Komu není rady, tomu není pomoci...

12. 5. 2010                                                                                                                            

Martin Jech  

Když mi ve škole zabrněl v kapse telefon, hned mě zajímalo,co to je zač. Mrknu na to a hle Petr Kaššák. Otvírám SMS, co že to chce? Shání spolulezce pro lezení na Katzensteinu. Dobrá, lezení není nikdy dost. Odepisuji, že pojedu a domlouváme se na tom, kdy a kde. Pro jistotu se ještě ptám Jíři, zda se mu to zdá jako dobrý nápad. Odepisuje pouze, ať dám pozor, že nemám OEAV (o pár dní později se dozvídám, že chtěl, abych se v tom vymáchal a dal si příště pozor). Když přijdu domů, mám deset minut na to, abych se najedl a zabalil a došel na místo, kde máme  spicha (cesta cca. 3min.). OK, nestačilo ani 15 minut, ale i Petr měl zpoždění, tak jsme to vyrovnali. Cestou se dozvídám, že je to něco jako Perštejn, akorát že       v Německu. Po půl hodině cesty autem a deseti minutách chůze se konečně dostáváme ke skalám. Petr si vybírá jako první cestu 7, co již lezl na druhém. První kroužek v 5m, dále nic ani na založení a po dalších 5m výlez na balkon. Jednoduchou úvahou je jasné, že při výlezu na balkon je jasná podlaha (pod skálou bylo spoustu krásných velkých balvanů a v místě dopadu ležel opravdu krásný páteřový kámen). Petr nastupuje (bez helmy a prsáku), cvaká první a poslední kroužek a jde do toho. Leze, leze, leze, až se dostává 5m nad kroužek, kde již hrozí podlaha. Vím to a signál „bacha, budu padat” mě opravdu straší. Přešlapuje, přešlapuje, já si vymýšlím kroky směrem vzad, dobírám poslední centimetry volného lana a už se ozývá typicky známé „du“. Petr má 90kg, já 55kg i s postelí. Dobře. Nevím jak se mi to povedlo, ale couvl jsem dostatek (vycházelo to na 2-3 metry dozadu), že Petr zůstal 10 cm na tím hezkým páteřákem. Pouze 10-ti metrová tlama. Když jsme se s tím oba psychicky srovnali, Petr to ještě jednou zkusil (druhá tlama pouze 6m) a pak pouze slanil a šlo se dál. K dalším skalám se musí přes řeku. Most není, a tak se musíme brodit (voda ledová tak, že není přirovnání). Já si dám jako první cestu nějakou 6, přes 3 nýty,  kterou si za mnou dá i Petr. Přitvrdíme. Petr mi vybírá nějakou 6+. Nastupuji, lezu, lezu (celé to bylo mokré, porostlé mechem a lišejníkem) a  tu se dostávám do nejtěžšího místa. Typické krystalky, které mi opravdu nesedí. Na jednom místě přešlapuji asi 15minut a pořád nevím kudy. Petra moc čekat nebaví, a tak mi dá vybrat. Bud postoupíš dál, nebo tě strhnu (byl jsem metr nad nýtem, takže ne tak hrozné). Žádný pokrok. Už mě tahal, ale povedlo se mi vyprosit ještě 100 sekund. Ze strachu jsem radši ty krystalky pobral a nějak to vylezl. Petr to jít nechce a při slanění si jen  říkám „To nebyla 6+.“ Jistím Petra v nějaké 5 a přitom se koukám do průvodce, co to bylo za cestu, kterou jsem právě lezl. Byla to 7-.  Chtěl jsem si dát ještě tu vyhlédnutou 6+, ale Petr mě posílá do nějaké 5+. Při slanění schytávám pořádný déšť a je jasné, že další cesta nebude. Brodíme se zpět přes řeku, která byla snad ještě studenější, než předtím. Kvůli dešti se domlouváme, že se svlékneme až v autě, ke kterému se také po deseti minutách dostáváme. V autě díky lenosti se rozhodujeme, že se svlékneme až doma. Chyba. Na hranicích nás kontrolují němečtí celníci. A co? Po německu „Vystupte si z auta..“ Jak řekli, tak jsme udělali, a tak jsme v sedákách (já i s prsákem a helmou) vylezli. Smíchy se nemohli udržet. Když si řekli mně o pas a Petrovi o občanku a papíry k autu, vytahávám batoh, ve kterém jsem měl mít pas (jak jsem se alespoň domníval). Pas nebyl. Zajdu za celníkem, co to po mně chtěl a v duchu děkuji hodinám německého jazyka, na kterých se nejčastěji omlouvám (v němčině), že nemám domácí úkol. Se svým talentem na jazyky ze sebe vykoktávam pouze “Entschuldigen Sie mir bitte ich habe kein passport“(„Omluvte mě prosím, já nemám pas“). Bere to v pohodě a říká pouze, ať si pas příště vezmu. Po příjezdu do Jirkova se pouze s Petrem loučím a po řádné očistě v dešti se jdu již pouze domů osušit.

 

PS:Takže pokud vám někdy bude Petr volat, aby jste šli s ním lézt, pozor na to.

 

Polezení se zúčastnil: Martin Jech,Petr Kaššák

 

Fotogalerie: Komu není rady, tomu není pomoci...

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz