Lov horezdarů pro rok 2010

Blahouš Kluc

1. 1. 2010

A zase si pískám tu samou písničku. Držím se za cosi podivného v sestupové cestě Věže ve svahu, co může nazvat chytem jen Tomáš Mrázek a na mokré a zledovatělé polici, kterou v létě v klidu překráčím v pantoflích, držím balanc jen s vypětím všech sil. Ve tmě se snažím rozpoznat záhyby skály. Vidím pouze omezeně a proč? Bo mi před chvílí díky mému nešikovnému pohybu spadla čelovka do údolí a Honza se ji jal hledat. Jestli se mu to daří, to nevím. Jsem hypnotizován pouze dalším bruslokrokem, ke kterému jsem se po krátkém zpytování svědomí odhodlal. A kdo za to všechno může? Letoš, náš předseda, můj kamarád, který se mi snažil namluvit, že tento rok horezdary lovit nebude. Pche. Několik opatrných kroků a stojím na vrcholu. Za chvíli za mnou dolézá Honzík, kterého raději dojišťuju. A má i nalezenou čelovku. Zápis v 00.25 h do vrcholovky provádíme s ďábelským úsměvem a jasnou představou tváří všech kamarádů, kterým jsme prvenství vyfoukli před nosem.

Další obětí našeho rozmaru se stává sestupová cesta na Levém pilíři Hlavního masivu. Jakýpak copak, ověšuju se veškerým materiálem a probíjím si cestu k vrcholové knize přes mokré až zledovatělé stupy a to v magické tmě, kdy podléhám atmosféře a chvílemi mám pocit, že jsem v krásném snu, který nemůže skončit špatně. A taky, že ne. Další zápis, slanění, teplý čaj a už si to hrneme přes ledovec, který se vytvořil na okraji Ohře.

V dálce na cestě zahlédneme dvě čelovky. Ha, Letoš jde lovit. Opět mýlka, tlemíme se na Vencu Latochu s přítelkyní a doporučujeme obezřetnost při zdolávání cest. Prej zkoušel Orasín, ten byl ale nedobytný. Popřejeme si a jdeme každý svou cestou.

Prokousáváme se hustou mlhou ve směru Mezihoří a abychom naštvali co nejvíce lidí, tak se zaměříme na skálu na křižovatce v Zákoutí. Párek bude mít určitě radost :).

Přijíždíme pod skálu, stopy ve sněhu nevidíme, a tak Honza vyběhne sestupovku po zasněžených stupech. Já radostně za ním. Juchu, jsme první. Slaníme přes kříž a pospícháme do auta.

Parkuju auto pod sjezdovkou v Mezihoří a stoupáme ve svahu k Popeláři. Vidím jedny stopy, a tak prožíváme chvilku napětí, když vystupujeme opět tou nejjednodušší cestou na vrchol. V 03.30 h zapisujeme do knihy a rozhodujeme se pro ukončení záškodnické činnosti. Trochu je mi líto, že jsme nepotkali předsedu. Chtěli jsme dát ještě Kočku, ale mám strach, že bych s mým veteránem někde uvízl v horách a objíždět celé hory se mi nechce. Takže plni zážitků nastupujeme do auta, ale co to?! Nejsem schopen otočit klíčkem v zapalování. Auto celou dobu fungovalo bezchybně a teď se po hrozbách ani prosbách nedá přemluvit. Tedy bivak. To se nezamlouvá Honzíkovi, a tak voláme Vencu, který prokáže, že má kamarádského ducha, nechá se vytáhnout z vyhřáté postele a pospíchá pro Honzu. Já se rozhoduju, že zůstanu v autě do rána. Po nějaké chvíli kolem nás od Boleboře projíždí auto a já v domnění, že je to Venca, troubím, blikám a jinak na sebe upozorňuju. Nikdo z auta nevylézá, tak my jdeme k němu. Přes zamlžená okénka auta se na mě chechtá Párek se svým kamarádem. To by člověk nevěřil, koho může ve 04.00h potkat v horách. Pája taky loví. Chvíli se kroutí, ale pak z něj vypadne, že mu Citeru vyfoukl Jířa s mlaďochama a na oko se na nás zlobí za Popeláře. Čekáme společně na Vencu, který někde bloudí. Nakonec před 05.00h dojíždí i s přítelkyní. Nabírá Honzu, mě pro změnu Párek a jedu k němu do Zákoutí na chatu.

V 09.30 h volám tátovi, který hned spěchá na Mezák. Já se vyhrabu z romantického prostředí Pájovi chalupy a přecházím kopec zmrzlou krajinou až pod sjezdovku.

Táta doráží a čtyřmi škubnutími za volant zprovozňuje auto. No super. Díky všem kamarádům, kteří nám pomohli. Později jsem zjistil, že jsme se všichni honili po lese, abychom oloupili Letoše, ale on se v klidu hřál v teple domova a to až do rána. Jaká hanba. 

Abych dovršil svůj první den v roce 2010 zážitky, pospíchám v 14.00 h do Bezručova údolí k rybníku, kde už na mě čeká 8 otužilců z řad Horoklubu a jeho přátel, kteří pod organizátorskou taktovkou Davida Šimka smývají prach roku 2009 v polozamrzlém rybníce. Diváků byla spousta a legrandy ještě víc.  Doporučuju z této akce udělat tradici :).

Lovci: Honza Unger, Blahouš Smrtihlav

 

Fotogalerie: Lov horezdarů pro rok 2010

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz