soustředění mládeže – ARCO

Jířa Šťastný

(26.-31.10.2010)

Na podzimní soustředění jezdíme každoročně koncem října, kdy mají děti prázdniny.  Zatímco u nás již bývá sychravý podzim, v Itálii se touto dobou obvykle vyhříváme v tričkách na sluníčku.  Letos nám ale počasí dokazuje, je všechno může být jinak, což potvrzuje předpověď, kterou si před odjezdem stahuji z internetu.  Noční teploty mají klesat k nule a v poledne prý vystoupí maximálně na 15°C.  Doporučuji tedy dětem přibalit i teplé oblečení a v úterý večer vyrážíme zjistit skutečnost.   Časně ráno přijíždíme pod Sluneční plotny a teploměr ukazuje venkovní teplotu 3°C.  Po noci, strávené v autě, rychle vybalujeme karimatky a spacáky a jdeme se aspoň na chvíli vyspat pod hvězdné nebe.  Ráno nás budí světlo a provoz na blízké silnici.  Okolní kopce jsou ozářené sluncem a na vršcích parádně zasněžené.  Dole je ale ještě stín a pěkná kosa.  Zřejmě tady dost pršelo, protože u silnice jsou kaluže vody a na mnoha místech na plotnách je mokro.  Nasedáme do auta a jedeme se ubytovat do kempu v Pietramurata.  Na vstupní bráně ale visí cedule, že je kemp zavřený až do března kvůli rekonstrukci koupelen.  To je tedy situace.  A my se tak těšili na večery ve společenské místnosti.  Vracíme se tedy zpět na parkoviště, kde tuto novinu sdělujeme osazenstvu druhého auta.  Domlouváme se na přesunu pod Muro Meridiani.  U cesty přebalujeme věci, Broněk s holkama, Tommym a Honzou tu zůstávají, já jedu s ostatními zpět do Pietramurata, odkud nastupujeme na předskalí Monte Casale.  Cestu k nástupu již máme zmáklou z minula, takže ani nebloudíme.  Po feratě stoupáme zhruba do pětiny stěny, kde máme odbočit doprava pod nástup cesty Chobin, kterou jsem pro dnešní den vybral.  Kluci jdou napřed, že na mě počkají u nástupu.  A opravdu se po chvíli zastavují pod věžičkou, okolo které vede linie nýtů.  Podle nákresu by měly vést nýty vlevo od věžičky, tady jsou ale vpravo.  Posílám Martina na průzkum do leva, ale nic tam prý nevede, tak do cesty nastupujeme.  První délka má být za 5c a je to o něco těžší, nad věžičkou má být 6a a je to pěkný nářez, navíc docela lámavé.  Moc se mi to nezdá, ale třeba jsem jen utahaný z cesty.  Dobírám Matesa a nastupuji do druhé délky.  Mělo by to být 5c a 6b, ale zase to nesedí.  Pořád je to lámavé a vůbec se mi to nelíbí.  Raději slaňuji dolů a totéž doporučuji i Martinovi a Tomovi, kteří mezitím dolezli na první štand.  Slunce už se schovalo za hřeben a ve stínu je docela kosa.  Mates se jde podívat více doleva a po chvíli hlásí, že tu je další věžička a vlevo od ní naše cesta.  Minuli jsme to opravdu jen o kousek, ale na výstup už je hodně hodin, tak to balíme a vracíme se zpět k autu.  Přejíždíme k jezeru, kde je ještě sluníčko a vaříme zde jídlo.  Po chvíli volá Broněk, že ZOO kemp v Arcu je otevřený, teplá voda teče a ceny jsou příznivé.  Balíme tedy věci a jedeme za nima.  Stany stavíme hned vedle umýváren a ze sušárny si děláme společenskou místnost, kde vaříme, klábosíme a večer hrajeme hry.

                Ráno je opět kosa, tak nikam nespěcháme.  Po snídani přejíždíme všichni pod Sluneční plotny, kde dnes budeme lézt.  Z parkoviště to vypadá, že naše linie je suchá.  Jdu opět s klukama pod nástup, tentokrát na jisto, protože na skále je název cesty Quadrifoglio napsán.  První dvě délky jsou zahřívací, mají klasifikaci 6b, pak následuje jedno 6a, ale dolez ke štandu mi přijde pěkně tvrdý.  Následuje klíčová délka za 6c, ale na skále je nějaký lišejník, který děsně klouže, takže musím dvakrát použít nýt stylem A0.  Zbývající délky už jsou opět do 6b, takže se dají vylézt bez větších problémů čistě.  Desátá délka končí na polici, odkud slaňujeme dolů.  Martin s Tomem to řeší stejně jako my a doráží chvíli po nás.  Broňkova skupina lezla v levé části, kde jsou kratší cesty a Týna s Nicol si dokonce vylezli jednu z nich samostatně.

                Na pátek jsem vybral sedmidélkovou cestu Nikotina za 6c+, kterou mi doporučila Hanka.  Parkujeme u motokrosové dráhy a přes golfové hřiště si zkracujeme cestu k nástupu.  Pod stěnou je to docela zarostlé a u nástupu je úplně jiný nápis.   Ale podle nákresu to sedí.  Jdu to opět zkusit, maximálně zase slaníme.  První délka je opět zahřívací, šikmá spárka za 6b+.  Docela mi sedla a postup dál také vypadá dobře, tak dobírám Honzu.  S batohem to má mnohem těžší.  Pak následují dvě odpočinkové délky za 5c a 6a+, kde se můžeme vydýchat.  Klíčová délka má dvě pasáže, v první polovině je to silový traverz za 6b+, za kterým je nejtěžší místo cesty – šikmá spára přes převis za 6c+.  Chvíli mi trvá, než vymyslím, jak na ní vyzrát.  Další 6b je opět celkem v pohodě, ale závěrečné 6c je naopak pěkný nářez.  Nakonec to sice jde, jen je nutné najít schované chyty.  Na vrcholové polici si dáváme svačinu a čekáme na Martina s Tomem.  Klíčovou délku Martin přelézá na OS, ale v závěrečném 6c hází tlamu a také to musí vymyslet.  Slaňujeme dolů, balíme věci a vracíme se zpět k autu a pak do kempu.  Večer to jdeme oslavit do Pizzerie, kde se potkáváme s Pájou a ústeckou bandou.  Broněk s dámskou sekcí si dnes užíval lezení na vysluněných plotnách v Baone.

                Sobota má být posledním hezkým dnem, tak si jdeme ještě zalézt.  Broněk jede opět do Baone, zatímco mi volíme Muro Meridiani.  Na rozlezení si dávám s Matesem a Tommym třídélkovou cestu New Entry za 6a+, ale zadarmo rozhodně není.  Pak nastupuji s Martinem do pětidélkové cesty La fate ignoranti, kterou mi pro změnu doporučili Štěpán s Pájou.   První délku za 6a+ si dává Martin, na mě vychází druhá za 6b.  Třetí délka má být lehký traverz za 6a+, ale Martin v tom pěkně bojuje.  Já to lezu nad nýty a je to v pohodě, akorát musím vycvakávat u kotníků, někdo to vynýtoval úplně nesmyslně nízko.   Následuje klíčová délka, začátek vhloubením za 6b, následovaný traverzem za 6c.  Už to vypadalo, že z toho vypadnu, ale nakonec nacházím klíčovou díru na nohu a přelézám to na OS.  Martin na druhém konci docela bojuje, ale také to dává bez pádu.  Závěrečná délka za 6a+ nás vyvádí na vrcholovou polici.  Podle průvodce se odtud schází, tak balíme věci a vyrážíme na hřeben.  Chvíli sestupujeme suťoviskem, ale pak se nám ztrácí mužící a stále více nás to táhne doleva do Sarche.  Nechce se mi to celé obcházet, tak se vracíme zpět, první délku slaňujeme za strom a pak už ze štandu až na zem.  Až při slanění je vidět, jaký je to převis.  Při sestupu potkáváme Páju, který byl lézt v sektoru La Panoramica.  Jedeme nakoupit potraviny do Sarche a lezecký materiál do Arca, abychom mohli ráno rovnou vyrazit domů.  Pro jistotu balíme i některé stany, protože v noci má začít pršet.  Je skoro až neuvěřitelné, jak ta předpověď vychází, celou noc prší a prší.  Ráno balíme věci do aut a vyrážíme zpět k domovu, kam dorážíme v šest večer.

                Ačkoliv bylo letos poměrně chladno, přesto nám počasí celkem přálo, takže jsme mohli lézt každý den.   A kvůli tomu přeci do Arca jezdíme nebo snad ne?

                Tak ahoj zase za rok

                                                               Jířa

Akce se zúčastnili:           Jířa, Broněk, Šiška a Broník (Bandasky),  Mates Šťastný, Martin Jech, Tom Hyksa, Týna Švambergová, Nicol Wicherová, Tommy Jindra a Honza Unger

 

Fotogalerie: Podzimní soustředění mládeže – ARCO

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz