Grossglockner

Pepíno Kotyk

Ahoj horoklubáci,

Chci se s Vámi podělit o zážitky z výstupu na Grossglockner. Na cestu jsem se vydal s klukama z Jablonce Honzou Čepelíkem a Danem Jizbou. Kluci již dlouho tuto cestu plánovali,  a tak jsem se k nim přidal.

Na cestu jsme se vydali brzy ráno 1.května, s tím že se dostaneme až na výletní místo France Josefa. Tou dobou již měla být cesta na ledovec otevřena.  Když jsme dojeli k mýtné bráně nad Heiligenblut svítil zelený semafor, závora byla nahoře, avšak po 100m byla další uzavřená závora, tak jsme se vrátili na zpět na parkoviště u mýtné brány. Do večera jsme se pak bavili tím, že nejsme jediní, kteří se nechali nachytat. Počkali jsme až se setmí a dali se za autem na kutě. Ještě jsme si užili před spaním záchvat smíchu, to když Honzovi,  který byl již zakuklen ve spacáku, několikrát někdo volal a jednou při ujišťování, že má uzamčené auto.  Bylo zábavné se koukat jak se několikrát pokouší vždy cosi najít, vykonat a opět se uvelebit.

Ráno jsme vstávali na šestou a čekali do půl osmé, než přijela obsluha mýtné brány a sdělila nám, že cesta měla být otevřená, ale stále je tam fréza, protože i naši rakouští sousedé měli svátek. Vydáváme se tedy dolů do městečka a využíváme čas na čekání prohlídkou centra a nákupu suvenýrů. Poslední půl hodinu jsme využili k návštěvě restauračního zařízení, doplnění vitamínu B. V 11:30 přijíždíme opět na parkoviště, kde je již několik desítek aut a postupně se v určitých intervalech propouští. Při placení mýtného nám bylo sděleno, že nemůžeme odbočit na France Josefa, poněvadž jsou tam stálé sesuvy sněhu. Po obdržení vzácných samolepek za projetí tímto úsekem cesty vyrážíme až k odbočce na ledovec F.J. Odtud pak jdeme po svých. Bylo krásně a cestou jsme míjeli profrézované sněhové jazyky. Na večer jsme ubytovali na krytém parkovišti.

Druhý den za tmy vyrážíme na ledovec, který jsme předešlý den sledoval,i abychom věděli kudy se máme pohybovat. Viděli jsme pár skupinek na skyalpech, které tam vyjezdily kompaktní cestu, podél které jsme se vydali. Při sestupu a chůzi po ledovci foukal nepříjemný protivítr s přemrzlým prašanem. Přestože nesněžilo celý den, sníh byl neustále ve vzduchu. Za ledovcem na horní vyvýšenině se Denymu začalo dělat zle, a tak po několika pokusech o společný postup jsme se rozhodli, že já s Honzou dojdem do bivaku a Deny se pomalu vrátí po známé a zpevněné cestě zpět na turistické centrum F.J., které v té době bylo samozřejmě pusté a prázdné. Rozešli jsme se s tím, že až dojdem budeme se po čtvrté hodině vždy v celou kontaktovat. 

S Honzou jsme dál pokračovali v tandemu a využili jsme na třech délkách sněhové kotvy s cepíny. Honza se my cestou nějak moc dehydroval a na posledním úseku jsem mu nechal i svůj zbytek termosky s čajem. Poslední hřebenovou část jsem šel napřed, abych neprochladl a připravil bivak. Byl krásně zasněžen a jsem rád za fotky, které jsem tam pořídil. Zřídil jsem tam jištění a odjistil Honzu na bivakovém skalním výšvihu. Byl totálně country! Po dnešku jsem měl také dost, protože jsem povětšinou prošlapával do přemrzlého firnu cestu.

Bivak je to přímo královský! Vyspí se tam až 11 lidiček, je tam koutek na kuchyňku a spousta malých vymožeností. Po našem hodokvasu si pročítáme tamějšího průvodce, zapisujeme se do knížky a ulevujem našim údům. Použil jsem jak vnitřně, tak navenek originální medicínu, a to slivovici.

 

 

 

 

 

 

Druhý den ráno se nám zhatily plány na výstup, protože jsme zůstali bez vody. Neměli jsme vodu k snídani na polévku ani na výstup. Jediné tekutiny co jsem měl u sebe byla originál placatice medoviny a plechovka plzeňské dvanáctky se zbytkem slivovice v mé privátní placatce.

Došlo k tomu, že při zapalování vařiče o plamen svíčky se vlivem vzplanutí plynu sfoukla svíčka a vařič jako takový potom zhasl. Sirky jsme měli navlhlé, elektrický zapalovač, ač házel jiskry, nestačil na zprovoznění vařiče, ani mé ohřívání kartuší a vlastního hořáku tělem pod dekou bylo nedostačující.

Před cestou zpátky jsme bivaku přidali další dvě hvězdičky. Dovybavili jsme lékárničku, rozšířili hlavní menu o další tři chody, čtyři polévky. Vylepšili nápojový lístek o 2 a 3 v jednom (kávi) a nějaké čajové příchutě.

Venku jsme zjistili, že přes noc padal sníh a vše co jsme fotili cestou nahoru bylo zaváto prašanem. Živě jsem si představoval, jak po cestě z bivaku pod nástup Pallaviciniho cesty se po pás brodím v prašanu, a ta cesta žlabem?! Jistě bych neměl žízeň. Bylo oblačno, sem tam vysvitlo slunce a my se vracím ne ledovec a za Denym. Deny nám pak vyprávěl, jak došel zpět a co bylo příčinou jeho zklamání.

Jako většina z nás co hákujem v práci, za cenu peněz či obavy o ztrátu zaměstnání Deny po deseti denním marodění se týden připravoval,  což ho naopak ještě více vysílilo. Ale známe to všichni, dopředu si domlouváme termíny, aby všem vyhovovaly a je těžké a nežádoucí se svých plánů s kamarády zříkat.

Troufám si říct i za kluky, že se nám tam líbilo a já jsem rád již za dosažení bivaku a noc v něm s kamarádem. No a samozřejmě ta panoramata.

Pepíno z hor

Fotogalerie: Grossglockner

Tato fotogalerie je prázdná.

Fotogalerie: Grossglockner

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz