15.07.2021 22:28
Mám rád kolo, mám rád Krušné hory a v neposlední řadě mám rád svou ženu. A tak, když jsem jí ke kulatinám koupil kolo, tak jsem se rozhodl, že jako součást dárku uspořádám přejezd Krušných hor na kole, aby měla motivaci trénovat a užila si nejen bicykl, ale i partu kamarádů. Popravdě, takový dárek může skončit i rozvodem, ale neskončil.
Dne 25. 6. 2021 jsme naložili kola do Jířova auta, který je měl druhý den v sobotu převézt na startovní čáru do Kraslic. Náhradní oblečení a věci na spaní nám Olda převezl do Načetína.
V sobotu jsme se sešli ve složení Lída, Pája, Letoš, Kubla, Olda, Renča a já na nádraží v Chomutově. Někdo našel cikánskou hračku malého medvídka, další řekl, že by to byl pěkný maskot, Lída si ho pověsila na brašnu s tím, že mu budeme říkat Cikáně, zkráceno na Káně. V Klášterci se přidala Radka a kompletní parta si vychutnávala bábovku od Renči. Hned od začátku nás začala bavit neústupná průvodčí, která by trhala jako vlk, kdyby neměl někdo řádně utěsněnou roušku na ksichtě. K tomu se přidal nějaký revolucionář, ať jí pošleme někam, tak jsme raději poslali někam revolucionáře. Na přestupu v Sokolově jsme si labužnicky užívali kafe a pivo a to jen pár minut před odjezdem vlaku do Kraslic, přičemž místo vlaku jel náhradní autobus, o čemž se dráhy zapomněly zmínit. Naštěstí se jeden chytrý stačil zeptat, takže jsme autobus doklusali.
Kolem 09.00 hod. stojíme v Kraslicích a čekáme na Jířu, který nezklamal a po chvíli dorazil i s Filipem. Dohustit kola a můžeme se vydat do prvních kilometrů. Počasí bylo na pováženou, z mlhy mraky, poté slunce, ale obloha byla neustále s otazníkem. Vydali jsme se cestou na Stříbrnou a nebyl snad nikdo, kdo by neocenil probouzející se den a krásu zdejší krajiny. Ukusovali jsme kilometry, nikdo se moc neflákal a někde před Horní Blatnou nás zastihl první déšt. Líbilo se mi, že nálada se nekazila ani zhoršujícím se počasím, ani novými kopci, které nás nešetřily. Na Rýžovně na nás čekal Karlos z Prahy, který se k nám přidal. Dojeli jsme na Boží Dar do restaurace Špičák a začalo pršet. To, co předvedla místní hospodská, se dá jen těžko popsat. Vysvětlila nám klady sexu na sněhu, poučila nás o lakomých chlapech atd. Každopádně pobavila. Jen doufám, že Olda nemá černé sny o hospodské v podkolenkách... Po dešti a s plnými žaludky jsme se s vervou pustili do další trasy, která vedla kolem Klínovce, Meluzíny, kde se k nám přidala Háša, až jsme se v Rusové rozloučili s Karlosem. Byl sice s námi chvíli, ale stačil nám říct, že se dobře jezdí na svíčkovou. Mimoto jsem se s ním parádně vyřádil při sprintech. Další zastávka byla u Karlovy studánky u Přísečnice, kde jsme byli sice už unavení, ale na druhou stranu nás čekal poslední dlouhý kopec. Takže hurá do něj. U Satzungu nám zamávala Háša a my jsme část cesty projeli přes Německo. U přechodu jsme se vrátili do Čech a už v pěkném počasí šťastní dorazili do Načetína. Někde na trase vznikl můj pokřik „Máslo!“ (zkráceno „Nejsem žádný máslo!“) a v tu chvíli jsem rozdivočel Šemíka a pádil, co to dalo. Nenápadný pokřik, který nás postupně provázel celý další den.
V Načetíně nás přivítalo Oldovo království s královnou Jarkou, která nám vystrojila hostinu, že jsme úplně zapomněli na buřty. Přijel za námi můj táta, který zavzpomínal na minulé ročníky a povzbudil nás do další cesty. Do noci jsme popíjeli a bavili se, někdo až k pláči. Večer jsem vyslyšel přání souputníků a stanovil čas odjezdu na 08.30 hod., což se podařilo dodržet. Ta morálka a stále dobrá nálada mě opravdu těšila.
Ráno jsem pokukoval po Renče, zda kvůli bolavé ruce vzdá, ale pokračovala dál. Radka si ovšem jela plnit rodinné povinnosti a oddělila se od stáda. Ostatní začali něco brblat o přísnosti vedoucího výpravy, ale co, brblat můžou, hlavně že nerevoltují. Ranní slunce a rosa na probouzejících loukách byly tak romantické, až jsme se z té krásy museli vyšlapat. První kopec z Kálku zadupal veškerou romantiku v nás. Poté jsme pokračovali ze Svaté Kateřiny na Novou Ves, kde mi začaly těžknout nohy. V Nové Vsi jsme dali přestávku a poté se přes Mníšek a Klíny protrápili na Fláje. Olda neustále opravoval děvčatům kola, za což mu jistě řádně poděkovala. Poučil jsem se z minulého přejezdu, a když jsem viděl, jak se parta začíná uvelebovat na hrázi Flájí, tak jsem raději zavelel k dalšímu postupu. Brblání zesílilo, tedy zejména mezi chlapy, ale co, když jen brblají... Novým Městem jsme jen projeli a konečně se doblížili k Vitišce, kde byl náš starý známý hostinský, který nic neztratil na podivnosti a drzosti. Nicméně osvěžení nás nakoplo natolik, že mě konečně přestaly tížit nohy. Holt na svíčkové a pivu to šlape. Před Cínovcem jsem tolikrát opakoval, že se tam musíme správně vymotat, ať jsou všichni obezřetní. Otočím se, protože holky řvaly jak střelené a jen jsem viděl, jak ten největší brblal Kubla s Letošem frčí někam do kelu. Moje řvaní taky nepomohlo. Takže nám chvíli trvalo, než jsme se opět slepili dohromady. Poté jsme mířili po staré 23 do Fojtovic. Zde jsem poměrně šlápl do pedálů a hecoval skupinu k rychlejšímu postupu. Jeli jsme tak rychle, že jsem případné námitky ani neslyšel. Jen jsem zakřičel „Máslo!“ a předjížděl i elektrokola. Ostatní nezůstali pozadu. Jednou celá skupina využila mé chvilkové nepozornosti a zdrhla bezcharakterně do hospody. No nic, posléze jsem si dal na ně už pozor. Počasí se opět vybralo a přes Adolfov a Krásný les jsme konečně dojeli závěrečným stoupáním do Nakléřova. Zde jsme provedli obligátní foto a poté se rozloučili s Pájou, která se při sjezdu oddělila do Ústí.
Zbytek frčel do Teplic, kde mělo naše bicyklování skončit. Letoš začal tak často křičet „Máslo!“, až strhl ostatní a při dojezdu do Teplic jsme na každé křižovatce křičeli Máslo. Všichni. To jsem považoval za vítězství, protože jsem cítil, že parta táhne za jeden konec. Příjezd podivínů do města skončil u nádraží, kde nás čekal můj táta s dodávkou, do které jsme radostně naházeli naše kola. Poté jsme se za průběžného osahávání odřených zadků přemístili pozdravit Pájku do výčepu, a poté již konečně vlakem do Chomutova.
Co říct závěrem? Hory jsme přejeli, splnili jsme cíl naší expedice, ale ta přidaná hodnota – nadšení všech účastníků, mě bude dlouho hřát a třeba i motivovat do organizování dalších ročníků. Děkuju Vám všem, kamarádi, kteří jste jakkoliv podpořili akci a tím jste z mého daru pro Renču vytvořili něco, na co se nezapomíná.
Zvláštní poděkování:
Chtěl bych výslovně poděkovat Jířovi a mému tátovi Blahoušovi staršímu, že nám dopravili kola. Zejména však bych chtěl poděkovat Oldovi a Jarce, kteří nám vytvořili zázemí pro přespání a odpočinek a tím povýšili zážitek z akce o úroveň výše.
Blahouš
Účastníci: Renča Klucová, Lída Rašková, Pája Koukolíčková, Radka Štejnarová, Lenka „Háša“ Urbanová, Kubla Kotula, LeToš Dvořáček, Olda Zeman, Blahouš Kluc, Karel Šturm.
Poznámka redakce: kompletní fotky jsou ve fotogalerii na úvodní stránce WEbu
