Lezeni v Thajsku

Honza Unger

28. 2. - 1. 3. 2008

Spolulezci: Jakub Hlavička, Tomáš Karč

Tento článek bude o poněkud netradiční oblasti v Thajsku, přesněji o lezení na ostrově Koh Samui (ostrov lásky) a Koh Phangang. Ostrovy se nacházejí na druhé straně Thajska než oblíbená oblast Ton Sai a Krabi.

28.2.   V předvečer se s Jakubem domlouváme na výpravě na ostrov Koh Phangang, kde se nachází velká plotna s dvoudélkovou cestou. Okolo osmé ráno odplouvá loď, takže musíme vstávat dost brzo a po snídani valíme na skůtrech do přístavu. Konečně vyplouváme, ale na obzoru se začali objevovat tmavé nevlídné a vodou nacucané mraky, déšť na sebe nenechá dlouho čekat, máme po náladě :-(. Po připlutí do přístavu s nadávkami přeběhneme pod střechu a vyměníme zpáteční lístek na dřívější spoj. Ten jede za tři hodiny, ty trávíme čuměním do blba, pojídáním gumídků a posloucháním otravného vytí zdejších psů. Cestou zpět jsou docela  velké vlny a slečna vedle mě nevypadá moc dobře - naštěstí to zvládla. Zklamaní jedeme zpět do resortu a doufáme, že  zítra bude líp.

29.2.   Ráno moc dobře nevypadá, a tak vyspáváme. Nakonec se přece jen počasí umoudří a s Jakubem vyrážím na zdejší stěnu, Dynamite wall. Za lezení se tu musí platit, ale přímo pod stěnou je i pěkný bar, který patří jakémusi Jackovi. Na rozlezení lezu cestu Englishman two right feet za 5c, což je nejlehčí zdejší cesta.

Spodek je pěkná položená plotna, podél které vede žebírko až pod převísek, který se oblézá zprava, zde mě poněkud překvapuje fakt, že pro možnost dolezení jsou zde nalepené chyty a stupy, bez kterých by to bylo nemožné. Jakub to jde také na prvním, začátek jde dobře a odsejpá až do místa k umělým chytům, krok z nich do plotýnky nad převískem je dost vynucený, a tak Jakub slaňuje z posledního nýtu. Oba se shodujeme, že cesta mohla končit o nýt níže, tím by nebylo potřeba umělých chytů a cesty by byla i lehčí.

Jako další lezu cestu Hinta za 6a, která je uprostřed stěny. Začátek cesty je po jakémsi pilířku až pod převísek, ze kterého se přeleze do spáry v plotně. Po pilířku kličkuju z jedné strany na druhou a málem přehlížím nýt. Už jsem pod převískem a cvakám další nýt, myslel jsem si, že toto bude nejhorší místo, ale přelez do spáry mě trochu překvapil, z velkého madla najednou na žábu, nohy pod převisem a všude okolo hladké plotny, přece jen se mi podaří najít miniaturní stup, na tření to taky docela drží a už jsem v položené spáře. Tou postupuji šikmo doleva a postupně přelézám do dalších dvou nad ní. Z poslední spáry se musím natáhnout až na štand, který je v plotně. Jack na mě volá „ jump, jump“ a myslí to vážně. Představa, že sjedu pět metrů plotnou přímo přes nýt pode mnou je strašná, nakonec kombinací skoku a dynamického šáhu chytám řetěz, docela se mi ulevuje. Procvaknu slanění a nechávám se spustit. Jakub leze na druhém konci a docela funí, nejvíce v přelezu z převisu do plotny. Nakonec také dolézá bez odsednutí. Po pořádné práci musí přijít pořádná odměna. Využíváme baru a dáváme Sfingu (zdejší pivo).

Rozhodujeme zkusit 6b+, už u druhého nýtu je první obtížnější místo, ale po trochu odvážnějším kroku jsem už u třetího, zde začíná mělký zářez, který vede až ke štandu. Mezi třetím a čtvrtým nýtem je pěkný technický krok, cvakám čtvrtý nýt a koukám, že jsem u klíčového místa. Pod nýtem je jeden dobrý chyt a další je až o téměř dva metry dál v poruše, první pokus končí neúspěšně a další tři také, při pátém pokusu už to skoro mám, ale v pravé ruce se mi ozývají šlachy a radši ustupuji. Jakub s drobnými problémy nakonec dolézá také až ke čtvrtému nýtu a nechává se spustit.

Vracíme se do baru a kecáme s Jackem, dozvídáme se, že měl čtyři ženy z různých koutů světa a asi pět dětí. Jelikož lezení nemáme dost a na stěně není nic lehčího, rozhodujeme se sjet kousek dál na zdejší skalní útvary připomínající mužské a dámské přirození. Kousek od nich se nám zalíbil největší  skalní vrchol. Jelikož máme pouze smyčky a pár čoků, lezeme nejdřív poměrně širokým komínem, záda mám pěkně odřený od ostrých krystalů, děláme si legraci, že to alespoň dobře drží. Pak přelézám přes dvě žebra na vrchol. Jakub se trochu trápí v komíně, ale za chvíli je také na vrcholu. Děláme vrcholové foto, ale to už je tma, tak hledáme jak sestoupíme, postupně každý slezem někudy jinudy. Prvovýstup jsme odhadli tak na 4a. Balíme věci a valíme zpět na hotel. Při večeři se dohodujeme na druhém pokusu na Koh Phangang a přidává se i Tomáš, který se byl předtím potápět.

1.3.     Brzké vstávání a cesta do přístavu proběhla v pohodě. S dobrým počasím nad námi plujeme na trajektu na vedlejší ostrov. Kousek od přístavu si půjčujeme dva skůtry a vyrážíme po silnici do nejspodnějšího města, cestou máme krapet problémy s vyjetím některých kopců, protože dva lidi jsou občas trochu moc a děsně se smějeme, když skůtr má plyn na max. a já ho ještě tlačím. Po přijetí do města chvíli bloudíme, než najdeme, kde vlastně skála leží. Cesta ke skále vede přes dva kempy od pláže, je to pořádný stoupák a po chvíli jsme všichni tři děsně splavený, když jsme u odbočky ke skále, je kousek nad námi zdejší Monkey bar, spíše taková bouda na kuřích nožkách s podlahou ze svázaných klád. Dáváme si chlazenou kolu, poté sestupujeme pod nástup dnešní cesty.

Stěna se jmenuje Stoned wall a cesta Bang Lassi. První délka je 5c a druhá 5b, navlíkám se do lezeckého matroše, což je několik presek, smyčky a sada čoků. Nástup je plotnou přes tří nýty podél poruchy na polici, která je krapet zarostlá. Z police lezu nádherou plotnou podél velkého žebra, na 15 metrech jsou dva nýty a štand je u pěkné poličky. Nejdříve dobírám Jakuba, děsně se peču, dnes je jasno a plotna je černá, což je magnet na sluneční paprsky. Teď už se pečeme na štandu dva, Tomáš leze za námi a patřičně si vychutnává plotnu podél žebra. Tomáš se usadil kousek vlevo od štandu a dělá fotky.

Pomalu nalézám do druhé délky, beru to zleva okolo Tomáše a zpět zase doprava, kde zakládám parádní smyčku, Jakub se směje a říká, že je znát, že rád lezu na písku, hrana je tak rozžhavená od slunce, že se nedá držet. Pokračuji dál k nýtu po takových přílepcích a spíše než za chyty tak na tření, je to podobné jako na Slunečních plotnách v Itálii. Občas sáhnu do maglajzáku, ale ani ne kvůli pocení jako proto, aby mě skála tolik nepálila. Cvakám první nýt druhé délky a jsem asi osm metrů nad štandem, mezi  štandem a nýtem šla založit alespoň jedna smyčka, teď mě čeká asi deset metrů plotnou k druhému nýtu, při některých krocích se mi vybavuje představa sjezdu po “50°C“ žhavý sklále, na kterou se snažím rychle zapomenout. Jeden balancovní krůček sem, druhý tam, a už jsem u druhého nýtu, kde je HMSka. Tu cvakám a nechávám se spustit, sice by měl být ještě jeden nýt, ale dál to bylo poněkud zarostlé, a zbytečně riskovat sjezd po skále? Ne díky. Postupně to přelezou Jakub i Tomáš a oba si pěkně chrochtají. Postupně slaňujeme dolu a balíme věci. Jsme děsně splavení, odměnou nám je malá lahvička šampáňa, které sem Jakub dotáhnul.

Scházíme dolů na pláž, svlékáme se do spoďárů a jdeme se vykoupat do moře. Chvíli řádíme ve vlnách jak malí kluci, a pak se jdeme občerstvit do hospůdky přímo na pláži, mají tu skvělé koktejly z kokosového mléka a super sendviče. Postupně osycháme, balíme saky paky a jdeme zpět ke skůtrům. Cestou opět v některých kopcích tlačím, před pátou jsme v přístavu, vracíme skůtry a jdeme čekat na molo. Loď je docela plná, ale na tu chvíli to vydržíme. Po dnešku jsme všichni tři krapet přismahlí ale spokojený. Vracíme se do hotelu a jdeme na večeři.

V této oblasti Thajska je ohromné množství skal, které čekají na to, až je někdo přeleze, je škoda že všichni jezdí jenom na vyhlášená místa a tyto pěkné oblasti zůstávají stranou.

 

       Honza


 

Fotogalerie: Lezeni v Thajsku

Kontakt

Horoklub Chomutov Husova 83
Chomutov
43003
474 624 068 horoklub zavináč horoklub.cz